Muž, který se mi líbí

Mimomanželské zasouvání se nebere jako vážný prohřešek ani ve Francii natož za Atlantikem. A ulhaný rošťák Henri mne přitom bavil celou dobu, jenže to samé se nedá říci o Francoise. Mně se prostě mnohem víc líbily všechny ostatní ženy v tomto snímku, zejména Patricia byla okouzlující a tak jsem tu chemii mezi hlavními protagonisty příliš nezaznamenal. Spíše jsem zaznamenal několik podivně nesmyslných chvilek, pár zmatených střihů a nějaký ten umělecký záběr, což mi poněkud rušilo ten jednoduše přímočarý příběh, který dopadl přesně tak, jak se ve filmech tohoto formátu sluší. (09.09.2015)

Já jsem si při sledování filmu přál, abych mohl dát 4 hvězdičky. Ten námět, téma se mi velmi líbilo. Ale musím dát jen tři. Ten důvod patrně spočívá v Belmondovi. Mám pocit, že ta role měla být svěřena někomu jinému. Ne že by J.-P. Belmondo byl špatný herec, ale tadyta postava vyžadovala prožití si těch různých situací, zkrátka větší pravdivosti a to mi Belmondo nebyl schopen dát. Naopak Annie Girardot byla v té civilní podobě naprosto důvěryhodná a moc se jsem si jí užil. (14.12.2009)

Film, který se mi příliš nelíbí... 1) Bez skvěle vypadajícího 36letého Belmonda s krásnou hebkou pletí a 38leté Annie Girardotové by se snímek potácel někde na hranici mezi odpadem a jednou hvězdičkou. Důvodem jsou tuctové dialogy a především pomalé zdlouhavé scény, vypointované za dvojnásobně dlouhý čas, než považuji za případné. Skvělých posledních deset minut na věci nic nezmění. 2) Překvapuje mě letadlo PanAm letící z Říma do Nice (!). Že by Američani měli práva na přepravu po Evropě? (27.12.2013)

Jejich cesty svedla dohromady práce, ona je herečka a on k natáčenému filmu skládá hudbu, takže spolu stráví nějaký ten čas jen okukováním a seznamováním, no a jakmile to mezi dvěma zadanými kolegy začne jiskřit, snímek začne nabírat otáčky a to nejen cestováním po Americe.. Filmový pár Annie Girardot a Jean-Paul Belmondo nádherný, krásně se mi na ně koukalo, měla jsem pocit, že se dívám na život, ne na film.. (04.01.2020)

Hořkosladká spanilá jízda herečky Françoise a skladatele Henriho, kteří se potkají v New Yorku při natáčení jakéhosi filmu, jehož děj se do filmu prolíná. Ano, zní to poněkud nepřehledně, ale ono to sem tam nepřehledné je. Když Henri konečně Françoise sbalí, vyrazí spolu na bláznivý výlet po Americe, bez cíle, jen se svou stejně bláznivou zamilovaností. Chvílemi z plátna dýchá taková pohoda a bezstarostnost, že jsem měla pocit, jako bych byla s Jean-Paulem a Annie skutečně na dovolené. Stejně silné jsou ale i vážné momenty, kdy kamera v dlouhých detailních záběrech zachycuje smutnou tvář křehké Françoise, v níž se pere zodpovědnost s citem, který pomalu přerůstá hranice náhodné známosti. To Henri se dilematy moc nezdržuje – většinu času nic neřeší a s nadšením malého kluka si užívá každý okamžik. V době uvedení se tento snímek nesetkal s velkým ohlasem, i zdejší hodnocení jsou rozporuplná. Za sebe ale můžu říct: je to film, který se mi líbí. (29.04.2016)