Pieta

Pieta je provokativní drama o pomstě osamoceného lichváře, jenž za zapůjčený obnos inkasuje od zadlužených a chudých nešt'astníků desetkrát tolik. V případě nesplacení dluhu je stíhá trest v podobě zmrzačení, a za vyplacené peníze z pojistky se pak mohou oddlužit. Film dosti zvráceným způsobem testuje hodnoty lidských vztahů, nejvíce však sílu mateřské lásky. Snad všechny postavy byly pro mě tak nepředvídatelné, že každá následující scéna mě znepokojovala víc a víc. Ke konci jsem vlastně nevěděl komu držet palce a kdo je tou největší obětí. Úžasná poslední scéna mě utkvěla v hlavě snad nejvíc z celého filmu. Pro mě skvělý filmový zážitek ... (02.02.2014)

Pražský výběr obsah filmu vyjadril už pred časom jednoznačne: "Prachy jenom prachy nečekají, jen po nich šáhneš, už Tě mají!" Rozhovory i komunikácie sú dnes vydláždené peniazmi a prístup k nim lemovaný krvou. Pretože: krvavý je zrod i zánik jednotlivca, jeho vzťahy i práca: to všetko temer bezozvyšku diktované zase peniazmi. Uzavretý kolobeh. Všeobecné pravdy zasadené do prostredia chudobných obrábačov kovov, zanikajúceho sveta, ustupujúceho kanceláriám poisťovácko - finačných inštitúcií. Robotníci sú prebytoční, namiesto odporu voči úžere sa ustrašene krčia pred nekompromisným vymáhačom dlhov. On sám je len úbohým vykonávačom príkazov pánov v golieroch. Bez rodiny, bez zázemia, bez emócií. Potlačené city sa však u neho dostavia. No podobne ako všetko ostatné v tomto filme, len ako následok peňažného kolobehu z minulosti. Režisér ponúka jednoducho vyrozprávaný príbeh plný prekvapivých obrazov, často násilných a plných ubližovania, no pri téme peniaze, to asi snáď ani nejde inak. Úplne posledný záber pre mňa predstavuje možné riešenie a vykúpenie sa z nešťastného kolobehu finančných záväzkov sľubov, transakcií a prevodov. (20.11.2012)

Nejvetší závislák na festivalových welcome drincích Kim Ki-duk zase laská Zlatého lva a já už mám pocit, že chlapec má na place píchačky. Je tu všechno - znásilnění vlastní matky, ležení v hrobě, sebevražda, matka masturbující syna, slzy, pokání, sperma, zvířata. Do toho se všechny postavy chovají tak nezávisle dementně, že by v reálu nepřežili nákup pečiva v sámošce. Naprosto fascinující je, jak se režijně nebojí film před sebou stavět a řešit všelijaké formální výzvy. Prostě je neřeší a vše, co by zavánělo, že si s tím někdo musel dát pět minut práce je vyřešeno střihem nebo tím, že to film vůbec neukáže. SYMBOLIKA!!!!!! je krédem celého filmu a projevuje se například tím, že hrdinova domnělá matka sedí pod obrazem odhalené busty ženy, do které hrdina hází nožem. So deep!!! Festivalové, artové všeničící zlo. Zase na druhou stranu pointa nebyla naprosto totálně dementní (byť logicky totálně WTF) a na světě jsou i horší věci. Třeba holocaust. PS: ostatní komenty jsem četl až po tom mém a odmítám ho předělávat (03.05.2013)

Kim ki Duk je späť. Návrat k jeho pôvodným témam prezentujúcich násilie a človeka, ktorý sa v ňom stráca, je tu podaný staronovým spôsobom. Jednak tu máme typické prekračovanie hraníc. Syn znásilný matku, ona mu vyhoní a pritom sa navzájom emocionálne zdierajú. Lenže od určitého momentu sa s toho stane film o pomste. A tá je dotiahnutá do úplnej dokonalosti. Film využíva typickú škálu Kim Ki Dukových postavičiek. Smiešne, smutné, stratené a aj keď sú to často krát úplný hajzli, jeho hlavné postavy sú vždy sympaťáci. Pieta sa pohráva z divákom a v mnohom ho uspokojuje. Je to ako obvykle niečo nové, niečo pestré, niečo na čo sa nám na prvý pohľad javí ako úplná nechutnosť, ale nevieme od toho odtrhnúť oči. V tomto smere Kim Ki Duk prekonal sám seba. Tento film dokazuje, že je to stále silný a osobitý tvorca, ktorého príbehy majú aj napriek mnohým temným miestam v sebe neuveriteľne veľa pozitívneho. (13.11.2012)

Všechny předem varuji, že je to můj první Kim Ki-duk. A vůbec nejsem na festivalovou atmosféru v sále moc zvyklý, proto jsem čuměl jako péro z gauče, když se během jedné (dejme tomu) vyhrocenější scény asi deset lidí sebralo a vypadlo ze sálu. Ano, i takový efekt několik scén může mít a musím říct, že mi na konci snímku bylo trochu úzko. Je to možná takové malé citové vydírání/prvoplánové shock value, ale budiž filmu odpuštěno. Může to vadit především v kontrastu s replikami, které působí zvláštně jednoduše a do toho ta brutálnost. Právě dialogy mi hodně kazí celkový dojem, který je vlastně docela pozitivní. Celý snímek je prošpikovaný symbolikou a metafora kapitalismu je natolik zřejmá, že jí člověk pozná, aniž by si četl anotaci od Filmasie. Do toho ještě přimíchané až komické scény, kde si oba protagonisté hrají na spořádanou rodinku. Těžko říct, proč zrovna Pieta poprvé učarovala domácímu Korejskému publiku, protože je to festivalovej flick jak stehno. Ze scenáristické stránky dosti plýtvá potenciálem, ale vynahrazuje to silným vizuálním zážitkem, který může být trochu těžké skousnout. Teď už jde jen o to, jestli jste ochotni risknout své zuby. (30.11.2012)