Klip

Pre niekoho možno šokantné. Pre mňa nie. No dobre, bolo tam toho možno viac ako býva v "normálnych" filmoch, ale sex patrí k životu, to ma nešokovalo. To všetko okolo toho, by ma možno šokovalo, ale bohužiaľ viem, že aj takáto existuje mládež. Už na základe toho, čo si dievčinka obliekla na prvú párty vo filme, mi bolo zrejmé, v akej skupine mladých sa pani režisérka pohybovala, keď pripravovala svoj film. Ja ale viem ešte jednu vec, že nie všetká mládež je takáto. Chválabohu. Tej život ale nie je šokujúci a pre diváka je tým pádom asi menej zaujímavý. No a k filmu poviem len toľko, že pôsobil naozaj veľmi skutočne a hudba v ňom bola otrasná. A jedna vec ma predsa len šokovala, keď mladá prišla z párty domov oblečená ako šlapka, tak ma šokovala otcova veta: Obleč sa, musí ti byť zima. ... to kde sme? (Filmová výzva 2015 - ambron) (27.09.2015)

Kruto realistická sonda do sveta srbských tínedžerov. Poburujúca, škandalózna nemiestna explicitnosť šokujúco otvoreného generačného filmu sa nezastaví pred ničím a odhaľuje podstatu životného štýlu a zmýšľania mladých ľudí (párty a sex, škola a rodina na poslednom mieste). Bezduchá existencia v modernej dobe bagatelizuje, vzdiaľuje a odcudzuje človeka, rúca citované tradičné hodnoty a svojou dravou výbojnosťou revoltuje proti všetkému, čo pokladá za buržoázny prežitok. Vplyv technologického pokroku a novej éry je príznačný (značná časť záberov je zámerne natočená kamerou telefónu, čo dej ozvláštňuje a znamenite sa dopĺňa s univerzálnou výpovednou hodnotou). Oscilácia medzi dramatickým, chladným psychologickým zvliekaním (nám tak dobre známej) hrdinky z kože a zdrvujúcim ničením intímneho priestoru, do ktorého Maja Milos vťahuje diváka, dokáže v jednej chvíli zaujať i zhnusiť. Mobilné telefóny, facebook, disco, sex, drogy, alkohol. A to, čo mnohí z nás (a niektorí aj z vlastnej skúsenosti) dobre poznajú. Drsný a jemný zároveň, taký je celovečerný debut Maji Milos, ktorému by sa mal každý bežný divák vyhnúť oblúkom - inak hrozí, že uvidí absolútne odlišný film. Že si neuvedomí pod povrchným pozlátkom a hudbou, na ktorú je normálny človek alergický, silný a pravdivý príbeh, ktorý sa niekde môže odohrávať aj práve v tejto chvíli. Piata hviezda za časť v detskom domove. 90% (19.08.2014)

Můj první srbský film! A jsem velice zkalmaný! Opravdu, ale opravdu jsem neměl ve filmu nikoho rád. Jasna je děvka , která kašle úplně na všechno kromě sebe, jako její hloupé věčně sjeté kamarádky. Djole je idiot jako jeho chlastající kamarádi a všechno si to natáčí na blbej mobil. Řekl bych, že film ani nešokuje tak explicitnímy scénami, jako myšlenkou, jestli se opravdu tak chovají náctiletí v Srbsku, tak je tahle země jen jeden velký bordel. Ale určitě si režisérka Maja Milos něco málo poupravila. Takže se nemusíme hned pobuřovat :) Ale co mi vážně vadilo, je fakt, že se ten "klip" za celou dobu nikam neposune, žádná snaha udělat něco jinak, někam směřovat. 100 minut se furt propírá jedno a to samý bez cíle, Jasna udělá cokoli pro chlapce v péřovce, který na ní kašle, pak se sjedou na party, užijou si a pořád dokola. Možná je Klip surový dokument, ale mě tedy vskutku nedostal a nelíbil se mi... (14.09.2012)

Mám pocit, že všechno důležité bylo už řečeno v pochvalných kritikách k filmu, tak snad jen takový malý podotek. Vytýkat Klipu, že se v něm nic neděje nebo že nemá jednoznačně uzavřený konec, je samozřejmě nesmysl. Otevřená struktura snímku prostě odráží realitu nových médií, která se skládá ze skrumáže výkřiků, fragmentů youtube videí apod. Tomu odpovídají i časté jump cuty. Vyprázdněná narace sice není ničim novým, ale domnívám se, že jakožto forma vyprávění nejlépe odpovídá současnosti. Dnes sice svět pořád vnímáme do jisté míry kauzálně, ale fragmentárnost spojená s internetem nebo smartphony je čím dál patrnější. Myslím si proto, že takto "vyprázdněných" filmů bude postupně přibývat i v mainstreamové kinematografii, byť nejspíš půjde o nařeďenou formu původně avantgardních postupů. Klip, ač stále divácky nepříliš přátelský, možná v tomto směru představuje určitý vývojový mezistupeň a podobně jako Gamer nebo Southland Tales je jedním z filmů, které jsou, jak řekl V. I. Lenin a Steven Shaviro, "radikální jako realita sama". (14.09.2012)

No nářez. Kdo v tomhle viděl jen povrchní film o oprsklosti a šukání teenagerů, ten to celé absolutně(ale absolutně)nepochopil. Je to upřímný a autentický snímek o citlivosti, křehkosti a emoční zranitelnosti dnešní mládeže. Jasna je citlivá, inteligentní a v jádru hodná holka, která je ale nejistá a vyděšená stejně jako většina jejich vstevníků. Otec-ke kterému má silné pouto-leží možná na smrtelné posteli, matka má tolik práce s otcem a chodem domáctnosti, že energii pro nikoho jiného už nemá, sestra je jen další požírač pozornosti, a všichni se skrytě připravují na nejhorší. Jediná obrana, která Jasně zbývá je vybudovat zeď a utéct do paralelní reality, kde problémy neexistují, kde je-prostřednictvím oka kamery- středem pozornosti každý, kde vše otupí a odsune alkohol, hlasitá hudba nebo koks a pokud ani to nestačí, možná se skrze trochu sexu dostane do blízkosti jiné osoby, která jí snad vyslechne a pomůže od vší té bolesti a strachu.... Asi je to jen iluze(ona to tuší) ale je to to jediné co dokáže......... silný a důležitý film. (31.03.2013)