Hlubina

Místy opravdu hodně napínavé se zajímavou zápletkou. Bohužel ta je až příliš dlouho oddalována a film je zbytečně dlouho nastavován zbytečnou omáčkou plnou občas dobrých a občas hodně trapných sci-fi/horor efektů. Televizní zpracování a evidentní absence vysokého rozpočtu film těžce sráží v místech, kde chce být brán velmi vážně...ale moc mu to nejde. (30.12.2008)

Béčko jako bič. Příšerné triky (ponorka vypadá jako model z 3D studia, protáhlý renderem bez nánosu texur), lehce zmatený scénář, jehož pisatel o plynulých žánorvých přechodech zřejmě nikdy neslyšel (a proto působí všechny dialogy typu "This boat is cursed." opravdu směšně - není jediným slovem uvozeno, že jsme vstoupili na půdu duchařiny!) a nezvyklá hustota hereckých tváří na metr čtvereční. Než se vlastně pořádně dozvíte, kdo je kdo, a začnete chytat jména, všichni jsou už mrtví. Proč tedy ***? Hladina má opravdu VELICE hutnou atmosféru. A právě proto stojí o celé dva stupně výše než Ghost Ship. (30.05.2003)

Je na tom vidět lehký amatérismus, proto ta hvězdička dolů, ale ač nemám horory moc rád, tak mě Hlubina vyloženě nadchla. Klaustrofobické prostředí ponorky je svíravé i bez průserů, které začnou posádku drtit skoro hned po začátku. Ze scény se zpomaleným zrcadlem mě mrazilo ještě dlouho a v koupelně jsem se pár dní necítil úplně dobře. 90% (04.03.2017)

Píše se rok 1943 a posádka americké ponorky Tiger Shark má pocit, že v chladném Atlantiku se dějí divné věci. Kdosi nebo cosi má totiž zájem na tom, aby už námořníci nikdy neviděli domovský přístav. Brzy je zřejmé, že tajemná síla, likvidující s úpornou nekompromisností techniku i posádku, nemůže být z tohoto světa... Když poručík Brice, pověřený velením, vezme na palubu tři trosečníky a jedním z nich je žena, jejíž přítomnost na palubě vždy znamená smůlu, začnou se dít podivné věci. Horor Hlubina zhusta sází na tajemnou atmosféru a minimálně v první polovině mu to i vychází, ale pak se zvrhne v jednu stupiditu, které není pomoci. (21.01.2009)

„Submarine subžánr“ není pro dějové náměty zrovna zlatým dolem a proto je namixování duchařské zápletky relativně inovantní a zajímavé. Bohužel výsledek je více než jenom trapná slátanina, kterou si režisér Černočerné tmy a scénárista či Requiem za sen za rámeček nedají. Dějově neuvěřitelně plytká a předem silně odhadnutelná skládačka se po pár minutách začne ztrácet v režisérově urputné snaze třískat tajemno z každého záběru. Výsledkem je přílišná hra na bubáky pod postelí, kterým nejvíce svědčí přehnaná poruchovost žárovek na plavidle. Vše pak zabíjí krkolomné vyústění, jehož snaha šokovat vychází spíše do sebeparodického shození sebe sama. Herecky relativně obstojné, zvláště Bruce Greenwood je nadmíru charismatický, hudební podmaz Graemea Reevella se snaží (bohužel marně) dosáhnout kapky napětí tam, kde zapomíná režisér, jenže neuvěřitelně laciné triky pod mořskou hladinou, spousta keců o ničem a celkový dojem dražšího televizního filmu nutně srážejí mé hodnocení nejníž. Neomluvitelné ani „blbým béčkem“ (18.06.2006)