Zrcadlo

Ešte nikdy predtým som nemal väčšiu chuť odísť z kina ako pri tomto filme. Ta sa ešte znásobila, ked začali odchádzať prvý ľudia. Ale vydržal som to! Stratil som sa asi po prvých 10 minútach, asi vtedy som pochopil, že tento film asi nemubude mať nejaký pochopiteľný dej. Je to sled retrospektivnych obrazov, snov, halucinacii blúzniaceho človeka? Je mi to vlastne jedno, už nikdy viac! Všetko je to navyše poprekladane, aspoň mne nič nehovoriacimi, recitovanými veršami. Ak niekto tvrdí, že sa mu to páčilo, chcel by som vidieť, ako na to pôjde druhý krát. Tento film určite nie je pre každého. (03.01.2012)

Aj keď sám A. Tarkovskij má k poetičnosti vyhradený názor a k symbolike sa stavia ako k okatému prvoplánovému prejavu a je mu je bližšia cesta k pravde než k misanscéne ktorá vypovie všetko sama za seba, neubránim sa tvrdiť, že práve v jeho tvorbe niekedy výnimka potvrdzuje pravidlo a dokonáva sa hľadaním pravdy v jeho vlastnom vnútri vo vzťahu k jeho okoliu a tak nám v tomto diele pozliepal krásne čisté zrkadlo symbolov z čriepok svojho života a filmovej tvorby. A čo sa týka pohyblivej fotografii, tak tá mu ide na výbornu. Jeho fotografie z fotoaparátu už podla mńa take výnimočné nie sú. (05.02.2013)

Dielo pozliepané, nesúrodé, rozhárané ako ruská duša. Evidentne natočené podľa toho, s akým promile alkoholu v krvi sa tvorcovia ráno zobudili a po koľkých vodkách natáčací deň skončili. Pár geniálnych atmosférických záberov je ako päsť na oko...divák ešte viac vníma ich kontrast s nezáživným zvyškom pomerne dlhého filmu. (14.10.2016)

Už dávno jsem věděl, že Tarkovskij se soustředil na vizuál než na děj. Většinou jsem se u jeho děl nudil, ale aspoň jsem dokázal ocenit jak to bylo pěkně natočeno, ale U Zrcadla jsem se nudil tak nehorázně, že jsem ani vizuál nedokázal ocenit. (30.01.2020)

Chvíli trvalo, než jsem se odvazil ohodnotit Stalkera... Na tenhle film budu ale potřebovat času mnohem víc... (31.07.2006)

Muj nejmilejsi Tarkovskeho film; proste basen. (24.01.2008)

Najlepšia časť filmu je podľa mňa čiernobiela spomienka na matku počas tridsiatych predvojnových rokov. Atmosféra tlačiarne patrí k mojim filmovým lahôdkam. Škoda že film ako celok je pomerne roztrieštený ale záver je veľmi dojemný a z filmu cítiť ,že ho točil legendárny ruský mág. (31.05.2012)

Tarkovskij se opět pouští do nitra lidské duše, tentokrát, aby se vypořádal s odkazem dětsví, který si každý z nás nese celý život. Na neoddělitelnost dětství od dospělosti poukazauje prolínání obou rovin vyprávění. V Zrcadle se hlavní hrdina především pokouší výrovnat s běsy, které si s sebou nese ze začátku své životní cesty. Film tak sděluje, mimo jiné, že nelze být jako vlastní rodiči. Můžeme se o to pokoušet, ale vždy z nás maximálně bude jejich odraz, odraz v zrcadle. (07.10.2012)

Kdyby Jatka č.5 byly přepsaný jako poezie, napsaná ňákym ruskym Waltem Whitmanem, a z tý básně by vznik film... takhle nějak by to mohlo vypadat. Zrcadlo je jeden z největších achievementů člověka všech dob v oblasti umění a kultury. Skoro kompletně abstraktní, Tarkovskij v tomhle filmu nedělá absolutně žadný kompromisy a vytváří čistě filmovej mód exprese, kterej má pramálo společnýho s konvencema vyprávění a struktury v dramatu. Nejlepší vylíčení síly a tajemství lidský subjektivity ever. Pro každýho koho zajímá, jak dalece může film zajít v pronikání do smyslu toho, co to znamená bejt lidská bytost. (07.12.2015)

Nejkrásnější filmový skvost všech dob... Naprosto nepřekonatelný filmový pocit z pohledu duše Tarkovského nitra! Ano, je to jeho život, ale i nás všech... Zrcadlí se v našem osobním životě! Vše na tomto světě začíná stvořením sebe sama díky matce a otci... V lásce vzniká tak plod požehnaný Duchem Svatým - symbol bílá holubice, jenž vzlétne nad postelí obou milenců.... Žena se vznáší (doslova metafyzicky) jest oplodněna a tím daruje život tvůrci! Nádherná filmová metafora snu bytí v podvědomí vzpomínek na sebe sama. A konec filmu se kamerově vrací do útrob hlubokého lesa za zvířecícho řevu jak malého kluka, tak i sovy a ptáků... Strach temnoty konce života nastává smrt... Konec filmu. (03.06.2023)

Filmová poezie, doslova. Tento film nesmíte brát doslovně a proboha hlavně se ho nesnažte pochopit! Jedná se o vizuálně nádhernou mozaiku střepů z autorova života(zrcadla) v kombinaci s historickými vsuvkami, recitovanými básněmi a božskou hudbou od Bacha a Purcella. (07.04.2024)