Zahrada slov

Nejaký čas som uvažoval aké hodnotenie tomuto počinu udeliť a nakoniec som sa rozhodol udeliť plné hodnotenie hlavne za jednu vec a tou bolo, že za krátku dobu Kotonoha no niwa dokázal vybudovať príbeh plný citu a keď to niekto dokáže za len 46 minút postaviť taký dojemný príbeh plný lásky tak je to práve tento príbeh. Iné filmy by potrebovali oveľa viac minút, aby vo mne vyvolali takéto pocity a tu v podstate nič nie je na vyše, alebo je tam toho dokonca niekedy trochu málo, ale to vôbec nevadí nakoniec je to veľmi pekný príbeh o dvoch ľuďoch, kde nikto iný nehrá absolútne žiadnu rolu. Animácie ja úplne úžasná a to nie len postáv, ale hlavne okolitej prírody a sveta. Dážď hrá v Kotonoha no niwa naozaj zaujímavú úlohu a postavy napriek tomu, že nie je žiadny čas na to aby sa vyprofilovali, tak sa divák dokáže do nich vžiť a nechať sa viesť príbehom. Animácia nie je tým jediným čo je tu naozaj krásne, rovnako kvalitná je aj hudba (klavír či piano) a tá nie len pasovala perfektne k svojim scénkam, ale aj sama o sebe dokázala vytvoriť krásnu atmosféru. Nezabudnite dopozerať Kotonoha no niwa aj po záverečných titulkoch, nie že to vypnete skôr, lebo za nimi je jedna dôležitá scéna. Koniec sa mi páčil lebo mi pripadal ako skutočný život a nie ako rozprávka. (01.11.2016)

Nový Šinkai a opět v mých očích dost rozporuplné dílo. Na jednu stranu jsem rád, že se po předchozím wannabe-ghibli filmu vrátil Makoto ke svému oblíbenému tématu komplikované, jakoby osudem nechtěné lásky, a opět nabídl dávku svých typických trademarků – kýčovité oblohy, klavírní tóny, lyrika, vlaky, déšť a spousta, opravdu spousta téměř hmatatelné melancholie. To vše mě potěšilo a utvrdilo v domněnce, že Makotův předchozí film byl jen takový nepovedený úlet, zaváhání. Potěšení z návratu k tradici však s přibývajícím počtem minut vystřídalo zase jiné rozčarování – tohle byl totiž první film od Makota, u jehož sledování jsem měl pocit, že postrádá jakýkoli nápad či myšlenku. Připadalo mi, jako by tady Makoto prostě vykrádal sám sebe a nabídl jen obyčejný tovární produkt značky M-Šinkai pro skalní fanoušky, kteří opět chtějí koňskou dávku šinkaiovského romantického příběhu se vším, co k němu patří. Proti tomu, že se Makoto rozhodl nabídnout svou klasickou story, nenamítám nic, ovšem očekával bych, že taková story bude mít nějaký nápad, postavy s rozvinutější psychologií, do nichž nebude problém se vcítit, pointu – zkrátka něco, co by tento film činilo nějakým způsobem jedinečným v rámci Makotovy tvorby –, jenže to právě tento film neobsahuje. Na rozdíl od oné Agarthy, kterou jsem v úvodu zmínil v negativní kotonaci. Byl jsem z ní sice rozčarován, ale zároveň jsem jasně věděl, že se Makoto prostřednictvím filmu snažil něco odvyprávět a že měl nějakou vizi či nápad, ať už se mi líbil či ne. Tady však ne. Připadalo mi to jako takový slabý destilát 5 centimetrů za sekundu s občas dosti okatým product placementem a směšně patetickým závěrem bez nějaké silnější pointy. Velmi, velmi slabé 3*, při jejichž udělování vyslovuji nahlas svou naději, že Makoto příště přijde konečně s nějakým nápaditějším počinem. (14.06.2013)

Je to celkom dobrá animovaná romanticky ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sa rozhodne, že do školy nebude chodiť počas daždivých rán, ale miesto toho bude tráviť čas na príjemnom posedení obkolesenom prírodou, aby sa tu mohol venovať svojej záľube, návrhu topánok. Tu sa stretáva so staršou ženou, ktorá tu tiež rada trávi svoj voľný čas a postupne medzi nimi vzniká puto, ale každý má aj svoje problémy. Spracovanie sa mi páči, kvôli tejto úplne krátkej dĺžke samozrejme dej nemôže byť až tak moc prepracovaný a rozvitý, ale aj tak si nemôžem moc sťažovať. Získalo si ma to už od prvého okamihu, dve sympatické postavy, pričom spočiatku sa divák dozvie hlavne o ňom a neskoršie zase o nej, veľmi dobre podané ich postupné zbližovanie, zaujímavá línia v škole, k tomu celý ten prakticky až poetický prírodný prvok v tomto prípade ešte doplnený o dážď, takže tu sa je stále na čo pozerať a pôsobí to veľmi príjemne. Takže nič sa nedá vytknúť ani jednotlivým postavám, hlavný priestor má samozrejme obzvlášť hlavné duo, ktoré mi sadlo aj charakterovo, takže som im fandil, aj keď to nie je práve klasické romantické puto, za čo môže hlavne vekový rozdiel, ale to je v rámci tohto diela len drobnosť. Animácia je opäť prakticky na najvyššej úrovni, vizuálny štýl tohto režiséra je skutočne perfektný, dôraz na detail, skvelá práca so strihom, vzdialenosti a uhly, z ktorých sú zaberané jednotlivé scény, k tomu ten cit pre prírodu, tu sa nedá absolútne nič vytknúť, jednoducho dokonalosť. Na predchádzajúci podobný projekt tohto režiséra 5 Centimeters per Second to síce nemá, ale aj tak som veľmi spokojný a zážitok z tohto diela je stále na vysokej úrovni. 76% (16.08.2013)

Makoto je zpět (po předchozím filmu z roku 2011, ve kterém se snažil tvořit jako Myiazaki a nešlo mu to) a ve výborné formě! Zahrada slov je vizuálně úchvatná (déšť, voda, větve nad vodní hladinou) a maximálně melancholická. Poprvé jsem viděl film Makoto Shinkaie na velkém plátně a velmi mu to svědčilo! Zrovna na něco podobné, pomalu plynoucí a ze života, jsem měl náladu! Klobouk dolů před týmem tvořícím české titulky pro uvedení na Animefestu! ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=udDIkl6z8X0 (10.05.2014)

Najviac znamenitým prvkom tu je dokonalá animácia, ďalej to dosť obohacuje výborný soundtrack a melancholická atmosféra. Film postráda nejakí hlbší význam alebo psychologický rozbor postáv a chýba mu rozvinutejší dej (+ prospela by tomu aj väčšia dĺžka), celé to však drží spomínaná vizuálna stránka. Bez nej by to bolo na tri. (15.09.2018)