Grand restaurant pana Septima

O neschopnosti krytej radom ľudí závislých od neschopnosti samej - tá im je chlebodarcom. Možno tento film pre mňa neobsahoval takú dávku humoru na akú som pri Funesovi zvyknutý, no v rámci epiky je príbeh atraktívny. Zahŕňa totiž nie len prvky komédie, ale mieša a aj s akčným a kriminálnym podtónom okoreneným hláškami a znalecky vykonštruovanými situáciami. (27.12.2013)

U Septima – s jeho vyhlášenými specialitami – by chtěl jíst každý. Pana Septima – s jeho červeným zápisníčkem („Dostal jsem velice poetický nápad.“) – by za šéfa nechtěl nikdo. A být v jeho kůži poté, co z jeho milovaného podniku někdo unese hlavu státu, také ne. Ve stejné chvíli mu totiž začne jít po krku komisař, který připomíná uzené koleno, teroristi, ostří jako chilli a sekretářka dotyčné hlavy, dravá jako štika. A monsieur Septim, alias hlavní chod, se chudák klepe jako rosol. Nechte si chutnat. (06.08.2012)

Grand restaurant pana Septima je dalším z fenomenálních kousků z dílny francouzského humoru, jemuž velí Louis de Funès. Až na, zhruba poslední půl hodinku. Tam se skvělý humor a eskapády, které byly stavebními prvky od počátku filmu, přehoupnou do jiné roviny, kde následuje dlouhá honička, která začne po chvíli být jednotvárná a dokázala mě po zbytek filmu uspat:) Ale když promineme tuto část, jedná se o parádní kousek, v němž se setkávají snad všichni "Četníci" z kultovních kousků s Funèsem, které by se daly nazvat "Eskapády četníků ze Saint-Tropez.":) (25.01.2013)

Prvá polovička, možno len tretina filmu je naozaj našlapaná super fórmy , o ktoré sa stará pán Septim - vo skvelej forme šikanujúci svojich zamestnancov. Neskôr s príchodom a únosom prezidenta spriateleného štátu ide úroveň o dosť dole, ale v žiadnom prípade tento filmový počin neodsudzujem. Funés je ako vždy skvelý, Filipovský je fantastický, hudba veselá, naháňačky bláznivé, takže klasika. (23.01.2010)

Jedna z těch úplně nejznámějších Funésovek. Už úvodní titulky vyvolají pocit hladu a první polovina z restaurace je snad šestihvězdičková, francouzský mistr zde doslova exceluje a bránice diváka dostává zabrat v pravidelných intervalech. Bohužel, ve druhé části film trochu ztratí tempo a šmrnc a příběh se stává dosti nezáživným. Ale i tak mám Grand restaurant moc rád a výborně se u něho bavím. P.S. Skvělá je především scéna, ve které Funés paroduje Hitlera a líbí se mi i jeho monolog u zrcadla na začátku filmu či trénink číšníků, kde se všichni nechají hudbou strhnout k zběsilému tanci. (08.02.2015)