Voyeur

Celkem neúspěšný pokus o zfilmování ne příliš úspěšné novely Alberta Moravii Muž, který se dívá, 1985 (jeho poslední práce). Navíc to vypadá, že Tinto Brass ani problému skopofilie příliš nehoví. Moravia: Skopofilie neboli voyerismus je původním zdrojem značné části výpravné literatury a samozřejmě také filmu. Naopak o skopofilii vůbec nejde v malířství a sochařství, protože tu není pohyb, a voyeur nesleduje ani tak předmět jako jeho pohyb, neboli chování... Navíc má skopofil značné posesivní sklony (alespoň fotečku), přičemž si Tinto Brass nechává kameru a hlavnímu hrdinovi dává do rukou jen foťák. (11.01.2022)

Tak takhle to chodí v Itálii. Tinto Brass je opravdu šílenej dědek. Věřím, že natáčení s ním musí být hrozná věc. Těžko to hodnotit. Nemyslím si, že je to vyloženě špatné a možná, že kdyby se ubralo trochu hardcorovějších scén, tak je to i širší veřejností bráno jako kvalitní thriller. Ovšem potom by to samozřejmě přišlo o své výsostné postavení v žánru. Párkrát jsem se i zasmál. Asi si budu muset pustit ještě nějakého Tinta, abych pochopil jestli je to jen úchylárna, nebo v tom mám hledat něco navíc. (06.12.2018)

Po všech stránkách dokonalé zhmotnění termínu nechutnost. Představte si ten scenáristicky nejpodivnější erotický film vysílaný Novou v předpůlnočním čase, přidejte k tomu několik vajíček rozmíchaných s cukrem a vědrem oplzlosti, povolte záběry pro erotický televizní film nedovolené (tedy mužské pohlavní orgány včetně jejich ztopoření), styk starého muže s mladou ženou, a dostanete Voyera, jenž svou přímočarostí a tahem na branku, jakož i schopností "něco u filmu prodávaného v neerotickém regálu prodejny Levné knihy rozhodně nečekat" vysoce převyšuje vše, co jste dosud viděli. Dějová linka je strašně triviální, scény spolu často vůbec nesouvisí a jsou jen chabě odkazovány jako Dodovo "snění", takže se buďto budete šíleně smát, nebo to vypnete. Ti, co dali více hvězdiček, asi Voyera dokázali považovat za umění. (19.02.2011)

Tinto se tu pustil částečně do umění a ještě Brassovsky analyzuje vztah otce a syna. Byl by to velký počin, kdyby se to povedlo. Ono to ale zase dopadlo Tintovsky. Kunda, olizování prstů, věčné téma žárlivosti a promiskuity, krátké drsné soulože, Postaveno za každých okolností, byť smrt je na jazyku. Někdy mě napadá: Když umřel S. Kubrick, ten toho po sobě zanechal. Nebo náš Kachyňa. Trápí ta myšlenka někdy pana Brasse? Vopravdu ne! (03.01.2012)

Když na začátku začal výt saxofon a hezká dívka se začala svlékat, jako bych hned věděl, o co ve Voyeurovi půjde. A také jsme se nespletl. Pěkně natočená erotika, která ale dojela na hloupý scénář a postavy, u kterých je vám naprosto jedno, jak dopadnou. Jo a ještě jedna věc: Nejsem povrchní člověk, co soudí podle vzhledu, ale.. Ty ženy se opravdu mohly.. však vy víte co:) (10.11.2009)