Zrcadlo

Prožitky ze sledování Tarkovského filmů se daří překonávat pouze prožitky dalších Tarkovského filmů. Jsou z těch, co dokáží zhmotnit jiný svět kolem mne. Jsou z těch, které bez rozmyslu označím za transcendentální. Dotýkají se těch nejniternějších témat s lehkostí něžného políbení. Nastavují nejpravdivější Zrcadlo. Ukazují svět, jaký je i jaký by mohl být. Nachází krásu v každé ošklivosti, podávají záchranu v beznaději. Vykračují z plátna směrem k vám. I vám nabízejí kousek ze své skutečnosti. (02.10.2007)

Zrkadlo ukazuje náš odraz, ale nie to, čo je pod povrchom a ani to, ako nás vidia ostatní. Tarkovský vo svojom filme tieto aspekty zlučuje a vkladá ich do nádherných obrazov. Spolu s Nostalgiou je Zrkadlo najosobnejší film z jeho diela, ale priamočiara autobiografia to nie je. Svoj život mapuje hlavne prostredníctvom monológov a vizuálnych podobenstiev. Mnohé som nepochopila a mnohé mi ostalo utajené. Lenže, mne je to vlastne jedno, pretože forma, do ktorej je Zrkadlo vložené, ma fascinuje. Nekonečne dlhé zábery kamerou jednotlivé úseky filmu vtlačia do hlavy takmer podprahovým spôsobom a jedinečná kompozícia to ešte umocňuje. Raz nám v kine k Tarkovskému dielu povedali, že ignoroval zlatý rez. On toho ignoroval asi oveľa viac a jeho filmy sú ako návšteva galérie, filozofickej prednášky, bohoslužby a osobnej spovede súčasne. (14.01.2017)

Sovietske úrady označili film za nezrozumiteľný čo Tarkovskij vysvetlil jedinou vetou jednej z postáv "Poézia je na duchovné uspokojenie a nie pre potešenie obdivovateľov“. Myslím, že sám k spokojnosti došiel a divákovi to nezostáva než akceptovať. Jeho Zrkadlo je bohatá zmeska osobných, spoločenských a politických úvah starostlivo poukladaných do vlastných spomienok na ranné detstvo. To je také aké ho máme v pamäti, trochu nesúvislé ako keby podaktoré čriepky chýbali a boli pospájané iba našimi domnienkami. Vyjadruje sa rôznymi prostriedkami, popričom si pomáha poetickými básňami, hudbou, evokujúcou Vesmírnu odyseu a surrealistickými obrazmi posilnenými pomalými až tiahnúcimi sa zábermi aké dotvárajú zvláštne chladnú náladu. Zvláštne asi preto, že pokiaľ sa započúvate do slov, pokojného prejavu rozprávača, vyvolá vo vás pocit pohody, lenže to oči nie sú schopné prijať. Sledujú totiž popraskané omietky chladného domu, kde sa pohybujú zablátené nohy bosého chlapca, ktorý tuší, že sa nikdy nevyspí v teplých perinách a jediné šťastie si na neho počká iba v kolektíve iných "šťastných“ so zbraňou v ruke. Zvláštny a zrejme plne nedoceniteľný film. (22.01.2017)

určitě dojde k pře(i)hodnocení, ale jsou potřeba ještě tak další dvě dávky (26.01.2018)

Silný film, to jednoznačne. Každá jedna scéna veľmi pôsobivá, tento spôsob filmarčiny Tarkovského mám veľmi rád. Jediné, čo mi trochu vadilo, bolo to, že ten sled scén mi ako celok celkom nedával zmysel, bolo to tak trochu nad moje chápanie. Ani pri Stalkerovi som nebol celkom v obraze, ale tam mi to vôbec nevadilo, jednoducho som sa nechal unášať. V tomto filme som síce bol skoro stále uchvátený, ale občas aj dosť zmätený. (12.08.2021)

Tarkovského filmy Solaris a Stalker mám naštudované už dlhší čas. K Zrkadlu som sa dostal akosi oneskorene. O to lepšie. Pripájam sa k názoru, že ide o vrchol tvorby. Úžasná kamera, hudba, neuveriteľná atmosféra. Po prvom zhliadnutí som našený a aj keď si myslím , že som zachytil akúsi hlavnú kostru, nie som ešte v takom stave, aby som ju dokázal zhmotniť slovami. Pokiaľ som tvrdil, že boli jeho iné filmy pre najnáročnejších divákov, tak toto vyhlásenie razom stratilo polovicu zo svojho obsahu. Pokiaľ sa na to cítite, odporúčam každému tento film vydieť, vychutnať, prežiť... Je to jedinečný zážitok. Takéto dielo sa mohlo zrodiť iba v hlave génia. Moja hlboká poklona... (03.04.2005)

Největší silou filmu je schopnost jeho nádherných meditativních obrazů zapůsobit na prožívání a vyvolat v člověku řadu vlastních vzpomínek z dětství. Hodně na mě zapůsobily i okamžiky z historie, ze kterých až zamrazí. A pak, jako v jiných Tarkovského filmech, variace režisérových oblíbených motivů přírody, tekoucí vody a ohně, Leonardo da Vinci... Film je nádherný. Výsledné hodnocení u mě přeci jen sráží jeho mírná zmatenost, režisér divákovi nevyšel vstříc a v úryvkovitých vzpomínkách nevíte, zda se kochat obrazy nebo přemýšlet kdo je kdo. Nápad dvojrolí matky a syna má pravděpodobně svou logiku ale na mě působil rušivě. Ale je možné, že při opakovaném shlédnutí to bude něco jiného. Protože shlédnout toto krásné dílo znovu stojí jistě za to. (15.06.2008)

Kdo jsou ti lidé? A o čem to je? Má to všechno vlastě nějakou spojitost? Teď jí nalila vodku... tak to bude asi v Rusku! (06.12.2017)

Těžko hodnotitelné, velmi těžko. Všudypřítomná poetika a hrátky s živly sice produkují krásnou atmosféru Tarkovského DNA, ale v tomto případě to prostě nestačí. Nemohu se ubránit pocitu, že tento film byl stvořen pouze pro potřebu dostat ze sebe to tíživé, to sentimentální, to emočně silné z autora. Co tu ale nabídl Andrej divákům? Střípky, ach ano, střípky z rozbitého zrcadla, které jsou různě pomíchány a vytvářejí nepřehlednou mozaiku. Kdo ale toto dílo může nejlépe emočně pochopit než Tarkovský? My bohužel podle mého názoru ne, byť jsem se snažil sebevíc. Krásný začátek, krásný konec, To mezitím však byly pouze střepy, které dozajista jsou pro autora něčím velmi silným, ale tyto pocity do mě samotného prosákly jen málo, byť to je natočeno doopravdy krásně. 60% (04.02.2021)

Na Tarkovského filmech zrovna neulítávám, nicméně jistou přitažlivost pro mě mají a cosi mě nutí se k nim vracet. Rád čtu i rozhovory s ním. Často mě v nich něco zarazí, s něčím nesouhasím, ale určitě jde o fascinující osobnost, skoro něco jako bytost z jiného světa. Zrcadlo je jeho nejosobnějším filmem - vlastní snová autobiografie. Hlavní postava, které v celém filmu neuvidíme do tváře, je nemocná a my sledujeme proud jeho vzpomínek a představ. Jak to tak bývá, představy nejsou seřazeny chronologicky ani logicky, ale spíš intuitivně a navíc se dost prolínají a splývají. Setkáme se s členy jeho rodiny a s různými problémy jednak v jejich vztazích a současně se zde projevuje i vztah hlavního hrdiny k celému světu. Tarkovskij přiznal, že ve spoustě scén se nesnažil ani tak zobrazovat určité události jako spíš evokovat určité duševní stavy. Jak se dá očekávat, hlavní postava je inspirována samotným Tarkovským. Režisér se někde vyjádřil, že ve filmu není jediný záběr, který by nějak nesouvisel s jeho životem a pokud je stylyzace nějaké scény inspirovaná třeba obrazy Breughela, není to proto, aby Tarkovskij stavěl na odiv svou kulturnost, ale proto že Breughel má svoje místo v jeho vnitřním světě. Film samozřejmě obsahuje řudu skvostých scén a má nádhernou lyrickou kameru. Měké světlo mu dodává podmanivou melancholii. Ale některé scény mi tu příliš nesedly. Třeba ta v níž zvídavý chlapec listuje v knihách a zjeví se mu nějaká učitelka či co, která snad zhmotňuje jeho úvahy nad Ruskem vyvolané knihamy...Tu zazvoní nějaká chlapcova příbuzná a ti dva se nepoznávají. Podle rozhovorů tu chtěl Tarkovskij vyjádřit jistý duševní útlum spojený z úzkostí...No, takhle to na mě tedy nepůsobilo. Někomu může být záhadou, co tam maj znamenat ti Španělé. Historik by odpověděl, že v dobách generála Franka, opravdu někteří Španělé emigrovali do Ruska. Ovšem závěrečná scéna je skvostná. A nejen ta. Zajímavé je, že několik ruských diváků napsalo po zhlédnutí filmu Tarkovskému dopis v němž stálo, jak to, že toho víte tolik o mém životě...No, kdybych byl Rus možná bych z toho měl víc. Být Rusem ale zrovna netoužím, i když mě záhadná ruská mentalita docela fascinuje a třeba ruskou literaturu 19. stol. dost můžu. Nad 3/5 nejdu, ale na rozdíl od řady jiných filmů, jež jsem ohodnotil takto, na tenhle se určitě ještě párkrát podívám. (14.12.2005)

Projekt 100 /2007/. Rozprávajú sa dvaja herci."Hral som v novom Tarkovského filme" -" Aha a o čom bol?"-"Neviem, ale bolo to dobré." ...Asi takto som sa cítíl aj ja:) (09.01.2007)

Andreji, já tě nechápu... (08.02.2010)

Pauza. Střed Tarkovského tvorby s ohlédnutím nazpět i nejasným pohledem vpřed, po jehož zlhédnutí je patrné, že funguje v jednom rozměru navíc. Běžné biografické dílo vzbuzuje v divákovi ve větší či menší míře chladný, prakticky naučný pohled na věc. Tarkovského „autobiografie“ pak, troufám si tvrdit, funguje pouze, pokud si do ní promítneme svůj vlastní život, svou vlastní, byť třeba klidně jen kusou „autobiografii“. Zrcadlo působí vpravdě magicky a při správném uchopení vyvolává dvě těžko zodpověditelné otázky: Jak je možné, že film můžeme vnímat jako vlastní zkušenost? a Potřebujeme vůbec taková díla, když máme kolem sebe skutečný, živoucí svět? Na první otázku lze snad odpovědět rozborem filmu. Druhou otázku pak může, dle mého názoru, zodpovědět každý. --- Zrcadlo zároveň vnímám jako kroniku 20. století po Kristu, zejména pro jeho četné autentické záběry ze světové války. Přičemž zírám s vykulenýma očima a zatajeným dechem, jak citlivě jsou tyto scény do kontextu celého filmu zařazeny (momentky z transportu židovských dětí kontra děti na venkově; básně v závěru pasáže přechodu přes Sivaš kontra otec přijíží z fronty [otec, autor básní]). --- Nad to všechno mistr Tarkovskij neustále, doslova v každém záběru, dokazuje svůj obrovský filmařský talent. Nepotřebuje filmové efekty pro plynulý skok v čase (youtube.com 14:32-15:30), překvapuje detaily, na kterých se jiní nestydí vystavět celý film (youtube.com 57:25-57:52), elegantně využívá všech živlů (ohně, vzduchu, vody, země). Ovšem do jaké míry se do toho všeho otiskl Rergberg? --- Jedná se bezesporu o klenot kinematografie, který překypuje pozitivní energií. (14.04.2016)

Zrcadlo je považováno za Tarkovského nejosobnější film a já se s tímto názorem mohu jen ztotožnit. O to složitější je ovšem toto dílo hodnotit. Po důkladné rozvaze dávám hlavně za působivé obrazy a vizuálně nádherné scény čyři hvězdičky. Nad Zrcadlem nejde přemýšlet, musí se zažít a procítit. (05.07.2017)

Velmi těžko proniknutelná filmová báseň. Bez následného výkladu od Doc. Suchánka (který doporučuji na YT) bych dala 2/5. Po vysvětlení významů, souvislostí a také po druhém shlédnutí už s tímto pochopením - hodnotím 4/5. (15.10.2018)

| Mosfilm | Krásny film. Tarkovsky spomína na svoj život a opäť maľuje obrazy ako žiadny iný filmár tej doby. Nádherne osobité, s citom zahrané a precítene a lahodne zrežírované. Scéna horiaceho domu - jedna z najkrajších scén, aké som kedy videl - not even close. Tak prečo za 3? Nedotklo sa ma to. Vidím tie kvality, vážim si ten film a teším sa na ďalšieho Tarkovského, ale toto ma neoslovilo. Niekedy musím zopakovať, pretože tento film si zaslúži viac z mojej strany. Zatiaľ takto. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | (13.01.2023)

Z veľkej časti poézia a surrealistické prvky. Nepochopenie. Avšak dojem je dosť veľký. Neviem o čom to bolo, ale nemôžem hodnotiť len ako priemerný film. Toto je niečo viac, oveľa viac. (19.08.2008)

pro mě příšerná nuda chvílemi, ale na druhou stranu mě to navnadilo na další filmy, protože si říkám, že to prostě nebyl můj šálek kávy, ale styl se mi líbí... nádherné obrazy, pastva pro oči. (01.11.2011)

Nádhera (...) :) (05.04.2013)

Tarkovskeho filmy su vsetko len nie jednoduche na pochopenie. Reziser premietol svoje spomienky na filmove platno stylom, aky je prenho typicky. Postupne sklada do celku zdanlivo navzajom nesuvisiace sceny, vysledkom je pozliepane zrkadlo, ktore sice na jednej strane zobrazuje realitu, ale tym najgrotesknejsim a najskreslenejsim sposobom. Presne takto si predstavujem, ze funguje ludska pamat. Spomienky v nej ostavaju, ale nemusia sa nam nevyhnunte zobrazovat, ako sa naozaj stali. Film nema pre mna az taku silu ako Stalker, napriek tomu mu neupieram genialitu a umenie na skutocne vysokej urovni. (30.11.2013)