These Final Hours

Severní Atlantik zasáhne asteroid a protinožcům zbývá 12 hodin. Zatímco hrdý Američan by svěřepě ochraňoval rodinu a pronášel vzletné monology, průměrnému australanovi úplně stačí když se sundá jako dobytek, rozseká mačetou nepopulárního souseda a možná si aj kvalitně štrejchne s vyděšenou dvanáctkou. V libovolném pořadí, třeba i všechno naráz. Prostě sex, chlast, drogy, násilí bez servítek a jakýchkoli zábran. Závan Mad Maxe je z toho trošičku cítit, ale jinak si jde These Final Hours spíše svojí, vlastně dost pravděpodobnou a uvěřitelnou cestou. I přes všechnu tu syrovou špínu a surový hnus právě končícího světa vypráví čistý lidský příběh. Cením kratší stopáž, drží si to tempo a práci s kamerou a filtry. Po celou dobu film diváka nezvykle dobře dusí a děsí. Atmosféra blížícího konce je tu vyloženě hmatatelná a osobně jsem od filmu odcházel velice nadstandardně přežvejkanej. (19.03.2021)

Těch tézí o konci světa je nepřeberné množství a tohle je jedna z nich. Na to, že je to Zakova prvotina, tak musím říct, že jsem byla překvapená, jak dokázal nadupat do 87 minut koncentrát toho, co to s člověkem udělá, když má před sebou jen pár hodin života. I když některé situace byly explicitně předložené, tak to tam tentokrát sedlo jak přišitý. Nemůžu si pomoct, ale ve výsledku je to zhuštěné šílenství mnoha lidí už v dnešní době, kdy jim uniká smysl života a neví co s ním. Ale ne všichni si najdou únik takovým způsobem, jako to bylo tady. Najde se i hodně Jamesů, kteří rekapitulují svůj život, sledují, čeho všeho jsou lidi schopný a zařídí se úplně jinak. Jak? Stačí se mrknout na These Final Hours. Asi jsem s Tebou byla Zaku na stejné vlně a ta vyhrocenost ve všech směrech je na místě, protože někdy stojí zato, na chvíli se zastavit a zamyslet se třeba jen nad obrazem Paula Gaugina s názvem Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?" Velkým plusem bylo i barevné ladění, které velmi vhodně korespondovalo s finálním koncem. (16.03.2015)

Skromně laděné postapo, kde se film spíše než na nějaké akční momenty soustředí na vykreslení atmosféry posledních hodin života před závěrečnou katastrofou. Film mě nadchl svým vyobrazením různých typů jednání lidí, když vědí, že se blíží jejich konec. Někdo spáchá sebevraždu, někdo zvolí násilný konec vůči svému okolí, někdo se prostě zavře doma a čeká na soudný okamžik, někdo se vydá na mega párty, kde se před tím koncem totálně zboří. A v tom středu se objeví hlavní hrdina, který vlastně řeší, jak má ty poslední chvilky prožít. Důraz na charaktery rozhodně mohu zařadit mezi kladné stránky, nikdo zbytečně nepřehrával, všem zúčastněným jsem uvěřil jejich počínání. Ale fakticky nečekejte něco víc, rozpočet se dost držel při zemi..........I tak ale mohu pochválit vizuál, jenž se svým nažloutlým filtrem filmu vnukl ten pesimistický nádech.....Film k zamyšlení, jak bychom se chovali my, kdyby něco takového nastalo. Držet se morálních zásad či se utrhnout ze řetězu ? Každý ať si na to odpoví sám. Za mě dávám 65 % (12.02.2020)

Za 12 hodin Země zmizí a zanikne takže co dělat těch zbývajících 12 hodin?. Někdo si řekne, že by bylo cool kdyby s kámoši znásilnil malé děcko někdo bude vzývat boha a valit náboženské sračky , někdo to nebude řešit vůbec a zabije se a hlavní hrdina si řekne, že by bylo in zajít si na party ošoustat tam svoji přítelkyni a zdrogovat se. Po cestě, ale zachrání jednu holku, kterou chtěly znásilnit dva chlápci a rozhodne se ji dopravit k jejímu otci. Neuvěřitelně realistický film (včera jsem koukal na How It Ends proti tomuhle je to sračka) s depresivní atmosférou. Velkým plusem je i sympatická holka, které nepřejete smrt po 5 minutách kdy ji uvidíte což se v dnešní době rovná zázraku. 80 procent z daného žánru nejlepší počin (09.09.2018)

Zeměplacku poctil návštěvou macatý asteroid, kterého Wiliš nestihl navrtat, a kukačky odkukaly tři čtvrtě na apokalypsu. Otázka zní, jak se k tomu postavit. Spláchnout do hajzlu zbytky humanity a sexuálně si na závěr ožralý a zfetovaný zaexperimentovat s dětmi, zvířátky či upoceným sousedem, nebo se vzorně katolicky sbaleným nebeským zubním kartáčkem a pyžamkem s andělíčky pokorně a v tichosti čekat na výtah Svatého Petra? Vypatlaná animální hovada v mžiku zakroužkují jedničku, kudlanky dvojku a zbytek populace řeší dilema, co s načatým večerem, po němž už žádné kurvopění nepřijde. Například takový já bych se na to asi nejdřív vysral, abych nevypadal s povoleným svěračem nedůstojně, a až teprve poté bych brnknul Kateřině Papstové, jestli by se mnou nechtěla mít miminko, protože jsem nikdy neměl škaredou holku s čurákem a na swingerspárty v Zoo bude nával. Vcelku slušný, ač levný vývar z ptakopyska o tom, kterak se ze zbabělého protinožce stal těsně před koncem světa empatický altruista, jenž by s neamatérským rozpočtem určitě mohl tlačit na pilu daleko více. Nu což, nezbývá, než si počkat na rymejk s Vilémem Kovářem a doufat, že v tom nebude hrát ten jeho pazneht. (06.01.2015)