Ledová ňadra

Triler, ktorý má tých trilerových scén veru pomálo. Človek ich vyráta na jednej ruke a možno mu ešte nejaké prsty ostanú voľné. Film má nešpecifikovateľnú atmosféru - neustále cesty autom alebo motorkou, luxusné vily, zimné pláže, ale aj menej záživné tempo a napríklad také napätie absentuje úplne. Čo nie je extra dobrá vizitka pre triler. K záveru sa z toho vyvíja skôr kriminálka, typicky francúzska kriminálka. Mysteriózna zápletka nie je zlá, ale na druhej strane už veľmi skoro predvídateľná. Hlavný hrdina zasa vyzerá, ako keby ho splašili z ulice. Slečna nebezpečná občas vytasí nožnice, inokedy zasa ňadro. Radšej a častejšie mohla to druhé. Celkovo je to tak na hranici medzi ** a ***. Neurazí, ani neohromí, zapadne v prachu iných francúzskych kriminálok. (20.06.2019)

Furt se někam jezdí a ňadra vykouknou jen jednou. Bylo by líp, kdyby film řezal zatáčky aspoň trochu jako Stejk, takhle jsem místo na cestu koukal spíš z okna. Jinak Peggy je přesně ten typ, za kterým běžíte i když moc dobře víte, že správný směr je na opačnou stranu a co nejdál. Chtěl bych o sobě říct, že už mám tohle za sebou, ale kus Francoise v sobě máme všichni a napořád. Tak si držme palce. (30.07.2017)

Někdejší expresionistický film němé éry a horor raného zvukového filmu ožívá v zenitu Delonovy tvorby nejen herecké způsobem, který nenechává diváka lhostejným. Zprvu zdánlivě něžná a ochranyhodná žena, sama o sobě tragický jedinec, obávající se o zachování své identity, se postupně mění v monstrum. Rozpolcená psychika, snad schizofrenická, je náhle ďábelskou pastí. Rána z milosti, výraz bezradnosti i rozhodnosti jednoho z hlavních hrdinů ŇADER, náhle jakoby platí nejen pro zvářata, ale i pro lidi jako východisko ze situace, jež nemůže mít řešení už proto, že postižený člověk nemůže žít trvale na obou stranách psychiky, být současně i osobností, i jejím opakem. Moderní povrch tají starožitný vnitřek. Vidění, které posouvá počátky moderní vědy nejen do dobové současnosti, ale i naší přítomnosti. Až ledová dokonalost provedení, jíž vévodí Claude Brasseur, odráží název filmu nejméně tak dobře, jako jeho obsah, námět a scénář. (04.03.2016)

Veľmi svieže, emocionálne vzpružné záblesky medzi charizmatickými hercami len zťažka prekryjú tak trochu vágnu zápletku mystického trojuholníka zúčastnených, ktoré inštinktívne škrípu na minimálnom vyhranenom priestore. V každom prípade som ale onomu neopísateľnom handicapu a zároveň kúzlu Mireille Darcovej podľahol a vedel sa do príbehu zažrať. Preto je aj škodou, aby takto vnútorne silná príbehová kostra sa v riadkoch scenára vykľula k bezmedznej triviálnosti. Ťažko si to vysvetliť, lebo predispozície a mnohé naratívne parametre ako aj tajuplná psychológia sú vo svojich krajnostiach výborné... (12.08.2017)

Na Ledových ňadrech je s odstupem doby asi nejzajímavější herecký výkon Clauda Brasseura, který zvládá charakterní herectví lépe než Alain Delon. Mireille Darc jako záhadná žena odvádí svůj standard a vlastně se nemusí ani moc snažit. Její vizáž hraje tak trochu za ni. Film je nejsilnější tehdy, když ještě neodhaluje, kam směřuje. Scénáristická hra pohříchu nevyšla zdaleka tak dobře, jaké byly možnosti. Zkrátka indicií, oč tu jde, získá všímavý divák záhy poměrně dost. Nehledě na to, že Lautnerova režie není bůhvíjak oslnivá. Celkový dojem: 60 %. Řekl bych, takový standard žánrové tvorby Francie 70. let. (06.12.2015)