Alice in den Städten
Alice in the Cities
Alica v mestách
Režie:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrají:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Není důležité se do cíle dostat, stačí nějaký mít. Legendární německé road movie o nespolehlivosti vzpomínek a touze někam patřit... Německý novinář Philip Winter má pro svého zaměstnavatele napsat článek o Americe, kde zrovna přebývá, ale kvůli autorskému bloku není schopný s psaním začít. Rozhodne se vrátit do Německa a na letišti se seznámí s devítiletou Alicí a její matkou. Matka nechá dívku na starost Philipovi a zmizí, a tak muž postrádající ve svém životě smysl a cíl najednou přejímá úkol dopravit Alici za její babičkou. Jenže holčička neví, kde přesně babička v Německu bydlí. Pouze na základě vzpomínek si vybavuje určité indicie, které by mohly místo blíže určit. Nesourodá dvojice se vydává na melancholickou pouť po zemi, která zdánlivě nebyla pro road movie stvořená. Jejich cesta s cílem v nedohlednu se stává zrcadlem mizející národní identity v Západním Německu sedmdesátých let minulého století. Raný snímek Wima Wenderse náleží do autorovy volné trilogie road movie o postavách putujících napříč Německem, která pokračuje tituly V běhu času a Chybný pohyb. Alice ve městech představuje první film, v němž se Wendersovy postavy vydávají na cesty, a naplňují tak jeden z charakteristických motivů v tvorbě světoznámého evropského filmaře. Jak napovídá název autorovy produkční společnosti Road Movies Filmproduktion, ikonický žánr americké kinematografie Wenderse vždy fascinoval, ostatně stejně jako samotný mýtus Ameriky. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Road movie ako žáner nezvykne sklamať. Hlavne preto, lebo v sebe obsahuje vítané elementy rebélie proti systému, zanechanie predošlého života a podobne. Táto zívačka to má ale inak, Wenders sa ako obvykle zaoberá témou zachytenia okamihu (obrazom aj zvukom). A zachytil ho teda parádne! Pripomína mi to aj Jarmuschove Zlomené kvety, ale tu aspoň nie je až tak intenzívne cítiť teória, že zmysel osamelému životu môžu dať len deti. A už sa nikdy nedozvieme pointu nedopovedaného vtipu, ako sa štyri slony vmestia do červeného VW. Škoda. ()
Mohlo by se chvílemi zdát, že ten film pořádně nedokáže využít svůj potenciál, jakoby mu chyběl scénář a že se v něm toho moc neděje. Jenomže představte si takovou dlouhou cestu dvou naprosto odlišných lidí, z nichž oba prožívají jistý problém, po státech a po městech různými dopravními prostředky. To by (při vší úctě k zdařilým road movie komediím) nebyl v reálu žádný humor plný slovních přestřelek a groteskních dobrodružství. To by byla naopak i spousta monotónních, polonudných chvil během cest a možná i zdlouhavého čekání v noční kavárně. Alice ve městech není filmem, který by se podbízel divákovi, ale zároveň mi s výjimkou úvodu před setkáním s Alicí a matkou, kdy jsem z něj ještě cítil menší odtažitost, připadal nesmírně podmanivý a měl jsem pocit, jakobych sledoval natočený kus života. Jednou jsem si u tohoto filmu připadal jako během dlouhé noční cesty při návratu z dovolené, v jiné scéně se mi zas vybavila moje nedávná návštěva jednoho velkého města za hranicemi... Wim Wenders točí hodně pocitové filmy a tento mě pocitově nadchl stejně jako vizuálně. Wenders má můj výrazný obdiv za to, jakou silnou atmosféru se mu podařilo ze společného bloudění novináře a náhle svěřené dívenky vykřesat a pohltit mě i během dlouhých mlčenlivých pasáží, i ten zde občas postrádaný přerod vztahu s postupným posilněním pouta mezi dvěma hlavními hrdiny jsem v tom pocítil. Působivému zážitku napomohla hodně i poetická černobílá kamera, dobře zvolená komorní rocková hudba a příjemně civilní výkony všech představitelů. [75%] ()
Přesně to, co jsem od tohoto filmu očekával, jsem i dostal. Spíše (ne však zcela) vlídný příběh o člověku, o tvoru dědičně plném chladu a sebestřednosti, jehož druhou přirozeností je ale (trochu paradoxně) cit. Ten dávný rozpor je zde podán pro Wenderse typicky nevelkolepou a malátně rozvážnou lyrickou formou, v příběhu cesty za (vnitřním) domovem. A pro mě mj. od citelné antipatie k hlavnímu hrdinovi až ke smíření. ()
Před pár dny jsem viděl film Takešiho Kitana Kikudžiro a ptal jsem se sám sebe, co to Beat natočil? Tohle není on. Kupodivu i takhle žánrově odlišný pokus vyšel znamenitě a teď už vím proč. Jedná se v podstatě o remake týhle Wendersovy pecky. Německo sedmdesátých let nebylo nějak zvlášť nakloněný toulavým vnitrosvěťákům a tak devítiletý smysl života místo snídaně občas není k nekousnutí. ()
Film tak prirodzený, až to bolí. Nemyslím v negatívnom zmysle. Bolí asi ako pravda. Ako zrkadlo každodennosti. Ako cesta neznámymi mestami, ktorej cieľ je rovnako zahmlený, ako význam slov cudzinca. Čo by ste robili, keby vám do života náhle vstúpila neznáma osoba, o ktorú sa treba postarať, aj keď ešte včera ste mali problém postarať sa aj sám o seba? Ako môžete pomôcť nájsť cestu domov dieťaťu, keď vy sám ešte svoju cestu hľadáte aj v dospelosti? Možno išlo len o road movie zo života obyčajného človeka, ktorý zažíva pár neobyčajných dní. A možno o podobenstvo o ceste životom. O ceste s niekoľkými postavami, mestami, hotelmi, fotkami a chvíľami, ktoré som prežíval s nimi. Chcem suvenír zo všetkých destinácií, ktoré navštívili. A mám ho. Vo forme zážitku, aký sa nezabúda. Ok, nechal som sa uniesť, tak aspoň na záver poznamenám, že to dievčatko hralo výborne (asi jej ešte chýbali zábrany, ktoré prichádzajú s vekom). ()
Reklama