Kapitán Fracasse

No a do třetice hodnocení historicko-dobrodružného snímku s olim (kdysi) krásným Jeanem Maraisem... (v tomto měsíci již ovšem cca patnáctém :-)) Vzpomínám si, jak byl uveden strááášně dávno v české televizi v pozoruhodném cyklu 3xS ... Byl až jako třetí, po Hrbáčovi a nezapomenutelném filmu Ruy Blas, který mě dokázal znovu okouzlit i před několika týdny, kdy jsem jej zhlédla po více jak třiceti letech. A jako třetí rozhodně zůstane i na mých pomyslných stupních vítězů oněch filmů (a kdybych započetla ty další, které byly v čt s Maraisem za ta léta uvedeny mimo tento cyklus, ani se na ně nedostal). Spoiler! A když Barray jako Vallombreuse, proklamující již třičtvrtě filmu, jak moc se chce zmocnit krásné Isabely a pak když to konečně může udělat, stojí tam uprostřed pokoje jako tvrdý Y a zjevně čeká až mu ji Marais v roli barona ze Sigognacu přijde konečně uzmout a jemu dát co proto, málem skončil odebráním další hvězdičky a jen charisma barona ze Sigognacu alias kapitána Fracasse zabránilo tomu, aby se tak stalo. (17.09.2012)

Jede, jede rytíř, jede do kraje, nové dobrodružství v dálce hledaje. Neví co je bázeň, neví co je strach, má jen velké srdce a na botách prach. Jean Marais v roli dalšího hyperudatného modrokrevníka, jehož jediným jměním je titul a atributem neposkvrněný charakter předvádí svůj standardní výkon. Co však ještě víc potěší oko i srdce každého milovníka staré filmové Francie, je hvězdné, ba přímo nebeské obsazení vedlejších rolí a geniální předposlední scéna. Vive le théâtre! (18.06.2015)

Kapitán Fracasse byl jeden čas běžně k vidění v televizi, ale protože francouzské filmy pláště a dýky jsem moc nevyhledával, vždycky mi nějak utekl. Teď vím, že jsem o nic nepřišel. V první řadě patří Fracasse k těm filmům, kde strhaný Jean Marais hraje o generaci mladšího hrdinu. Tvůrci věří, že když ho budou ostatní postavy často oslovovat "chlapče", nikdo nic nepozná. Poměrně lákavé obsazení vedlejších rolí přišlo vniveč, protože aby Marais vynikl, ostatní mu jen nahrávají bez nároku na vlastní osobitost. Philippe Noiret a Louis de Funés hrají členy kočovné herecké společnosti, ke které se titulní šlechtic přidá a dá v ní průchod svému ochotničení, aby ho po celý film všichni obdivovali, že se snížil mezi ně. Až úplně na konci filmu dojde k něčemu, co by se dalo nazvat komickou etudou a kde byla souhra Noireta a Funése na okamžik využita - možná mimo scénář. Tak trapnou a nedramatickou slátaninu divadelních klišé jsem totiž už dlouho neviděl. Postavy filmu nepotřebují, aby se v něm něco dělo, protože si všechno prostě řeknou. V dlouhých, většinou necitovatelně hloupých větách a v situacích, na které by platil jen Cimrmanův vichr z hor. Ale slovy jedné z postav, "Netlučme holí do bahna, mohlo by nás potřísnit." Takže to zkrátím: 30% (09.03.2010)

Léty tahle příjemně naivní podívaná díky své patině a starosvětskému kouzlu snad ještě uzrála. Jean Marais prostě byl (a je) ikona chrabrých mužů a lamač ženských srdcí, Geneviéve Grad křehká a krásná a Gérard Barray, nevšedně obsazený do role záporáka, rovněž zazářil. Komická dvojka Noiret - Funés obohacuje film o humor a nevšední závěrečné rozuzlení přesně podle tradic starých románů jej řadí do zlatého fondu. Romantické dobrodružství pláště a dýky takové, jaké má být. Pro tyhle filmy mám slabost už od dětství. 85%. (23.12.2011)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 14.5.1977 --- réžia českého znenia (ČST Praha) = ZDENĚK COUFAL (7.2.2009)I                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       I (07.02.2009)