• Marthos
    ****

    Zajímavá kombinace příběhu a žánru. Co všechno je člověk schopen oběovat lásce. Někdy i život. Vhled do prostředí plicního sanatoria pokládám za výjimečný, stejně jako lidský přístup lékařů k pacientům (v roce 1959!). Melancholie romantické zápletky Cupáka a Vránové vytváří nádhernou konstelaci k tragédii umírajících. Vynikající Martin Růžek a Václav Lohniský. Zbytečně zapomenutý film, který osloví i dnes.(11.3.2012)

  • Dr.dogous
    *****

    Filmy z lékařského prostředí jsou mi vždy blízké. Je zajimavé sledovat jak neskutečný skok v diagnostice se udál během jedné generace. Co však dělat s lidmi s přenosnými chorobami, které ohrožují své okolí. Dilema stejné dnes jako před 100 lety. Musí se zavřít, s trochu mírnějším režimem, než je kriminál. Na křídlech lásky za plot kriminálu. 85%(1.8.2013)

  • vypravěč
    *****

    Citlivý psychologický snímek z prostředí plicního sanatoria, jehož osou je prohlubující se milostný vztah dvou mladých lidí, které nemoc vyřadila z běžného světa a uvrhla do svíravého mikrokosmu nevyplnitelných přání a tužeb. Jejich příběh je doplňován dramaty dalších pacientů, věrohodně psychologicky vykreslených (skvělí Lohniský, Sovák a Kopecký); případná úsměvnost či banálnost některých epizod až mrazí. Tísnivá nemocniční atmosféra je podána velmi účinně, na čemž má podíl i bohatě rozvinutý kontrast mezi ní a dočasnou (a tedy i bolestnou) svobodou, které milenci dosahují na nedělním výletě do Prahy.(7.11.2009)

  • tomtomtoma
    ****

    Sny na neděli je velmi zdařile natočené filmové drama. Silnou stránkou jsou herecké výkony. Kamera krouží v pečlivě naaranžovaných obrazech a vyzařuje vznešenou a podmanivou symfonii ze svého středu do celkové lyrické atmosféry stísněnosti, strachu a naděje. Komunistickou ideologií se film naštěstí vůbec nezabývá a před očima se odtajňují vnitřní nejistoty i sny nedobrovolných souchotinářů. Kde jinde lze více toužit po životě a jeho krásách, když ne v zajetí vážné nemoci v odloučení společenského života. Hlavní ženskou postavou je začínající učitelka Jana Holečková (zajímavá Alena Vránová) ve své bezprostřední radosti, opatrné lásce v cudnosti a rozpačité stydlivosti. Hlavní mužskou postavou je student průmyslovky Jindra Valenta (dobrý Eduard Cupák) ve znuděné strnulosti a silném chtíči po nepřeberných životních radostech v čele s královskou perlou, jež nazývá se láska. Pocitová i tělesná. Ta chvějící svíravost je lékem i nebezpečným jedem zároveň. Nejsmutnější postavou příběhu je pacient Josef Tůma (dobrý Václav Lohniský) ve své nepolevující víře v uzdravení, blahodárné činorodosti i v touze po společnosti v osamělosti strachu z neodvratného konce. Z dalších rolí: otcovsky laskavý primář sanatoria (příjemný Martin Růžek), z uvěznění nemocnice prchající ženatý muž Franta Farták (sympatický Jiří Sovák), energický vypravěč a ochotník Voves (zajímavý Miloš Kopecký), či neurotický režisér ochotnického představení (Zdeněk Hodr). Ta výpověď beznaděje z přítomnosti kosící smrtky a spalující neutuchající žár obyčejného života je nejsilnější ve svých kontrastech obrazů, světel, stínů i počasí. Smrt, láska, radost a strach. Promarnit se nesmí žádná chvilka.(8.11.2016)

  • Skuby47
    ****

    Velmi sugestivní film. Jako bych se vrátila v čase, protože jsem v padesátých letech jako dítě absolvovala léčebnou kúru v podobné zotavovně. Výstižné svědectví o dobách dávno minulých, kdy tuberkulóza byla téměř nevyléčitelnou nemocí. Mnoho se tam toho nenamluví, ale o to výmluvnější jsou velmi civilní a přirozené herecké výkony. Skvěle je vystižena ponurá atmosféra léčebny a zvláštní přísný, ale lidský přístup lékařů k pacientům.(19.7.2012)

  • - Režisér Václav Gajer a scénárista filmu Ota Hofman poznali prostředí plicního sanatoria sami jako pacienti. (Teres)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace