Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na oblíbeného rozhlasového hlasatele si kolegové nachystají trapný žertík: kolegyně se mu v telefonu vydává za zamilovanou ctitelku. Osamělý muž zavětří milostnou příležitost a nic netuše, jme se pátrat po totožnosti neznámé ženy... S paradoxy si pohrávající pohled do zákulisí médií i na svéráznou milostnou zápletku však přesto neupoutá, je zbytečně rozvleklý. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (35)

Radko 

všechny recenze uživatele

Pomerne slabé, zvlášť ak prihliadnem ku krajine a dobe vzniku. Necítiť ani silný príbeh náhodne vzniknúcnej lásky, ani poetiku novej vlny a o komédiu sa celok obtrel len zboku. Tak to dopadá, keď si niekto chce z niekoho utiahnuť, sám pritom veľa humoru nepobral. Platí to ako pre obsah filmu, kde sa z pôvodne zamýšľaného žartu stáva vzťahová trapárna, tak pre formu, pripomínajúcu skôr tv inscenáciu ako aj pre herecké výkony, len v zriedkavých momentoch idúce na viac ako pol plynu. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Zdeněk Mahler patří k lidem, u kterých, ať dělají, co dělají, máte pocit, že to vždycky dělají maximálně precizně. A o jeho scénáři k "dramedii" Jak se zbavit Helenky to platí také. Zápletka je sice jednoduchá, ale ohromně působivá, navíc ve skvělém podání dvojice Václav Voska - Jiřina Jirásková. Obzvlášť se mi líbilo, jak film postupně černal. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Trpká komedie o osamělosti, při níž jsem si nejednou vzpomněl na Wilderův Byt, přes slibný námět a skvělé herecké výkony naneštěstí troskotá na nedotaženém scénáři, jehož největší slabinou je dryáčnické vyvrcholení „aféry s Helenkou“. Vyprávění však vázne i na jiných místech; ohniskem vtipu jsou nepochybně dialogy Vosky a Jiráskové, zatímco to, co je obklopuje, zaráží (větší či menší) humoristickou i psychologickou bezradností a často připomíná úsilí o rychlé (a tedy ve výsledku zbrklé) převyprávění, o udržení kontinuity, kterou tak vlastně přerušuje. Tato nedůslednost, skicovitost sice dodává filmu jistou sympatickou syrovost, ale současně jej připravuje o integritu, o náladu i o výraz, který osamělosti mohl vtisknout, a proměnit tak drobnou anekdotu (s hloupou pointou) v nadčasové pousmání. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Škaredý námět Ilony Bondyové a Zdeňka Mahlera ve formálně dobrém, standardním provedení 60. let. Pro ošklivost myšlenky něco takového točit (ve stylu italské nové vlny) nemohu dát více než 2. Podruhé bych určitě nechtěl vidět, o to více bych přál opakované promítání tvůrcům filmu a hlavní protagonistce, Jiřině Jiráskové, zvláště hlasitě... ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Kdo s čím zachází, tím také schází. Film, který je společným dílem Ilony Borské (předloha) a Zdeňka Mahlera (scénář), dává zcela vyniknout jak prostředí, v němž se odehrává, tedy pražskému rozhlasovému studiu, tak sarkastickým dialogům mezi Václavem Voskou a Jiřinou Jiráskovou. Původní nevinný žert, proměňující se bezděčným unikáním ze světa fádní každodennosti nicnetušící oběti v soukromé lidské drama s fatálními důsledky, není tak banální, jak se zpočátku možná jeví. Tvůrci totiž používají poněkud odlišné prostředky, a to i tam, kde bychom to vlastně nečekali – především v samotném závěru, kdy nikdo z přítomných nešetří ironickým pomrkáváním na diváka; je nabíledni, že toto demaskování přichází až v okamžiku odhalené (shozené) identity jednoho z protagonistů. Režisér Václav Gajer tento motiv zesílil už tím, že do hlavních rolí obsadil soudobé špičkové rozhlasové herce – Václava Vosku, Jiřinu Jiráskovou a Eduarda Cupáka. Film tím získal skvělý sebeparodický nádech (především Voskův ušlechtilý basbaryton, ale v jiném ohledu také drobný výstup Antonína Jedličky), něco, co divákovi zrovna napovídá, že je to všechno jenom legrace. V opačném případě by to byl průšvih. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama