Jsem nesmělý, ale léčím se

Určitě nejlepší komedie s Pierrem Richardem. Některé okamžiky a pitominky hlavního hrdiny jsou naprosto odzbrojující (kupování spodků, umývání nádobí, lekce sebeovládání). Škoda jen nemastného a neslaného konce. Dá se říci, že je film docela krátký - vydržel bych se na ty taškařice dívat i dvě hodiny. (01.01.2012)

Bláznivá komedie, která ničím neurazí, s milým hudebním podkresem a naprosto úžasným starý českým dabingem (Filmové studio Barrandov dabing 1980, Petr Oliva, Pavel Trávníček, Ljuba Krbová a další), který tomu přidává dvojnásobek humoru. Scéna ve vesnické hospodě je krásným příkladem toho, že i humor lze zahrát i beze slov. Mimochodem, snad všechny herečky do jedné v tomhle filmu opravdu stojí za podívání! (04.12.2011)

Pro mě osobně velmi zapomenutá komedie, protože pana Pierra jsem nikdy moc nemusel. Je to už velmi dávno, co jsem tento film viděl. Při hlubším vzpomínání si některé scénky vybavuji, což je celkem překvapivé, když vezmu v potaz, že mě tento snímek absolutně nebavil. Perlička na závěr. Víte proč tento film hodnotím až po čtyřech letech, kdy jsem registrován na CSFD? Nedávno v Ordinaci v růžové zahradě proběhl dialog mezi dvěma dívkami, že tato komedie je nejoblíbenějším filmem doktora Hanáka:) (05.06.2012)

Jo, jo. Jsem nesmělý, ostýchám se, ale... bavil jsem se! :) Pierre Richard asi nikdy nebude úplně patřit k mým oblíbeným hercům a tvůrcům, jeho humor se nejednou vlní na trochu jiné (hodně bláznivé) vlnové délce, než považuji za sympatické, ale nechal jsem se konečně přesvědčit na jeho slavnou autorskou komedii a vůbec mě to nemrzí. Protože se Richardovi skutečně hodně povedla a i díky tématu nesmělosti a postupnému vyústění toho prostého děje v neobyčejné situace je nesmírně vtipná. No uznejte, pokud vstoupíte do ústavu, ve kterém se léčil mimo jiné Napoleon... :o) Pierre jako postava měl štěstí na svého léčitele a Pierre jako herec zase na skvělého kolegu Alda Maccioneho. A mimochodem, na to cvičení č. 12: umění vyvést jiného člověka z míry jen tak nelze opravdu zapomenout. 75% (19.10.2020)

Pierre Richard ve své filmografii doplácí na jednu základní věc. Zatímco Belmondo nebo Louis de Funès ztvárnili široké rozpětí rolí, P. R. hraje v každém filmu prakticky totéž - blbce, smolaře, idioty. Mění se jen prostředí a centrální děj. Zde hraje nesmělého muže, který chce ulovit srdce jedné ženy. Nesmělý je ale vlastně jeho další z mnoha vlastností i v jiných filmech. Je zde pár povedených scének, ne že ne. Ale jinak film odpovídá ostatním. P. Richard rozbíjí věci kolem, ostatním, kterým i způsobuje zranění, padá atd. V zajímavostech chybí celá řada chyb, které jsem objevil, a to je co říct, protože si chyb všimnu málokdy, a tak je zde doplním. V kuchyni, když se Pierre R. učí mýt talíře během střihu zmizí jeden rozbitý, který předtím ležel na pultu. A ještě jednou to samé místo. Ředitel učí hlavního hrdinu, jak správně umývat skleničky. Při předváděčce má košili celou promočenou, ale když později odchází a nandává si sako, je košile úplně suchá. Matka jeho guru má být hluchá, ale přesto po zazvonění otevře. A poslední chyby si všimne jen pozorný divák. Když nesmělý jede po bowlingové dráze, na jednu vteřinu je vidět lano, které ho táhne (1:07:24). (13.07.2022)