The Boys in the Band
Chlapci z partie
The Boys in the Band
Režie:
William FriedkinKamera:
Arthur J. OrnitzHrají:
Kenneth Nelson, Leonard Frey, Cliff Gorman, Laurence Luckinbill, Frederick Combs, Maud Adams, Keith Prentice, Peter White, Graham Parrington (více)Obsahy(1)
První film, ve kterém gayové tvoří většinu. Osm přátel pořádá narozeninový večírek. Jsou to normální lidé, kteří žijí většinou vcelku obyčejným životem a od svého okolí se nijak zvlášť neodlišují - až na svou sexuální orientaci. Před sebou si nemusí na nic hrát, a tak se jejich večírek začne odvíjet v té nejlepší pohodě. Avšak přece jen nastanou situace, které nikdo nezamýšlel a nečekal. Jedním z "omylů" pořadatele Michaela je, že byl na oslavu pozván i jeho heterosexuální kamarád Alan. Podruhé to zaskřípe, když dárek pro oslavence Harolda, vnadný mladík Tex, přijde předčasně a zkazí tak připravený vtip s "Půlnočním kovbojem". Atmosféra večírku zvolna houstne... A nakonec dojde na takové odhalování charakterů, s jakým nikdo z přítomných nepočítal... Ve své době značně provokativní film režiséra Williama Friedkina vznikl podle divadelní prvotiny dramatika Marta Crowleyho. Je jedním z prvních filmových děl, které zobrazují tematiku homosexuality zcela otevřeně a ve kterém jsou prakticky všechny postavy homosexuální. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Show me a happy homosexual and I'll show you a gay corpse. 1) Ano, o této smutné pravdě je v podstatě celá divadelní hra. Začíná nenápadně jako vtipná komedie plná bonmotů a postupně s pokračujícím večerem a narůstajícím množstvím vypitého alkoholu a vykouřené trávy se mění na existencionální drama reflektující gayovské vidění světa._____ 2) Mart Crowley, autor divadelní hry i filmového scénáře, prosadil kompletní původní herecké obsazení z divadla. A i když dílo "smrdí" divadelní hrou na sto honů, přesto některé záběry kamery dodaly příjemný filmový nádech._____ 3) Hra je svižná od začátku až do konce, téměř nemá hluchá místa. A i když mi některá místa připadala jako přejatá z výuky dramatu na DAMU, nebyla v tom žádná křeč. Konec konců je milé vidět dramaturgii i režii takovou, jaká by měla být._____ 4) Smutný osud řady herců, kteří zemřeli na AIDS, jen dokresluje celkové vyznění hry (Kenneth Nelson - Michael, Frederick Combs - Donald, Leonard Frey - Harold, Robert Latourneaux - CowBoy)._____ 5) Who do you have to fuck to get a drink around here? ()
Perfektní drama, celý film se odehrává v jednom bytě, takže moc záleží na hercích, scénáři a režii. A ti všichni odvedlí skvělou práci. Herci byly neobyčejně dobří, nominace na objev roku (Zlatý Glóbus) pro Kennetha Nelsona zasloužená, scénář a to především dialogy je na výborné úrovni a režisérovi se daří udržet divákovu pozornost a atmosféru celé 2 hodiny. I přesto, že je z filmu poznat že jde o adaptaci divadelní hry, není to vůbec na škodu. ()
Uřvané a stupidní, herecké výkony hrozné. Režijně docela zvládnuté, ale jinak děs a hrůza. Nikde nic, co by zaujalo a ty pitomosti, co herci vypouštějí z úst... K tomu jakási hra na hru, která dokáže rozhodit způsobem, že se z toho hroutí a zase jen hysterák. No prostě dokoukat se to dalo jen s velkým sebezapřením. Vidím, že jsem tu s negativním hodnocením jaksi osamělý, ale tohle si nic jiného nezaslouží. Takový je můj názor. ()
Velmi působivý snímek se skvělými a přirozenými herci. Začíná narozeninová oslava, na kterou postupně dorazí osm různých, odlišných osob. Začínáme se seznamovat s jednotlivými charaktery a rozpoznáváme, jaký vztah mají k ostatním zúčastněným. Jenže pak se tam objeví někdo, kdo tam původně vůbec neměl být. Díky němu a za pomoci konzumace návykových látek začne pomalu houstnout atmosféra a začíná se mezi kamarády vytvářet napětí. A pak začne hra, o které nejspíš nikdo netuší, jak skončí. Je však jisté, že pro většinu z nich to bude hodně znamenat a změní to vztahy mezi nimi i vztah k sobě samotným. Ve filmu je velký prostor věnován dialogům a díky tomu, že jsou velmi inteligentní, vtipné a svižné, mne ani na chvíli nenudily. Oslava Kluků z party začíná jako velká zábava a končí velkým zamyšlením pro všechny. Za celý život potkáme spoustu lidí, máme je rádi, ale někdy nám po celý život zůstane v srdci jen jeden. Konec filmu je otevřený a to je možná dobře, dává divákům možnost, aby se zamysleli. I když já jsem již od začátku byla zvědavá a napjatá, proč vlastně Alan Michaelovi zavolal a proč měl slzy v očích... ()
Ou, ou... tak tady jsem se s Williamem Friedkinem (po 7 skvělých zkušenostech) poprvé totálně minul. Filmařsky zručně natočené, jistou atmosféru na půdě jednoho domu se tu Friedkinovi s přibývajícmi zvraty (zvláště s příchozím deštěm) vybudovat podařilo a v rámci děje ve víru postupně gradující charakterní hry jde najít pár celkem zajímavých momentů... ale co s tím, když pojetí téměř všech homosexuálních postav, pokud jde o jejich výstředně stylizovaný tón a infantilně přihřátou mluvu, mi připadalo hodné maximálně tak parodie či komedie typu Klec bláznů, zatímco tvůrci se snaží s tímto stylem rozehrát seriózní drama? Nehledě na to, že problémy či spíše pseudoproblémy homosexuálů mi byly ukradeny, strávit v téhle společnosti dvě hodiny trapně zkaženého večírku bylo pro mě místy nesnesitelné a nekonečné a zvládl jsem to jenom díky rozložení filmu na tři části. Postupně zesílující naději, že se film pořádně rozjede a zlepší, začala v poslední třetině vystřídavat pouze naděje v brzký konec. Příliš se mi nechce chválit ani tu Bacharachovu hudbu, když zde tvůrci jako ústřední motiv zvolili (a pouze zrecyklovali) šlágr „The Look of Love“, který zazněl již o 3 roky dříve v Casinu Royale. Snad jen fakt, že Friedkin natočil gay film v době, kdy tohle téma ještě nebylo v módě cpát do každého druhého filmu, naopak šlo o ožehavě minoritní záležitost, lze brát jako zajímavost k dobru. [45%] ()
Reklama