Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Oblomov
Obsahy(2)
Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze. Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“ (Česká televize)
(více)Recenze (71)
Fantastický pocitový snímek, po filmech Unaveni sluncem a Lazebník sibiřský mé třetí setkání s Michalkovem. Musím přiznat, že zdaleka nejsilnější a nemalý podíl hraje určitá "čechovovská struna" - vytrvalý zdroj mé divadelní radosti -, která je zde přítomna od první do poslední minuty. Výtvarně dokonalé reminiscence dětství, padnoucí hudební složka, komentáře vypravěče, nesoucí zde jádro poselství. Nevidím jako zásadní hledání režijního výkladu postavy Oblomova, ale možnost opakovaně si v hlavě přehrávat předloženou mnohovrstevnatost hrdiny ( chci-li či mám-li na to ji nalézat ), tu ďábelskou směsici nudy, nicnedělání, neschopnosti činu, touhy, rezignace, chuti zařvat, deprese, pocitu marnosti, naděje nalézané v přírodě, vnímání zbytečnosti sebe sama a nekonečně dále. Vynikající Oleg Tabakov. ()
Skvělá adaptace Gončarovova románu Nikity Michalkova s Olegem Tabakovem a jiným celkovým vyzněním. V konfrontaci východního líného, citového a melancholického přístupu a západní aktivní racionality dává Michalkov přednost širé ruské duši. ()
"Na tohle se nedá dívat ani bez zvuku..." - prohlásil velitel a má svatou pravdu. ()
Mistrovská adaptace.....Gončarova románu s výborným hereckým výkonem Olega T. Ruskou klasiku umějí nejlépe točit Rusové. ()
***1/2 ()
Nečítal som predlohu, ale mám pocit, podľa toho čo tu čítam, že filmová podoba je prístupná väčšiemu spektru ľudí. A to je veľmi dobre. Napríklad ja, som to videl čírou náhodou? v deň, keď zmena môjho zamestnania visí na vlásku, je na spadnutie a záleží len na mne. Ako by to riešil Ilja Iljevič Oblomov? :) Alebo radšej si vezmem príklad od Štolca? A teraz mimo toho, nepochádza vlastnosť a teda aj jej názov v slovenskom a českom jazyku a predpokladám aj v ruskom, byť oblomný alebo opositum, byť neoblomný, takisto od tejto slávnej a "odstrašujúcej" postavy? Trpieť oblomovštinou nie je zlé, ale stromy rastú. ()
Moc pěkný film, který mě příjemně překvapil. První část byla sice taková nijaká, ani jsem nečekal, jak se mi film nakonec zalíbí, a to ve druhé části. Zde je opravdu kouzelné skloubení krásné romantiky, nádherné přírody a k tomu ladící hudby. 22.9.2012 za 85%. Druhé shlédnutí přišlo poté, co už jsem měl (24.2.2019) přečtený originál. Michalkov převedl román na plátno tak dokonale, že předčil svou knižní předlohu. A ta hudba je opravdu kouzelná. Opět 85%. ()
Krásný, pomalý, nostalgický film. Velmi podmanivý. Já prostě tu ruskou melancholii miluji, a miluji Michalkova, a okouzlil mě Tabakov, s tím svým úsměvem malého dítěte, a ta obrovská citovost a vroucnost. Michalkov je čaroděj. ()
Nejlepší filmový přepis slavného románu I. A. Gončarova. Oblomov se jako typický „лишний человек" válí v posteli ve dne i v noci, pokřikuje na sluhu Zachara a sní o možném i nemožném, aniž by pro cokoliv hnul prstem. Jeho alter ego - Štolc se ho snaží vytrhnout z pasívního životního stylu a vlít do něj kapku optimismu a disciplíny, což je práce naprosto marná a výsledek jen krátkodobý. Oblomov promarní svou šanci v lásce k Olze a postupně promarní i zbytek života. Oleg Tabakov v roli Oblomova je geniální a ať už je to jeho hereckým výkonem nebo záměrem režiséra, sympatie diváků jsou na straně lenocha a pochybovače, „zbytečného člověka", spíše než na straně činorodého a autoritativního Štolce. Po prvním i druhém shlédnutí s odstupem 20 let zaslouží plný počet bodů. ()
To je film mého dětsví...a nikdy mě nezačne nudit. ()
I když to není formálně tak dokonalé jako Oči černé, chápu film jako polemiku s tématem zbytečného člověka. Zde je Oblomov nejryzejší a nejsrdečnější postavou, povrchní husičkou naopak Olga. Hlavním konfliktem u většiny děl o zbytečných lidech je neschopnost hlavní mužské postavy přijmout opravdovou lásku od ženy. Zde je Oblomov schopen naopak takovou lásku přijmout, ale nenalezne jí a nakonec je spokojen s průměrným životem bez opravdové vášně. Krásný konec filmu je vlastně takový Evžen Oněgin naruby .......... Škoda, že podobné filmy se už prakticky nenatáčejí ......... ()