Dreams for Sunday
Režie:
Václav GajerScénář:
Ota HofmanKamera:
Jan RothHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Alena Vránová, Eduard Cupák, Martin Růžek, Václav Lohniský, Jiří Sovák, Miloš Kopecký, Terezie Brzková, Soňa Neumannová, Otto Čermák, Soběslav Sejk (více)Obsahy(1)
V plicním sanatoriu prožívají pacienti své drobné osudy. Ale ne všichni se ke svému onemocnění staví odpovědně. Třeba mladičký student se zamiluje, milenci dokonce podniknou tajný let, avšak mládencův stav se kvůli tomu pronikavě zhorší. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Místy trochu naivní snímek o dvou zamilovaných, kteří nedbají rad lékařů a stejně spolu podniknou cestu do Prahy. Oba musí tušit, jak vážná je jeho nemoc, přesto ani ona nemá rozum a klidně si vystoupají na Petřín. Film nemá ani pořádnou zápletku či drama. Jde jen o to poukázat na situaci v plicním sanatoriu, což autoři dobře znali. Propustky se moc neudělovaly a zábavy tam také nebylo. Fakt je, že na konci 50. let lze alespoň ocenit, že v tomto filmu šla politika stranou a nepřehlédnutelní byli i Jiří Sovák a Miloš Kopecký. ()
Průměrný film, který se dal shlédnout, ale v divákovi asi nezanechá hlubší vzpomínku, natož dojem. V padesátých letech byla TBC ještě dost rozšířenou nemocí a pacientům mnohdy přinesla doživotní následky. Navíc léčba byla zdlouhavá, táhla se celé roky, přičemž byli nemocní prakticky izolovaní, a tak nebylo divu, že se snažili občas z léčeben uniknout. Když se k tomu připočetla láska, nebylo divu, že mohlo dojít i k takovému případu. Ačkoliv si přiznejme - v tom právě spočívala výchovná funkce filmu - lidé, buďme zodpovědní ke svému zdraví a nehazardujme s ním, vždyť co to dá našemu zdravotnictví za práci, než nás zase dají do pořádku... Martin Růžek si zahrál mnoho rolí doktorů, tohle byla asi jedna z jeho prvních, Vránová s Cupákem byli jen průměrní, mnohem vícese mi líbil výkon Václava Lohniského. Malý štěk tu měla stařičká Terezie Brzková, více prostoru dostala LibušePospíšilová, později známá uvaděčka televizních Bakalářů s V. Menšíkem. O celkové kvalitě filmu svědčí skutečnost, že jsem měl při něm několik vln mikrospánku. ()
Sny na neděli je velmi zdařile natočené filmové drama. Silnou stránkou jsou herecké výkony. Kamera krouží v pečlivě naaranžovaných obrazech a vyzařuje vznešenou a podmanivou symfonii ze svého středu do celkové lyrické atmosféry stísněnosti, strachu a naděje. Komunistickou ideologií se film naštěstí vůbec nezabývá a před očima se odtajňují vnitřní nejistoty i sny nedobrovolných souchotinářů. Kde jinde lze více toužit po životě a jeho krásách, když ne v zajetí vážné nemoci v odloučení společenského života. Hlavní ženskou postavou je začínající učitelka Jana Holečková (zajímavá Alena Vránová) ve své bezprostřední radosti, opatrné lásce v cudnosti a rozpačité stydlivosti. Hlavní mužskou postavou je student průmyslovky Jindra Valenta (dobrý Eduard Cupák) ve znuděné strnulosti a silném chtíči po nepřeberných životních radostech v čele s královskou perlou, jež nazývá se láska. Pocitová i tělesná. Ta chvějící svíravost je lékem i nebezpečným jedem zároveň. Nejsmutnější postavou příběhu je pacient Josef Tůma (dobrý Václav Lohniský) ve své nepolevující víře v uzdravení, blahodárné činorodosti i v touze po společnosti v osamělosti strachu z neodvratného konce. Z dalších rolí: otcovsky laskavý primář sanatoria (příjemný Martin Růžek), z uvěznění nemocnice prchající ženatý muž Franta Farták (sympatický Jiří Sovák), energický vypravěč a ochotník Voves (zajímavý Miloš Kopecký), či neurotický režisér ochotnického představení (Zdeněk Hodr). Ta výpověď beznaděje z přítomnosti kosící smrtky a spalující neutuchající žár obyčejného života je nejsilnější ve svých kontrastech obrazů, světel, stínů i počasí. Smrt, láska, radost a strach. Promarnit se nesmí žádná chvilka. ()
Zajímavá kombinace příběhu a žánru. Co všechno je člověk schopen oběovat lásce. Někdy i život. Vhled do prostředí plicního sanatoria pokládám za výjimečný, stejně jako lidský přístup lékařů k pacientům (v roce 1959!). Melancholie romantické zápletky Cupáka a Vránové vytváří nádhernou konstelaci k tragédii umírajících. Vynikající Martin Růžek a Václav Lohniský. Zbytečně zapomenutý film, který osloví i dnes. ()
Velmi sugestivní film. Jako bych se vrátila v čase, protože jsem v padesátých letech jako dítě absolvovala léčebnou kúru v podobné zotavovně. Výstižné svědectví o dobách dávno minulých, kdy tuberkulóza byla téměř nevyléčitelnou nemocí. Mnoho se tam toho nenamluví, ale o to výmluvnější jsou velmi civilní a přirozené herecké výkony. Skvěle je vystižena ponurá atmosféra léčebny a zvláštní přísný, ale lidský přístup lékařů k pacientům. ()
Reklama