Sametoví teroristé

Na slovenské pomery až nečakane kvalitný snímok, ktorý jemne balancuje na hrane dokumentu, hraného dokumentu a filmu. Sú to tri samostatné príbehy na jednu tému. Téma terorizmu vo vtedajšom komunistickom režime. Každý z príbehov bol zaujímavý, kvalitatívne sú asi na jednej úrovni, ale za najodvážnejší a nosný považujem ten druhý, v ktorom si to FERO naplánoval neuveriteľne odvážne. Atentát na Gustáva Husáka.... Príbeh STANA, ktorým film začína je tiež zaujímavý, ale utrpela zrozumiteľnosť dialógov. Je to vinou samotného Stana, ktorý trochu nezrozumiteľne rozpráva. Som Slovák, ale občas som musel napínať uši, aby som mu rozumel. Dialógy v aute boli tiež menej zrozumiteľné, v týchto momentoch by sa zišli titulky, pre českých divákov určite. Tretí príbeh Čecha - VLADIMÍRA, ktorý výbušninami odpaľoval komunistické vitríny ( má ich na konte 41!), svojou štruktúrou pripomína film Leon. Scény výcviku, tréningu a rozhovory na tému vtedajší život a život dnešný, boli výborné. Celkovo som s výsledkom veľmi spokojný. Na hereckých výkonoch síce vidieť neskúsenosť, no na druhej strane sú ich nedokonalé výkony divákovi bližšie a pôsobia reálnejšie. Nečakane podarená vec. 80%. (01.12.2013)

Jak se vaří dějiny ve mě vyvolávaly spíše rozpaky, ale zato Sametoví teroristé ve mě budí všeobecné nadšení. Kerekeš svoji metodu inscenace dovádí až do samotného extrému, ale ono to překvapivě funguje. V některých pasážích se dokonce hlavním představitelům dostává natolik pod kůži, že si o tom ti "autentičtí" dokumentaristi s rozklepanou kamerou můžou jenom zdát. Přestože se na oko vyhýbá nějakému silnějšímu přesahu, tak to téma tam je. Limity antikomunismu a relativita terorismu, jako mantry současnosti, stojí za důkladnější rozbor. Kerekeš a spol. nakopávají, tak kdo se toho ujme? Ale jinak jsou Sametoví teroristé mnohem napínavější a dravější než většina československé produkce. (04.11.2013)

Velmi dobrý (v pravdě česko-slovenský) koprodukční celovečerní dokumentární film o podstatě hrdinství v naší pohnutou historií velmi zmutované společnosti. Sametoví teroristé (mimochodem dle mého velmi nešťastně zvolený název) příkladně odrážejí složitou strukturu a povahu zřejmě nejen českého, ale i slovenského národního charakteru, který byl po staletí ohýbán jak komunismem, tak i sovětským, německým a rakouským, respektive uherským živlem. Výsledkem je to, co Jaroslav Hašek načrtl ve svém nejslavnějším literárním díle, švejkovské naladění většiny populace a moment, kdy aby český (a slovenský) divák vůbec akceptoval označení tří hlavních protagonistů za hrdiny, musí tvůrci použít humorný rastr s velkou mírou nadsázky. Zjevně to ale odráží též fakt, že dokumenty musejí dnes hlavně bavit, byť je jejich téma jakkoliv zásadní a forma musí teatrálně předbíhat obsah, aby diváka výsledný tvar vůbec zaujal, o hrdinech se tedy netočí ,,navážno", ale s velkou mírou nadsázky, zábavně, až komediálně, inscenovaně... (Je jasné, že až někdo bude chtít natočit kýžený celovečerní velkofilm o největších hrdinech protikomunistického odboje, bratrech Mašínech, bude muset točit rovněž komedii, aby ji český národ vůbec akceptoval...nebo přinejmenším jeho větší část, majoritní masa lidí, v jejichž hlavách dosud doznívají ozvěny komunistické propagandy a fungují myšlenkové a hodnotové vzorce nabyté v období totalitní éry). Přesto film přináší řadu výrazných momentů a hlubších, zásadnějších vjemů - za jiné vyzdvihuji rozhovor Vladimíra Hučína s jeho svěřenkyní za pomoci héliem transformovaných hlasů. ,,Cítíte se jako hrdina?" ,,Hrdinům se neděkuje!" (Apropos Vladimír Hučín by si zasloužil samostatný film.) (20.11.2014)

║Rozpočet približne €100,000║ Po Slávnostnej ceremónii na festivale Cinematik 2013 prišlo na radu milé prekvapenie v podobe dokumentu Zamatoví teroristi(2013), ktorý ponúka tri príbehy takzvaných teroristov vtedajšieho socialistického systému. Traja hrdinovia, ktorý boli za svoje činy odsúdený paragrafom 93 za akt teror. Príbehy pomenované ich menami Stanislav, František a Vladimír, približujú ich neúspešnú vzburu proti vtedajšiemu režimu. V príbehoch spoznávame ich ľudskú stránku, ich zanietenie pre vtedajšiu vec, prípade odovzdávanie nadobudnutých skúseností dnešnej generácii. Príbehy sú podané s citom, majú svoju ľahkosť, aktéri zaujmú svojou ľudskou stránkou a tieto tri príbehy dokážu vďaka pôsobivému vykresleniu zaujať aj širšie publikum a nielen artových nadšencov. Film mal na festivale od divákov nadšenú odozvu. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2013) (08.09.2013)

Spoločným znakom troch protiboľševických teroristov je kladný vzťah k výbušninám. U paka zo Serede tak intenzívny, že odpáli niekoľko živých stromov. Za tento teroristický akt proti prírode si basu zaslúži - kľudne aj v menšej cele, než akú nakreslil v dokumente náterom na dlážku. Priťažujúcou okolnosťou by bola výbušnina v jazierku na konci príbehu. Svojho času som videl hladinu jazierka posiatu mŕtvymi, lesklými rybacími telami po obdobnej pyrotechnickej úprave sveta pod vodou. Lovci si zobrali maximálne 30% výbuchom získaného úlovku a zvyšok ponechali rozkladu. Strýco z Popradu veľmi zaujímavý nebol - len chcel byť zaujímavým - čo sa podpísalo na vrcholiacom znudení z celkovej koncepcie filmu a "neortodoxného" prístupu k téme. Ako viacerí spolukomentátori podotkli, tŕň z päty ničotnosti dokumentu vytiahol až tretí príbeh týpka akoby vystrihnutého z francúzskej légie, úprimne nenávidiaceho boľševické spôsoby a vychovávajúceho si následníčku v guerilovom odboji, ktorá to zrejme nandá náckom. Dva šity a jedna trochu vydarená príhoda - dokopy 20%. Prídavok (december 2012): Dodatočne súhlasím aj s tým, že umelecká inovácia a formálne ozvláštňovanie teroristov patrili k úplným kreténizmom. Vo svojej recnzii na to upozornil známy internetový Ross Hedviček. Súhlasím s jeho tvrdením: "sbirka nehoraznych kokotin, nemajicich vubec nic spolecneho s tim, o co tem trem hrdinum kdysi davno slo". (19.11.2014)