Tarkovského úspěšný debut (jeho obhájcem v mezinárodní polemice byl např. J. P. Sartre) vypráví příběh 11-letého "dítěte války", jehož údělem se stala nepřístupná samota v utrpení a hořkosti, úplné přivlastnění světem nenávisti, pomsty, rizika a smrti, odcizení se všemu a všem bez náznaku touhy žít a přežít. Ivan přestal být dítětem ve chvíli, kdy mu fašisti před očima zavraždili matku. V černobílém obraze, mistrovsky zvládnutém kameramanem Vadimem Jusovem, rezonuje Tarkovského poetická stylizace přírody (makrodetaily krajiny, všeříkající siluety stromů - frontové zuhelnatělé pahýly, něžné břízy v týlu, skryté významy plynutí vody v řece, hladina močálu, odraz chvějící se hvězdy v hloubce studny, pomalu se kutálející jablka vypadlá z auta a ohryzaná koňmi...). Snové vodní třepetání se při Ivanově běhu s děvčátkem mělkou vodou rýmuje s úsměvy a radostnou dynamikou plnou půvabu a volnosti prosluněného prostoru, zatímco kontrastní svět války má stroze odměřenou dynamiku jakoby spoutaných, ostražitých, sebekontrolujících kroků a gest. Znamenitá je epizoda se šíleným starcem uprostřed vypálené dědiny, který vedle zmateně kroužící, přivázané slípky zamyká vrátka bez plotu - surrealistická vize, která je realitou, podobně jako pochmurná krajina, kterou plave loďka se strnule sedícími oběšenci. Tragický patos neodčinitelnosti viny všech za všechny je autorem spoluprožitý s mravním stoicismem. Historii lidstva dle něj formují výboje lidského ducha, umění, obětavá snaha lidí o zachování člověčenství v člověku. V následujících dílech Tarkovskij reagoval na hrozbu možné apokalypsy ještě více osobněji a naléhavěji. Představitel Ivana hraje v jeho druhém filmě ANDREJ RUBLEV mladého zvonaře - fanatika tvorby.(oficiální text distributora)
Na DVD
od:
classic
Je zaujímavé sledovať UPROSTRED akejkoľvek vojny, asi by som povedal, že najlepšie to zbadať, je z druhej svetovej, ako akýsi chlapec - “HRDINA” , sa prediera svojim holým životom, i napriek tomu, že mu život visí na vlásku. Nie je ťažké uveriť tomu, že mnohí z nich sa nachádzali na miestach, kde byť nechceli, vojna sa rozšírila všade navôkol, ako nejaký MOR, prišla do končín, kde sa z „chlapca stal muž” . Videl som dva pozoruhodné snímky na túto tému, pričom tento Andrejov debut sa napríklad nepodobá naturalistickému Idi i smotri, režiséra Klimova, z roku 1985, s Alexejom Kravčenkom v hlavnej úlohe, to Fljora, to má oveľa, ale oveľa horšie, ako Ivan z Ivanovho DETSTVA, Andreja Tarkovskijho. Skôr by som ho prirovnal ku psychologickému Plechovému bubienku, režiséra Schlöndorffa, z roku 1979, s Davidom Bennentom v hlavnej úlohe, jeho Oskar má spoločne rysy s Ivanom, lebo Fljora je v takých extrémoch, ktoré si títo dvaja chlapci nedokážu ani predstaviť. Ivan je zhruba 11 ročný chlapec, zažil si toho veľa, matku a sestru mu chladnokrvne zastrelili Nemci, teraz spolupracuje na ruskom fronte, kde sa z neho stáva rešpektovaná osoba, a to z pozície vyššej hodnosti. Ivo je niečo, ako špión, či skôr prieskumník, chodí po nebezpečnom teréne, kde sliedi nepriateľ, aby zmapoval situáciu, t.j v tom prípade, ak sa to dá, môžme obkľúčiť nepriateľa. Skrátka, nasadzuje svoj KRK, aby pomohol tejto VECI. Náročný, depresívny a psychologický vojnový film, s ULTRA perfektnou čiernobielou kamerou Vadima Jusova, ktorá nastoľuje pravú, nefalšovanú, pôsobivú atmosféru, aká patrila do tej doby, na akýkoľvek front, nech sme kdekoľvek, tam všade číhala smrť ! V prvom rade, kamera, réžia a atmosféra, dodávajú snímku neuveriteľnú dynamiku, aj s Nikolajom v hlavnej úlohe, ako Ivanom, z ktorého spravila vojna nepokoreného človeka, až pokým nevošiel do rúk...(31.10.2016)
gudaulin
Už ve své celovečerní prvotině ukazuje Tarkovskij, v čem spočívala jeho nejsilnější stránka - v práci kamery, ve schopnosti vytvářet magické obrazy, v lyrické atmosféře a v citlivém výběru a práci s herci. Jeho snímek sice není prost proslulého ideového zápalu a heroismu typického pro sovětské válečné filmy, přece jen je ale o poznání civilnější a jde v něm nikoliv o ideologii, nýbrž o vlastenectví. Tenhle Tarkovského raný kousek je mi z jeho tvorby asi nejsympatičtější (jakkoliv zdaleka není nejlepší) z jednoho prostého důvodu. Tady se ještě drží zpátky a vystačí si s velmi rozumnou stopáží. Dlouhé záběry tudíž neunavují, nejsou přítěží. Tarkovského práce se dá považovat za absolutní protipól produkce dnešních klipařů, kteří si pomáhají divokým střihem a nájezdy kamery. U Tarkovského je důležitý sám obraz, jeho kompozice. Celkový dojem: 65 %.(16.9.2014)
misterz
Pochmúrne ladený príbeh o chlapcovi, ktorý musel predčasne dospieť pokiaľ sa nechcel zo smútku zosypať. Obrnenie sa pred vonkajším vplyvom a stvrdnúť na kameň je tou najlepšou duševnou obranou keď už človek príde o všetko a ťažko ďalej pre niečo žiť, snáď len pre pomstu. Snímkom sa tak ťahá ťažký závoj šedivej, clivej, viacvýznamovej symboliky osobnej drámy malého chlapca, vo vizuálnej rovine plný smutných vŕb, spálených miest ale aj nádherných prírodných scenérií. Môj prvý Tarkovskij a hneď takáto pocitová lahôdka. 85/100(26.10.2015)
kinej
Po všech těch chválách tohoto filmu jsem čekal víc. Z toho co jsem zatím viděl od Tarkovského se mi líbilo vše, ale Ivanovo dětství není tím geniálním opusem, jako jeho následovníci. Kdo chce pocítit opravdovou sílu tohoto filmu, musí si počkat až do závěrečných minut, ze kterých opravdu zamrazí. Vidíme zde kombinaci syrových dokumetárních scén a záběrů ve kterých Tarkovskij naplno demonstruje své poetické vidění světa a to i v takových zrůdných věcech jakými jsou ostnaté dráty nebo rozbombarodvané sutiny domů. Již samotné dobové záběry jsou děsivé ale Tarkovskij jejich efekt svým okem ještě rozvíji a umocňuje tak jejich úzkoslivé vyznění. Několik vydařených záběrů se najde i v průběhu filmu, ale jádro bohužel tvoří nezáživné a místy i nadbytečné dialogy, jako např. ty se zdravotní sestrou Mášou. Naštěstí jsou zde i další silné pasáže, hlaně ty snové a tak se dá považivat Ivanovo dětství za vynikající film, ne však geniální.(20.6.2011)
Khalesi
Pretože to bol jeden z prvých Tarkovského režijných počinov a hneď vytvoril dielo, ktorému hĺbke sa mnohí nepriblížia za celý život, musím hodnotiť plným počtom. Dychberúca symbolika, dekadentná a pochmúrna atmosféra skutočne dýchala hrozbou apokalypsy. Posolstvo naliehavo bijúce do očí. Priamo do toho pekla na zemi zasadil osud malého chlapca, ktorý je dieťaťom už len fyzicky. Nezmyselná vojna mu vzala viac než len matku. Vzala mu všetko okrem holej existencie a túžby pomstiť smrť najdrahšej bytosti. Nepoužijem spoiler. Stojí za zhliadnutie viac ako ktorékoľvek iné s vyšším hodnotením Nedá sa porovnávať s ostatnými Tarkovského dielami, je originálny, ako každé z nich. Agónia a nirvána zjednotená v nádheru.(29.12.2013)