Motýl na rameni

Moj prvy film od Jacques de Ray-a. V hlavnej roli sa predstavil Vino Lentura, ktory sa zamotava do coraz zlozitejsieho a komplikovanejsieho klbka udalosti. Film ma hodne z noiru, ale to este automaticky neznamena, ze ide o kvalitnu vec. Tocili sa totiz aj priemerne noir-y. Pravdupovediac, francuzske noir-y vobec nemam rad, pre mna je stale najlepsi europsky noir 3rd Man s Wellesom. A za rok 1978 by som dal urcite vyssie The medusa Touch s mojim oblubencom Richardom Burtonom. 69 % (21.01.2014)

Kdyby tady Lino Ventura pořád jen nechodil v pruhovaném pyžamu, možná by to bylo napínavější a to očekávané vysvětlení/rozuzlení by mělo větší šťávu. Obsah kolegy LiVentury je lehce nepřesný. Jdete do hotelu, vstoupíte do pokoje a pak už si nic nepamatujete, proberete se ve cvokhausu, kde do vás cpou sračky a namlouvají vám, že jste si vysnili jinou realitu, zatímco kolem vás padá jedna postava za druhou. Dobrý námět, co říkáte? (09.08.2014)

Atmosféra funguje od začátku do konce, takže mě to drželo i v napětí po celý film. Herci dost dobří. Co se týče děje, vše se nevyjasní, ale to je účel, protože to hlavní víme - SPOILERY Halucinace nemá, někdo po něm opravdu jde, jenom proto, že byl ve špatnou na špatném místě, nakonec se i dozvíme, který muž a která žena po něm jdou (jsou to ti z výtahu) a že celou dobu byl Roland obětí něčeho velkého, něčeho, co nemůže vědět. Jsou věci, které jsou mimo náš svět, mimo naše chápaní. A takhle to je i s tímto filmem. KONEC SPOILERŮ. Mystifikuje to ale slušně. Nakonec je to na 4*, na tu pátou hvězdu to opravdu nemá. (30.08.2018)

Lino Venturovi sedí na rameni motýl poznání a čím více k němu přibližuje ruku, aby se ho dotknul, tím je pravděpodobnější, že uletí a nikdy už jej nespatří.. Rodák z Parmy jako muž, který věděl příliš málo, je ve své úspornosti přesvědčivý i v pruhovaném pyžamu a Derayovi se daří i pomocí noirových postupů stavět místy surreální labyrint paranoie. Poslední scénu si však mohl odpustit, zas tak vzácný ten motýl nebyl.. Mimochodem, nelze si nevzpomenout na Polanskeho, jak nechal o deset let později Harrisona Forda „franticovat“ po Paříži. Nutno mu přičíst k dobru, že byl divácky vstřícnější a lépe si pohrál s absurditou situace.. (05.11.2018)

Bylo mi ctí zhlédnout tento vynikající Film. Ano, ano. Film s velkým "ef", nepřeklepla jsem se. Mistr Ventura je herec nevyčíslitelných kvalit a ve spojení s dalším "nevyčíslitelným mistrem", tentokrát na křesle režisérském, za doprovodu Clauda Bollinga snad nemohl vzniknout špatný film. Ale v tomto případě vzniklo mnohem víc, než jen dobrý film, tohle je dokonale hustá lahůdka s mrazivou polevou. Silně schizofrenní příběh lehce surrealisticky zabalený na pozadí krásně reálně zobrazené Barcelony, která mi udělala velkou radost. Zvláštní, zrovna tento týden jsem dočetla jednu Zafónovu knihu a vrhla se na další. Děj obou knih se odehrává v Barceloně, má skvělou až hmatatelnou atmosféru a dějou se tam věci, až se jeden naježí a je čím dál víc zmatenější a napjatější. A já se ježila při "Motýlovi" docela často a zmatená jsem doteďka. Příjemná změna byla vidět Paula Craucheta také v jiné poloze, než v rolích zabijáků, kriminálních živlů a podobné svoloči stojící na druhé straně barikády. Hodnoceno stroze číselně, můj zážitek je stoprocentní. (27.09.2011)