Velký blondýn s černou botou

Velký blondýn na mě vždycky působil spíš dojmem smutného, ironického filmu o nemožnosti člověka vládnout nad svým osudem. Každý úsměv je hořký, každá směšná situace je vlastně strašidelná. Tento smutek je vlastně něco typického pro Richardovy postavy smolařů, manipulovaných a vysmívaných, ale Velký blondýn jde v tomto směru patrně nejdál. (12.09.2007)

Ve Velkém blondýnovi s černou botou se mi zdá, že Richard nehraje svou typickou roli citlivého nešiky a smolaře. Je sice zapleten do špionážních intrik a stává se nic netušící návnadou, ocitající se ve velkém nebezpečí, ale je to právě jeho nešikovnost, která jej chrání před újmou a dostává z nástrah - v jiných filmech je to obráceně. Naopak, jeho hyperaktivní kamarád Maurice musí být svědkem všech hrůz, které kráčí Richardovi v patách. +++++ A jen tak mezi námi, i reálie tajných služeb a sami agenti jsou přesvědčivější než v bondovkách, ačkoliv to od komedií příliš neočekáváme (i když... od bondovek asi také ne). Nehledě na to, že prostinký člověk jako náhodně zvolený jednorázový nástroj mocenské hry má víc síly než všechny megalomanské touhy ultrazáporáků. Boj podřízeného šéfa tajné služby o Richardův život je dramatem, ve kterém jde o víc než hračky a sexsymboly - o člověka. Silné ***. (02.12.2014)

Taškařice na bílou sobotu... Šup bota, tam bota, sem bota, kokota... Velmi milá >rišárdina< čili nic pro blondýny a intelektuály z béíesky... ;o) - - - P.S. Hlavně hezky... %-[] - - - - - (Poprvé viděno dávno pradávno, hodnocení kdysi 18.09.2005 tajné, komentář zde po mnohém repete jako devětašedesátý - na bílou sobotu 23.4.5678 /zdravím kuky sledovače...%-/ ... veliginoční... ;o) (23.04.2011)

Tenhle film není zdaleka jenom s Pierrem Richardem, fascinuje mně celá ta plejáda dalších herců na čele s J. Rochefortem, Paul Le Personem (Perache), Jeanem Carmetem a samozřejmě (a to snad není třeba zdůrazňovat) Mireille Darc.....tyhle filmy dneska potřesou bránicí a zahřejí na duši (jo, je to dávno, co Frantící dokázali točiti tohle....) a navíc zde tady člověk ocení i dabing, to není jako dneska, kdy to sfouknou za dopoledne v pár lidech. A pocítí čím dál silnější závan nostalgie. (09.06.2013)

Velkého blondýna jsem jako dítě miloval a dodnes si ho občas z nostalgických důvodů pustím, i když už se tolik nebavím. Došel jsem totiž k šokujícímu poznání, že napoosmašedesáté už to není ono! :-) Ale přesto hodnotím vysoko,protože: a) naivní, leč upřímná hravost francouzského originálu je mi tisíckrát bližší než upachtěnost remaku s Tomem Hanksem, b) skutečnou hvězdou pro mě není ani tak instantní popleta Pierre Richard jako spíš Jean Carmetv roli jeho okulichovaného přítele Maurice, c) věřím, že jestli vůbec existuje někdo, kdo ten film ještě neviděl, napoprvé se pobaví stejně jako já kdysi. 80% (12.01.2006)