Sandokan se vrací

Film bych opravdu doporučil pouze skalním příznivcům hlavního hrdiny. Stejně jako na seriálu (který ději předchází) se velmi projevil zub času (zde možná ještě znatelněji). Kdo si v osmdesátkách neprožil "sandokanománii", ten stěží vydrží dokoukat snímek až do konce. Rušila mne dost nesympatická představitelka Jamilah (při jejím vyznání lásky Sandokanovi, jsem ho jen hořce politoval ...), občas se opakující záběry (např. útok domorodců na člun) a neskutečně stupidní dialogy - možná je to i způsobeno odfláknutým překladem (např. perlička - "Jamilo, ty jsi zraněná?" "Jsem, protože nemohu utíkat ..."). Protože jsem si kdysi jako dítě neskutečně užíval profláknutý seriál, dávám za 3 hvězdy (jinak bych to viděl tak na 1-2). (16.02.2009)

Tak dnes ráno jsem měl tu čest setkat se zase s tímto osvoboditelem Malajsie. Nebylo to ve vlhké džungli nedaleko Mompračemu, ale u mně v obýváku (vedro tam ale bylo stejné!) a bylo to setkání zajímavé! Vždyť jsme se neviděli více jak 30 let. Ačkoliv na mně se zub času už krapet podepsal, Sandokan vypadal stále stejně. Propocené oblečení, rozevláté havraní lokny, plnovous, proklatě dlouhá a ostrá mačeta a ten ohnivý uhrančivý pohled... Znovu jsem si uvědomil jaké ten muž má charisma a to nejsem perla z Labuanu !... Samozřejmě naše setkání vyvolalo kupu vzpomínek na staré časy a seroš Sandokan - co tenkrát běžel v závěru Studia kamarád každou neděli. Kdo s ním neměl tričko, mikinu nebo alespoň nálepku na penálu byl totální looser. Já ho měl na bílém tričku nažehleného v barvě a s tygrem. Jedna dívenka mi tenkrát na základce prozradila, že se jí líbím, ale ------- jen v tom tričku... Takže bodoval spíše Kabir Bedi. --- Tak jsme tak na sebe v obýváku vyhicovaném na 28 °C koukali a já kolem zahlédl i další známé tváře. Janéze de Gomeru, krásku ..ehh...Džamilu (brrrr!) a samozřejmě bílého rádžu a záporáka v jednom Angličana Jamese Brooka. Film jsem sledoval s lehkým úžasem jak strašná blbina to ve skutečnosti je a s údivem co se mi tehdá na tomhle mohlo líbit... --- Dnes už jsou Angličané coby kolonisté naštěstí minulostí. Mnoho zemiček osvobozených od jha bílého muže si tam dnes tře svobodně bídu s nouzí, hladoví, funguje jen díky humanitární pomoci a čas od času nám předvede něajakou tu echt domorodou občaskou válku systém kmen proti kmeni ! Dnes tam zkrátka mají tu svou vysněnou svobodu a mají jí často tolik, že se jim zase stýská po bílých a tak raději prchají do otrokářské Evropy.... Vše je dnes zkrátka jinak a stejně tak já už nemám Tygra z Mompračemu na tričku. Někde tam vzadu zůstala vzpomínka, ale spíše je to o tom čase dětství, než o kvalitě filmu. Dnešní optikou viděno je to za 2 rudé vlajky s hlavou tygra vyvěšené nad Brooksovou pevností. * * (03.08.2018)

Sice je to snímek "po deseti letech" od dobytí Mompracenu Brookem, ale ve skutečnosti herci o moc nezestárli. S ohledem na původní předlohu Emila Salgariho se tu opět setkáváme s jednou z hlavních postav - Tremal Naikem - ale i s Kamamurim. Autoři se snažili do filmu nacpat co nejvíce, ale spíš by námětu slušel vícedílný seriál, který by rozvinul jednotlivá témata do větší šíře. Každopádně - opět mě to pohltilo, i po těch všech letech jsem byl opět uchvácen příběhem Sandokana. (93%) (03.02.2024)

Nečakal som od 'návratu' veľa, ale nemusel som tak robiť. Film umne naväzuje na seriál. Ťahačom je charizmatický Bedi a s mečom mu to ide, resp. aspoň jeho scény boli dobre nastrihané. Film ma slušnú atmosféru s množstvom bitiek a súbojov, nechýbajú scény na pláži, na vode i v džungli. Niekoľkokrát postrelený či inak zranený hl. hrdina pôsobí síce smiešne, ale kedže je vraj nehynúca legenda, dá sa mu to odpustiť. Talianska produkcia sa prejaví hlavne u domorodcov a domorodých vojakov, ktorí pôsobia ako homelesáci a práve ich vytiahli niekde od smietiakov. No a nesmiem zabudnút aj pôsobivú ústrednú melódiu, ktorá sa sem tam strieda s pôvodnou a dotvára tak tento kult. Žeby som si oprášil aj seriál? (07.02.2018)

Spíš by tomu slušelo divadelní jeviště, protože postavy sošně v pózách odříkávají pateticky do kamery své party. Ovšem to, co vidíme, jsou doslova a do písmene situace ze Salgariho románů. Jenže když jako kluk bez dechu čtete, že roztřesená ruka zlosyna zmáčkla spoušť, ale kulka Sandokana jen zranila na spánku, a ten ho pak jedním máchnutím zbavil života, či že v poslední chvíli zachránilo Sandokana stádo slonů, které přivedl jeho věrný přítel, neuvědomujete si, že to je vlastně jedna veliká hovadina. Co projde v knize, je na plátně k smíchu. (14.09.2010)