Lilja

Mé jméno je beznaděj. Jediné co je na tomhle fimu posilující, je že se to nestalo mně. Jinak je to vskutku syrové drama, i když to chvílema dost skřípe. Na druhou stranu ovšem málo kdo z nás Čechů asi squatovalo v ruském paneláku, takže těžko posuzovat věrohodnost prostředí i hlavní představitelky. Rammsteini jsou zasazeni opravdu perfektně a ten krátký videoklip na konci zvedá film zpět tam, kam patří - na 75%. (19.10.2010)

Dobře vytvořený reálný obraz tragiky ruského národa současnosti. Chudoba, až bída. Bezprizornost mladistvých, kteří aby přežili, často se uchylují do strašlivých rozhodnutí, jež jim nikdy nemohou přinést nic dobrého.!!! Příběh šestnáctileté holčiny, kterou opustí vlastní matka, vzdá se jí a odjíždí údajně za moře do USA. Lilja se spřátelí s chlapcem Voloďou, který je rovněž z podobných poměrů, jeho zas týrá sadistický otec a vyhání jej neustále na ulici, mladík se tak musí ukrývat všude po vybydlených domech a potkává půvabnou Lilju, jeho snem je být velkým basketbalistou, Lilja zase chce do USA za matkou splnit si svůj celoživotní sen. Ve snímku je dobře znázorněna dětská naivita spojená s neznalostí a lehkou manipulativností. Voloďa zrazuje Lilju od prostituce a jejího nového přítele, který jí slibuje krásnou budoucnost ve Švédsku. Síla pouta obou téměř dětských představitelů utne radikální odjezd Lilji "za lepším"... drsná životní zkouška čeká na mladou Rusku s tragickým vyústěním... (08.09.2009)

Дальше от них / Дальше от дома. Sociální cítění je to jediné, co nám v tomhle vydřidušském světě ještě zbývá. Neskrblíme jím především u četby a při sledování filmů, jako je ostatně tento. Kolem nás toho až tam moc není, leccos přece jen postřehneme, pokud se díváme opravdu pozorně a pečlivě. Nejsou to žádné (filmové) excesy: nezvykle nevychované děti, asertivní chování státních zaměstnanců, domestikace mužů, nadměrná sebejistota u žen, provokativní chování menšin... Jak recenzenti (správně) poukazují, film má mnoho rozporů, režisér nemá tuto problematiku úplně v malíčku, ale "sociálně cítí" a chce to říct bez ohledu na to, co mu kdo přičte nebo vyčte. ... Malarkey píše: jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. - Myslím si, že ten pocit bude тоска по дому, stesk po domově, tedy přece jen smutek. --- Na závěr důrazné varování pro Lilju a podobnéVoloďa jako Michael Jordan s píchlým míčem na hlavě. ... A na závěr ještě varování pro Lilju (a podobné): Peníze nepatří mezi konzumní odpad! Peníze se dávají do kontejnerů s označením "stát a podpůrné organizace" (případně posílají na jejich účet), které je odborně a bezpečně zlikvidují. (22.08.2022)

Pro mě je tohle, přes všechny formální nedostatky, 100%. Chápu, že to v obýváku u TV pro moc lidí nijak zvlášť autenticky nevyznívá, ale většina zobrazovaných jevů je zachycena naprosto trefně. Téma je opravdu aktuální (tím víc, čím víc jej společnost začíná opomíjet a na problematiku si zvykat) a je to film, který skutečně má SMYSL vidět (což, bohužel, pro většinu současné produkce neplatí). Tady v Čechách je sociální situace výrazně lepší, tak podobné případy končí častěji ""jen"" v pornu. Film staví do působivého kontrastu Liljinu dětskou naivitu a nezkušenost (idealismus, hrdost...), s nutností rychle dospět a přijmout skutečnost v její nejsyrovější podobě. Je to snímek o předem prohraném boji. O tom, že i když je člověk na úplném dně, pořád může být ještě hůř. A ono nejde bojovat navěky, dojdou prostředky i síla. Oksana Akinshina do role vplula s neuvěřitelnou přirozeností a lehkostí, výkony ostatních herců neurazí, ale jsou o řád méně působivé. Chápu, že se film někomu nelíbí, chápu, že je někomu téma naprosto ukradené, ale vyčítat tomuto snímku nedostatek inovativnosti apod., působí v kontextu kinematografie tohoto typu dost nemístně. Pozn.: Byť obvykle na cizí komentáře nepovažuji za šťastné reagovat, musím upozornit, že výklad filmu uživatelem winstonik (jako útok na naši svobodnou a blahobytnou společnost), je mimořádně zcestný:) (08.02.2008)

Nevyvážené, některé dobré nápady či záběry (npř. zákazníci prostitutky jejíma očima, vybydlené Rusko) a většinou kvalitní výběr hudby střídají chvíle, kdy režisér na můj vkus nepěkně sklouzává až k sebeparodickému kýči (andělská křídla olol). I přesto je ovšem Lilja bez potíží stravitelná i pro tak zásadního odpůrce příběhů o ubohých obětech, které se svým údělem nejsou schopny téměř nic dělat, jako jsem já. Btw. Oksaně Akinshině tu to přes všechna protivenství, kterým byla její postava vystavena, sluší velice velmi. (22.10.2011)