Izměna
Nevera
Betrayal
Režie:
Kirill SerebrennikovKamera:
Oleg LukičjovHudba:
Vsevolod SaksonovHrají:
Franziska Petri, Dejan Lilić, Albina Džanabajeva, Andrej Ščetinin, Artūrs Skrastiņš, Guna Zarina, Jola Saňko, Alexandra Ťuftěj, Sergej Vorobjov (více)Obsahy(1)
Sychravá romance o dvou cizincích, kteří zjistí, že jejich partneři jsou milenci. Při lékařské prohlídce se muž od kardioložky dozvídá, že jej partnerka podvádí s jejím manželem. Netrvá dlouho a lékařka šokovaného muže seznamuje s domnělými stopami hříchu, jež vedou až do hotelového pokoje milenců. Když už se zdá, že to byl celé jen výmysl deprimované ženy, která nemůže mít děti, dvojice při vzájemném románku nachází své nic netušící partnery při činu. O něco později jsou nevěrníci nalezeni mrtví a muž s lékařkou označeni za pachatele vraždy... Pochmurná studie zakázané lásky od filmového a divadelního solitéra Kirilla Serebrennikova. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Miestami tak typicky ruské, až z toho hlava bolí, pričom je veľká škoda, že si miestami neodpustia tie svoje scény "od-veci", ktoré nie len že nič neprinášajú, ale práve naopak, zrážajú kvalitu akejkoľvek tvorby ku dnu. Keby som mal "Neveru" charakterizovať, snímok nie je len drámou, ale vzhľadom na zápletku, aj ľahkou, nie príliš výraznou kriminálkou, ktorá v závere ponúka relatívne nečakané rozuzlenie. Dobrý film. ()
Zprvu jsem si tak říkal: "Ááá, tady se někdo zdá se tak trochu zhlédl v italské nové vlně...". Celý úvod mi děsně připomínal něco staršího černobílého od Antonioniho - dialogy, herecké projevy i celkový režijní styl. Postupně jsem ale začal ve stále podivnějším ději trochu plavat a byl jsem ve strašným stresu že film vůbec nepochopím a co k němu v tom případě potom napíšu. Ba ne, kecám, je mi to buřt. Ruský filmy mám rád právě pro jejich specifickou atmosféru a často nejednoznačnou filmovou řeč a obého se mi dostalo vrchovatě. Krásná německá zrzka s kočičíma očima v hlavní roli, lehce vyšinutá policajtka s vizáží mladé baby Jagy ve vedlejší, všeprostupující zádumčivost, venku sychravý podzim (už se těším na podzim!), několik mile bizarních okamžiků (otec a syn u večeře po matčině smrti, zrzka na pohřbu, smích v podchodu), ovšem nejlepší scéna byla nečekaná bouračka na autobusové zastávce v úvodu, která mi na pár vteřin docela vyrazila dech a musel jsem si jí vícekrát zopakovat. ()
Od autora excelentního Dne v Jurjevu ani nešlo čekat špatný film - Serebrennikov je v současnosti rozhodně jedním z nejtalentovanějších režisérů v Rusku. Nevěra je zvláštní film - ve fragmentárně vyprávěném ději je toho spoustu nevyrčeno a divák si může jen domýšlet; některé scény navíc zdánlivě nedávají smysl (auto, které nepochopitelně najede do lidí na zastávce, policejní vyšetřovatelka, která od obviněného vyžaduje polibek, atd.). Když se k tomu přičte takřka 2 hodinová stopáž a pomalé tempo děje, vychází z toho film, který určitě nebude pro každého. Mně se ale líbil moc - bavily mě obě ty ruské fešandy v hlavních rolích, jakož i krásná kamera a celkové vyznění, které skýtá hodně látky k přemýšlení. Při sledování se mi spontánně vybavila vzpomínka na jiný ruský snímek Milenec, který se také věnuje tématu nevěry, jeho styl vyprávění je ale na rozdíl od Nevěry nekomplikovaně chronologický (a celkovým laděním je mnohem pochmurnější) - snad i proto se mi do vkusu trefil o něco víc - Nevěra mi přece jen přišla trochu zmatená a obtíženě uchopitelná. UPDATE 11.5.2020 - Na podruhé se mi to líbilo o něco míň - přišlo mi, že se v tom filmu prostě děje příliš mnoho divných věcí a byl jsem z toho poněkud otrávený (jako třeba scéna, v níž se vdova zuřivě holí po celém těle strojkem po prvním manželovi a dokonce pozře několik jeho chlupů, které po něm zůstaly v koupelně). Nejvíc divný je asi ten zlom cca. ve 2/3 filmu, kdy dojde k posunu děje vpřed o několik let, aniž by to bylo jakkoli řečeno, a člověk kvůli tomu prožije malý otřes, kde se tam vzala nová postava druhého manžela (všechny postavy ve filmu jsou mimochodem bezejmenné, což je další divný rys toho filmu). Takže jak říkám, není to film, který by byl po chuti každému, a Serebrennikov to svému divákovi rozhodně neulehčuje; na druhou stranu mi přijde zajímavé, jak dokázal tak banální námět o manželské nevěře ozvláštnit do formy, která se rozhodně vymyká obvyklým standardům, na které jsme zvyklí. ()
Nevěra (rusky izmena) evokuje změnu (rusky izmenenje), oba pojmy však leží hodně od sebe. Přesto je tu nevěra pojednána v konotaci se změnou, nevěra jako životné styl. Stačí se na ní jen rituálně upravit (něco sníst, hlínu či mužovy chlupy) či se rituálně odít (oholit se, převléci). Právě scéna, když žena utíká od jednoho muže, kterého už nechce vidět, a přes "převlékárnu" doběhne v jiné období a v jiném roce (min. po 5 letech) k jinému muži, poté co si jen "odskočila do lesa", byť to trvalo poměrně dlouho, se dá obtížně denotovat, případně její kód není jednoznačný. A právě tato scéna působí naši dezorientaci, nejistotu, je zneklidňující a provokativní. Jako by nás upozorňovala na něco, co bychom měli vědět, jako by v kontextu celého filmu mluvila přímo k nám. Jim Morrison, by to komentoval: Chcete vědět, co je to nevěra. Tedy vizte! To je ona! ()
Reklama