Opice v zimě

Snímek je herecky dobrý, to by snad ani jinak nešlo, když se tu sešli velikáni, kterými jsou Jean Gabin a Jean-Paul Belmondo. Ale dějově to není až tak skvělé a místy to prostě jen připomínalo pijáckou komedii. Dobře zahranou, ale pořád jen pijáckou komedii, pod kterou musíte trochu více hledat tu hloubku. (16.08.2017)

Tak na začátek by se možná mohla uvést jedna zajimavost. V době premiéry se film dokonce potýkal s cenzurou kvůli tehdejší ministryni zdravotníctvi, která film považovala za oslavu alkoholismu a chtěla ho stáhnout z distribuce. Och, z dnešního pohledu již velmi úsměvné. I když Opice zobrazuje alkohol minimálně na svou dobu velmi netypicky, snad právě o to více zajímavě. Sníměk alkohol výslověne nepropaguje, ale ani výslověně nemoralizuje . Spíše ho v tragikomickém svělte ukazuje jako dobrého sluhu a špatného pána, kdy nějaká ta sklenka dodává hlavní dvojici novou chuť do života, , odproustění se od reality, což si ale pak často nese své hořke následky. Ale ve své tragikomické poetické vnitřní snílkovité krásné atmosféře a v poklidném vyprávění malých lidských radostí a dramat je právě Opice jedinečná stejně jako v neposlední řade na první pohled nesourodou hlavní dvojící. Bývalého alkoholika se současným ve scénáři a vyzralého Jeana Gabina se začínajícím Jeanem-Paulem Belmondem na plátně, kdy je opravdu poznat, že si vyjímečně Gabin s Belmondem sedl i během natáčení a oba pánové ze sebe podali to nejlepší. Ze začátku to nevypadalo na nic přelomového, zobrazení války v černobilém filmu (navíc za využití zadních projekcí), už je přece jen trochu pasé, ale od časového skoku začaly postupně vynikat ony zmíněné nenápadné klady. I když se v ději na první pohled nic nedělo, atmosféra byla velká a pak to třeba zakončila velká akce s ohňostojem a dojímavé finále s holčičkou. I když jsem si třeba říkal, že, některé vesnické postavy jsou trochu karikatury, pak se zase vyloupla jedna nádherná karikatura prodavače, který v zapadlém městě nadšeně vlastní věci po dávné popkulturní ikoně. Takže jo, ono tady prostě všechno tak nějak dobře šlo a i ta (byť ještě) černobilá kamera) tady občas byla svým způsobem poeticka. Nakonec mi tady ani nepříjde, že bych zamýšlenou pátou hvězdou nějak moc nadhodnocoval a rád ji dám. (10.04.2021)

"Jen se/si tak trochu písknout." Šampioni v šnapsu, i mimo Champagne. Šosy až po cíp, v nálevně. Lahve otevřené. Bumbálkové. V sivém saku. Pod vlivem. Nosy, líčka mají ruměné. Vedou řeči vínové, akce nevinného opájení se. /O/Sudový košt se vine štokem soaré. Nemizí. Odér. Bez zátek. Takový má splávek. Houpe s člověkem. Chvilek charakter. Život. K dispozici na čepu. Jeden druhému propije se do duše. (25.03.2023)

Komedie? To sotva. A není to díky špatné práci tvůrců. Tento příběh prostě není směšný a neobsahuje vtipné dialogy. Nabízí jen občasné záblesky veselí, který přináší absurdita bytí a život těch, kteří se neberou tak moc vážně. Častěji ale sledujeme...no, to záleží na divákovi. Já jako abstinent, bych mohl napsat, že jsem sledoval film o opilcích. Opilci by pak nejspíš ocenili, jak lidskou tvář obě postavy dostali, přestože tak vyváděli. Nicméně i já zahlédl něco víc. Alkohol je démonizován zcela po právu, ale bylo by bláhové tvrdit, že mu tolik lidí podléhá jen kvůli jeho chuti a fyzické závislosti. Pro mnohé je to cesta vedoucí mimo svět, který je irituje předvídatelnou nudou a od kterého už nic nechtějí. My jsme jiná kategorie, my vámi pohrdáme...., zazní z úst Alberta. Frustrace z toho, že jejich okolí i blízcí je chtějí zavřít do šedivého světa, spoutat je pravidly a morálkou. Anarchie a touha odpoutat se. To vše Albert kvůli své ženě utlumil. Do doby, než přijel Gabriel. Psychologická sonda se nekonala, zvrat také ne...přesto bylo zajímavé sledovat vynikajícího Belmonda i Gabina. Není to ani artový film. Žánrově je to pro mě neuchopitelné, takže bych zůstal u označení solidní polodrama. (04.04.2023)

Taková příjemná sladkohořká omamná komedie o tom, když se potká jedne alkoholik s druhým, už patnáct let nepijícím. Ale ne že by nutně potřebovali pít, byli oba celkem úspěšní. Hledali spíše vzpomínky, zapomění a hledali ten pocit opojení, kdy si připadají jako králové světa. Hledali zapomění ze společenské vykořeněnosti a určité lidské samoty, která je sblížila. Albert Quentin (dobrý Jean Gabin) vlastní hotýlek v městečku na pobřeží Normandie a zvláště za války rád s alkoholem vzpomínal na staré dobré časy, když byl vojákem na čínské řece Jang'c'tiang. A u něho se ubytuje Gabriel Fouquet (neméně dobrý Jean-Paul Belmondo), normálně jakýsi reklamní šéf, který hledá v alkohulu vzpomínku na svou krásnou ženu a na dobu, kdy byl v Madridu matadorem. Rozhodně nesouhlasím s popiskem, že se Albertovi nelíbil příjezd Gabriela, ale naopak mu velmi záviděl jeho pití. Vadilo to jeho manželce Suzanne (Suzanne Flon), která v Gabrielovi viděla pokušitele pro jejího Alberta. Naštěstí na konci pobytu Gabriela Albert podlehne pokušení a spolu podniknou velkolepý flám v jehož průbšhu se dobývají k malé dceři Gabriela, Marii (Sylviane Margollé), která je v místním internátu. A je zakončený, za přispění kvšemuochotného obchodníka Landru (Noel Roquevert), velkolepým ohňostrojem. Alkohol jim dodává pocit absolutní svobody ve světě větších, či menších nesvobod. Konec snad znamená uvědomění si dalšího nepití, neboť Albert nechce dál porušovat svůj slib své ženě a Gabriel se musí věnovat své dceři. A se smutkem v očích se loučí. (13.01.2010)