Sandokan se vrací

Kouzlo původní série se tvůrcům jakýmsi nepředstavitelným vypětím všech sil podařilo udržet, byť především úvod snímku trpí nedořešenou logikou a motivací postav. Jakmile se však děj přelije k pohledným bitkám v džungli, je už zase vše v pořádku - tedy alespoň co se úrovně Sandokanovy báchorky týká. (28.11.2016)

U mě dobrý. Velká škoda tohohle filmu je, že se na obrazovky českých televizí dostal až po úplném odeznění Sandokanománie, která zasáhla tehdejší Československo někdy koncem osmdesátek a ji já jako dítě jsem lítal v tričku se Sandokanem. Ani český dabing z roku 1995 už je jiný jak původní z osmdesátek. První půlhodina je poměrně plitká, ale pak přijde dobrodrůžo. Zábavný je kámoš Portugalec Yanez de Gomera, který tu v převleku za Francouze, Němce i Rusa drtí nepřítele v týlu. Film určitě neztratil nic z původního seriálu. Akorát že fandou se stanou jen ti, když byli v osmdesátkách děcka, tak jako já, mladším generacím už to nic neřekne a spíš to na ně bude působit dost naivně. A to je jejich škoda. 65% (11.02.2017)

Tak dnes ráno jsem měl tu čest setkat se zase s tímto osvoboditelem Malajsie. Nebylo to ve vlhké džungli nedaleko Mompračemu, ale u mně v obýváku (vedro tam ale bylo stejné!) a bylo to setkání zajímavé! Vždyť jsme se neviděli více jak 30 let. Ačkoliv na mně se zub času už krapet podepsal, Sandokan vypadal stále stejně. Propocené oblečení, rozevláté havraní lokny, plnovous, proklatě dlouhá a ostrá mačeta a ten ohnivý uhrančivý pohled... Znovu jsem si uvědomil jaké ten muž má charisma a to nejsem perla z Labuanu !... Samozřejmě naše setkání vyvolalo kupu vzpomínek na staré časy a seroš Sandokan - co tenkrát běžel v závěru Studia kamarád každou neděli. Kdo s ním neměl tričko, mikinu nebo alespoň nálepku na penálu byl totální looser. Já ho měl na bílém tričku nažehleného v barvě a s tygrem. Jedna dívenka mi tenkrát na základce prozradila, že se jí líbím, ale ------- jen v tom tričku... Takže bodoval spíše Kabir Bedi. --- Tak jsme tak na sebe v obýváku vyhicovaném na 28 °C koukali a já kolem zahlédl i další známé tváře. Janéze de Gomeru, krásku ..ehh...Džamilu (brrrr!) a samozřejmě bílého rádžu a záporáka v jednom Angličana Jamese Brooka. Film jsem sledoval s lehkým úžasem jak strašná blbina to ve skutečnosti je a s údivem co se mi tehdá na tomhle mohlo líbit... --- Dnes už jsou Angličané coby kolonisté naštěstí minulostí. Mnoho zemiček osvobozených od jha bílého muže si tam dnes tře svobodně bídu s nouzí, hladoví, funguje jen díky humanitární pomoci a čas od času nám předvede něajakou tu echt domorodou občaskou válku systém kmen proti kmeni ! Dnes tam zkrátka mají tu svou vysněnou svobodu a mají jí často tolik, že se jim zase stýská po bílých a tak raději prchají do otrokářské Evropy.... Vše je dnes zkrátka jinak a stejně tak já už nemám Tygra z Mompračemu na tričku. Někde tam vzadu zůstala vzpomínka, ale spíše je to o tom čase dětství, než o kvalitě filmu. Dnešní optikou viděno je to za 2 rudé vlajky s hlavou tygra vyvěšené nad Brooksovou pevností. * * (03.08.2018)

Opětovné setkání tygra z Mompračenu s Yanezem de Gomera. Perla Labuanu už sice spí na Mompračenu věčným spánkem, ale Sandokan získá opět chut žít a bojovat. Bratři Angelisové napsali opět kouzelnou hudbu divochů a nádherný motiv Mompračen. Režie se naposled chopil Sergio Sollima. Nu a poslední boj s James Brookem může začít. (30.12.2015)

Sice je to snímek "po deseti letech" od dobytí Mompracenu Brookem, ale ve skutečnosti herci o moc nezestárli. S ohledem na původní předlohu Emila Salgariho se tu opět setkáváme s jednou z hlavních postav - Tremal Naikem - ale i s Kamamurim. Autoři se snažili do filmu nacpat co nejvíce, ale spíš by námětu slušel vícedílný seriál, který by rozvinul jednotlivá témata do větší šíře. Každopádně - opět mě to pohltilo, i po těch všech letech jsem byl opět uchvácen příběhem Sandokana. (93%) (03.02.2024)