Tetovaný

Se scénářem se zjevně nikdo příliš nepiplal a vsadilo se na to, že když budou spolu na plátně Funes a Gabin, tak z toho prostě nějaká ta legrace bude. Což je sice občas pravda, ale opravdu jen občas. V některých chvílích mi to trochu připomnělo seriál Byli jednou dva písaři (zejména ve scéně s judem). Ovšem spojení Sovák-Horníček mi přišlo mnohem zábavnější než Funes-Gabin. (11.01.2020)

Vyzeralo to spočiatku na dobrú zábavu s Funèsom vo forme, okrem grimás a výkrikov padli aj dokonalé hlášky. Ale keď sa film veľmi skoro preniesol od tetovania k oprave zámku, to už nemalo tú správnu šťavu. Gabin nie je komediálny typ na to, aby vtipne posielal ľudí do svojej mokrej hladomorne. Z celkom inej strany sa na takýto námet pozreli domáci filmári v Mužovi, ktorý stúpol na cene. (17.10.2015)

Odpočinková francouzská komedie. Půvab filmu tkví v kontrastu dvou představitelů různých žánrů. Cením především Jeana Gabina, který ačkoliv komedie byla doménou Funése a jeho chladný vztah k němu a vůbec jeho stylu hraní byl známý, ztvárnil svou roli (napsanou bezesporu jemu přímo na tělo) nezapomenutelně bravurně ve stylu Tuláka Archimeda. K tomu samozřejmě Funés hraje svou klasiku. Důkaz paradoxu, že napjaté vztahy na place mohou vyplodit příjemný film. (11.05.2014)

Zpátky, gorilo! Nevím proč, ale když si chci pustit nějaký film s Funésem, padne má volba dost často právě na Tetovaného. Vím, že zde není tolik humoru jako v jiných komediích francouzského mistra, ale ten film má v sobě jakési kouzlo, kterému nikdy neodolám. Možná je to tím venkovským prostředím a také bohémským stylem života, který vede legionář Legraine (dobré jídlo, pití, tabák a zábava). Přesně takhle bych si jednou chtěl užívat penzi. Proto čtyři hvězdy, Funés a Gabin v mistrovské formě. Film o přátelství. (08.02.2015)

Tetovaný je příjemný komediální pokus o symbiózu jednoduchosti a vznešenosti. A klaunská zběsilá údernost je zde skutečně podbarvena elegantní urozeností a zjemňuje tím svou neotesanost. Opět trpí je celková soudržnost děje, ale díky herectví ústřední dvojice většina diváků leccos promine. Jejich popularita znamenala téměř jistý úspěch. Mohu sice litovat preferování okamžiků gagu před celistvostí, přesto nejedno místo dokáže roztáhnout úsměv doširoka. Hvězdou filmu je svérázný hrabě Enguerand - Louis Marie de Montignac alias legionář Legrain (dobrý Jean Gabin). To on dodává příběhu neotřelé kouzlo a přirozenou vznešenost, se kterou nekompromisně umlčí každý hlasitější vzdor troufalosti. Do hry přichází i jistý druh polemiky životních přístupů, ty ale slouží především k podbarvení momentů a vypíchnuti kontrastů. Druhou hvězdou je Félicien Mézeray (příjemný Louis de Funès), sebevědomý obchodník s výtvarným uměním. Jeho neurvale naléhání do té doby nenarazilo na hrdou neústupnost. Každý má svou cenu a kompromisy jsou občas nutností, vedoucí k cíli i ve způsobem přijímání a dávání. Nakonec se vše stává hrou a skromnost není vždy tou nejžádanější lidskou vlastností. Z dalších rolí: venkovský stavitel s ojedinělou zakázkou Maurice Pellot,(sympatický Paul Mercey), dychtiví američtí kupci obrazů Larsen (Joe Warfield) a Smith (Donald J. von Kurtz), Félicienova manželka s nesnesitelným smíchem věčnosti Suzanne Mézeray (Dominique Davray), nad hraběcím samosoudem bdící venkovský četník (Pierre Tornade), k rasismu odbojný Mézerayův komorník (Ibrahim Seck), Félicienův dvorní malíř Dubois (Henri Virlojeux), či pečlivý dermatolog profesor Mortemont (Hubert Deschamps). V jednoduchosti je stále síla, šarm a neposedné nadšení dodává osobitý styl. Obveselí, potěší, někoho nadchne, málokoho zklame. Amedeo Modigliani, urozený Gabin, diblík Louis a nedbalá vizáž sešlého šlechtického sídla, jako hold vznešených starých dobrých časů. (14.07.2017)