Ain't Them Bodies Saints

Až mě kolikrát zamrzelo, že se děj neodehrával v klasickém prostředí Divokého západu, ačkoliv ten westernový nádech byl všeprostupující. Příběh nebyl žádnou novotou, ale ta kombinace příjemného melancholického vyprávění, krásných atmosférických obrazů a výborných herců posunula film do vyššího levelu. 75% (19.08.2015)

Příběh jak od McCarthyho a obrazy jak od Malicka, americký nezávislý film jako ve své zlaté éře 70. let. Spoustu lidí to asi bude nudit, protože příběh je přímočarý, ale pokud se člověk naladí na tu správnou vlnu, tak bude unešen. Lowery to vede s přehledem, skvěle napsané, nasnímané i zahrané. Casey Affleck se pro tenhle typ rolí asi narodil, Rooney Mara potvrzuje, že je vycházející hvězda, a Ben Foster zvládl svou obtížnou roli bez zaváhání. (02.07.2013)

Vizuálně famózní, herecky jisté, výstavbou děje problematické. Lowery navnadí fantastickou atmosférou a strhujícím úvodem, ale v druhé půlce už mu schází větší tah na bránu. Co ten film zachránilo a dovedlo ho do správného konce, je Ben Foster. Ze začátku typický příklad doplňkové vedlejší postavy bez výrazného zásahu do hlavního děje, později však (i díky Fosterovým hereckým kvalitám) zdaleka nejlépe vykreslená postava. Aint Them Bodies Saints dlouhou dobu nikam nesměřuje a nic neznamená, ale teprve s úderem závěrečných titulků jsem si uvědomil, jak moc to na mě ve finále zapůsobilo. Bezpochyby nedokonalý, kontemplativní film, který je třeba vychutnávat malými doušky a nehltat jako texaský t-bone steak. Ve Varech to není úplně snadné. 80% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Snímek láká na kvalitní obsazení (Ben Foster, Rooney Mara, Casey Affleck), ale chtělo to víc zamakat na scénáři, aby měli všichni výše uvedení co hrát. Příběh nedrží pohromadě, pár skvělých momentů se vynoří z ničeho a po jejich odeznění film zase upadne do umělého spánku. Potenciál tady byl, ale kromě těchto několika povedených scének, dobře navozené bezútěšné atmosféry a hereckých tváří, kterým nebylo dopřáno ukázat naplno svůj talent, film nemá moc čím zabodovat. Na čtyři hvězdy mi to nestačilo. (27.12.2013)

Inu, v nějaké jiné náladě bych se možná sama sebe ptala, jestli to s tou lyričností David Lowery trochu nepřehnal, protože mě film trochu přivedl k uvědomění, že mám mnohem raději prosté věci natočené prostě, protože tak vynikne jejich prostota a význam jim dodá divák sám, zatímco když se prostým věcem tvůrce snaží dodat enormní... řekněme důležitost neustálým zdůrazňováním toho, že prosté věci jsou krásné a tajemné a bůh ví co ještě, tak vyzní spíš naprázdno a nabubřele... Každopádně jsem při sledování měla tu správnou náladu a tak jsem si film užila, dokonce jsem kontemplovala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu prostému nabubřelému dilematu nakonec asi určitě ne. Nicméně Keith Carradine zpívající k závěrečným titulkům mne dojal a skoro i rozbrečel. (09.01.2020)