Jak dostat tatínka do polepšovny

Ako malému chlapcovi sa mi táto rodinná komédia nezdala ničím zaujímavá a už vôbec nie vtipná. Ale po rokoch som jej (náhodou videné v telke) dal znovu šancu a uznávam, že to má svoje šibalské kúzlo, minimálne z pohľadu dospelého osadenstva vo filme. A malý hrdina, ktorý mi síce nepríde dvakrát sympatický, má/mal herecký talent. (27.12.2016)

"Kdybych věděl, že se ti tu nebude líbit, tak bych se byl narodil někde jinde." Nebudu zastírat, že mě baví sledovat tři generace vychytrale taktizujících chlapů, kteří samozřejmě nemají šanci uspět proti pragmatické mamince. A to Colombo chce jen vylézt na horu, tatínek zdolat maminku a děda získat papíry na vnuka. Takové prázdniny bych přál svým dětem, takže až si najdu chvilku na dostavění stroje času, tak vím, kam se s nimi vydat. (01.01.2013)

Poledňákovej komédii neoddiskutovateľne priniesol úspech Tomáš Holý. Je len málo detských hercov, ktorí dokázali byť na obrazovke takí autentickí, ako bol Tomáš. Sama Poledňáková uznala, že herci v jej filme neboli iba hercami, ale aj spolutvorcami, čo im umožnilo vžitie sa do postáv, ktoré stvárňovali. Filmu mierne ublížilo nadmerné reprízovanie, ale aj tak patrí dodnes medzi obľúbené rodinné filmy. (08.08.2020)

Pokračování skvělé rodinné komedie, které rozhodně neudělalo ostudu prvnímu dílu. Povedlo se náramně a možná i lépe. Přesun ze zasněžených hor do letního prostředí, plného pískovcových skal, není vůbec špatné a opět je tu pro diváka spoustu legrace a dobrodružných scén. Oba díly patří určitě do sekce "je třeba zhlédnout před smrtí", protože tahle díla nestárnou a zachovávají si svoji kvalitu. Společně s prvním dílem vřele doporučuji. 90% (18.11.2010)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)