Tango

"Nechceme přece zabít všechny ženy na světě. Jen ty, co nás nasírají..." Skvělý film, ale nemyslím si, že by byl nějak silně protiženský, vůbec ne. Podle mě si z něho může "to svoje" odnést úplně každý, muž nebo žena. Parádně sehraná ústřední trojka Noiret-Bohringer-Lhermitte vás zkrátka vezme na hodinku a půl dlouhý výlet, který je plný humoru a neskutečných hlášek (v českém znění navíc výborně přeložených Jiřím Dědečkem, stejně jako v případě Blbce k večeři, například), ale dovede i zvážnět (naprosto úžasná část s postavou Jeana Rocheforta) a přitom nemoralizovat a nebýt zbytečně sentimentální. Zase jednou pět čistých hvězd, tady není co řešit. (08.05.2011)

Skoro by se dalo říci, že se jedná o 'prcičovský' francouzský snímek ze světa dospělých, především mužské populace. Jejich humorně pojaté chování a hlavně myšlení co se týče žen ještě takhle dokonale nikdo nezpracoval. Jistý šovinismus a určitá imbecilita je tahounem příběhu, který by měl být určen snad jen mužům. Některé ženy bez smyslu pro humor by se mohli i urazit. Je to zábavná jízda, která má švih, a která se jen tak neopakuje, takže kdo nenastoupí, mohl by mít už smůlu. (12.08.2014)

ON „já si létám, já si létám s nadzvukovou rychlostí, mezitím (ONA), já si šukám, já si šukám s nelíčenou radostí a (ne)skrývanou bezstarostností“..... až se ucho resp. On utrhne a výsledkem je scéna alá A. Hitchcock- Na sever severozápadní linkou a kdo si počká, dočká se i Vertiga (Závratě). Osvědčená „prohnilá“ dvojice P. Noiret-T. Lhermitte (si) protentokrát přizvala do party R. Bohringera v lehce existenciálním snímku na téma „chlapi a ženy, dva naprosto rozdílné živočišné druhy“, aby se nakonec hl. hrdina dobral k dávno známému faktu, tj, bez nich to jednoduše nelze resp. je to o poznání horší. Možná by se slušelo podotknout, zaplaťpámbu za to. Nic to však nemění na skutečnosti, že podobnou situací (pravda, v drtivých počtech případů nikoliv tak (vy)hrocenou) jako hlavní hrdina, si projde velká část z nás. Kdo ne, tak za a) má „štěstí“, za b) ještě do této situace „nedospěl“ nebo za c) (sám sobě) lže. Na první pohled čistokrevná (černohumorná) komedie, avšak těch život. pravd, co zde zazní, nedá dohromady ani tucet vztahových dramat. Je vidět, že scénář nepsal žádný teenager, kterému teprve včera přestalo téct mléko po bradě, ale zkušený, životem otřískaný, několikrát profackovaný? pařížský matador P. Leconte resp. život sám. Navíc je vše servírováno s (jemným) humorem a nadhledem frantíkům vlastním. 91% P.S. „lékaři bez hranic, sestřičky bez kalhotek“…že by nové motto organizací na pomoc africkým zemím popř. (lehce) uvolněné pokračování populární hry bez hranic? Nikoliv, to pouze P. Noiret dává další ze svých život. „mouder“. Tak pozorně (Malarkey-i) poslouchejte a (při)učte se. Je čemu. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): pakobylka (03.06.2013)

Totální výlet do světa absurdity a bezbřehého šovinismu s mnoha vtipnými výroky. Po dobrém rozjezdu sice film trochu přešlapuje na místě, ale o to ani moc nejde. Hlavním problémem jsou ženy, zabydlí se nám v hlavě a ne a ne zmizet. A to bysme si my, chlapi, měli uvědomit. Svůj komentář nemohu zakončit jinak, než závěrečnou větou celého filmu "...živé či mrtvé a nepřestanou nás srát". (18.08.2010)

Skvělý, prostě skvělý, nasmála jsem se, až mi slzičky od smíchu tekly. Jedná se o poněkud černohumornou komedii s tzv. nekorektním humorem, ovšem to mi ani za mák nevadilo. Hned od úvodního vyřizování manželských účtů jsem měla bezproblémově naladěno. P. Noiret - T. Lhermitte - R. Bohringer jsou tu úžasní, jejich cesta za Marií a plánování vraždy je zábavné, vtipné a odsýpá ve svižném tempu. Závěr potěšil, vyloudil úsměv na rtu, ona ta "bitva" muži vs. ženy stejně vždycky vyjde na plichtu.. Každopádně ode mne veliká poklona do Francie.. (03.04.2020)