• Marthos
    ****

    Zajímavá kombinace příběhu a žánru. Co všechno je člověk schopen oběovat lásce. Někdy i život. Vhled do prostředí plicního sanatoria pokládám za výjimečný, stejně jako lidský přístup lékařů k pacientům (v roce 1959!). Melancholie romantické zápletky Cupáka a Vránové vytváří nádhernou konstelaci k tragédii umírajících. Vynikající Martin Růžek a Václav Lohniský. Zbytečně zapomenutý film, který osloví i dnes.(11.3.2012)

  • Dr.dogous
    *****

    Filmy z lékařského prostředí jsou mi vždy blízké. Je zajimavé sledovat jak neskutečný skok v diagnostice se udál během jedné generace. Co však dělat s lidmi s přenosnými chorobami, které ohrožují své okolí. Dilema stejné dnes jako před 100 lety. Musí se zavřít, s trochu mírnějším režimem, než je kriminál. Na křídlech lásky za plot kriminálu. 85%(1.8.2013)

  • raroh
    *****

    Teda oficiální text distributora, to je něco - zakuklená agitka, aby si lidi vážili socialistického zravotnictví. Kdo to ve filmu hledá, jistě to v něm najde, ale mně přijde název jednoznačný - Sny na neděli - kdy člověk sní o jiném životě, než jaký nabízí léčebna. Navíc film obsahuje poetiku všedního dne, která tak oživila českou a ruskou kinematografii konce 50. let. Na mě filmy této éry dýchají takovým životním elánem a vysokou profesionalitou provedení, že vždy žasnu.(21.7.2010)

  • Vesecký
    ***

    Průměrný film, který se dal shlédnout, ale v divákovi asi nezanechá hlubší vzpomínku, natož dojem. V padesátých letech byla TBC ještě dost rozšířenou nemocí a pacientům mnohdy přinesla doživotní následky. Navíc léčba byla zdlouhavá, táhla se celé roky, přičemž byli nemocní prakticky izolovaní, a tak nebylo divu, že se snažili občas z léčeben uniknout. Když se k tomu připočetla láska, nebylo divu, že mohlo dojít i k takovému případu. Ačkoliv si přiznejme - v tom právě spočívala výchovná funkce filmu - lidé, buďme zodpovědní ke svému zdraví a nehazardujme s ním, vždyť co to dá našemu zdravotnictví za práci, než nás zase dají do pořádku... Martin Růžek si zahrál mnoho rolí doktorů, tohle byla asi jedna z jeho prvních, Vránová s Cupákem byli jen průměrní, mnohem vícese mi líbil výkon Václava Lohniského. Malý štěk tu měla stařičká Terezie Brzková, více prostoru dostala LibušePospíšilová, později známá uvaděčka televizních Bakalářů s V. Menšíkem. O celkové kvalitě filmu svědčí skutečnost, že jsem měl při něm několik vln mikrospánku.(15.4.2016)

  • tomtomtoma
    ****

    Sny na neděli je velmi zdařile natočené filmové drama. Silnou stránkou jsou herecké výkony. Kamera krouží v pečlivě naaranžovaných obrazech a vyzařuje vznešenou a podmanivou symfonii ze svého středu do celkové lyrické atmosféry stísněnosti, strachu a naděje. Komunistickou ideologií se film naštěstí vůbec nezabývá a před očima se odtajňují vnitřní nejistoty i sny nedobrovolných souchotinářů. Kde jinde lze více toužit po životě a jeho krásách, když ne v zajetí vážné nemoci v odloučení společenského života. Hlavní ženskou postavou je začínající učitelka Jana Holečková (zajímavá Alena Vránová) ve své bezprostřední radosti, opatrné lásce v cudnosti a rozpačité stydlivosti. Hlavní mužskou postavou je student průmyslovky Jindra Valenta (dobrý Eduard Cupák) ve znuděné strnulosti a silném chtíči po nepřeberných životních radostech v čele s královskou perlou, jež nazývá se láska. Pocitová i tělesná. Ta chvějící svíravost je lékem i nebezpečným jedem zároveň. Nejsmutnější postavou příběhu je pacient Josef Tůma (dobrý Václav Lohniský) ve své nepolevující víře v uzdravení, blahodárné činorodosti i v touze po společnosti v osamělosti strachu z neodvratného konce. Z dalších rolí: otcovsky laskavý primář sanatoria (příjemný Martin Růžek), z uvěznění nemocnice prchající ženatý muž Franta Farták (sympatický Jiří Sovák), energický vypravěč a ochotník Voves (zajímavý Miloš Kopecký), či neurotický režisér ochotnického představení (Zdeněk Hodr). Ta výpověď beznaděje z přítomnosti kosící smrtky a spalující neutuchající žár obyčejného života je nejsilnější ve svých kontrastech obrazů, světel, stínů i počasí. Smrt, láska, radost a strach. Promarnit se nesmí žádná chvilka.(8.11.2016)

  • - Režisér Václav Gajer a scénárista filmu Ota Hofman poznali prostředí plicního sanatoria sami jako pacienti. (Teres)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace