Syn zmaru

Výrazově skromné, obsahově bohaté. Ačkoliv jsou v centru dění záporáci, divák si k nim dokáže najít kladný vztah. Pomáhají tomu sami (když budete střílet, tak jen do nohou), ale i ještě zápornější záporáci (ve vězení i mimo něj). Nechybí napětí, akce, zvraty, ani láska. Takže o moc víc chtít ani nemůžete. 70 % Oblíbená část- rozhovor Brendana a JRa po vytažení z vody zpět na loď (13.03.2015)

Příjemná australská jednohubka, kterou shazuje krom slabšího závěru pouze fakt, že se v několika momentech snaží vypadat chytřejší, než ve skutečnosti je. V časech, kdy jsou populární zejména cool drsňáci (zde zastoupeni McGregorem) překvapuje osvěžujícím konceptem hlavní postavy. Ta nejenže je férová a plná životních ideálů (a prostá životních zkušeností), ale zároveň se nikdy neohlíží zpět, a přestože do všech peripetií spadla vlastním přičiněním, svých kroků nelituje. (07.01.2015)

Do Ewana bych vždycky tipoval roli kladnou či alespoň komediální. Že si ale střihne (ještě ke všemu v australském filmu) padoucha, to bych do něj opravdu neřekl. Ale opravdu mu to šlo, více takových rolí pro Ewana! Film je jinak krapet roztahaný. Kdyby byl o nějakých 20 minut kratší, vůbec by to filmu neuškodilo. Díky Ewanovi a taky i díky Alicii, čtyři hvězdy to nakonec budou. (04.09.2016)

Je to dostatečně tvrdé, vcelku nadprůměrné, příjemně se na to dívá a je s tím zábava i opakovaně. Ne, nebojte se, popis svého přirození si schovávám až do komentáře k novým Hangrygejs, zde se výhradně věnuji dílu samotnému, které jsem si pracovně překřtil na Romeo, Julie a Eman MekŘehoř. Nebýt těch vcelku krutých kástingových minel a jedné scénáristické štěrbiny, vyhonil bych to i výš. Hlavní hrdina to sice herecky slušně zvládá, avšak nechápu, proč někdo, kdo má být vcelku ostříleným kriminálníkem, vypadá jako občerstvení pro pedofily, které jakoby právě vypadlo z reklamy na dětský zásyp na opruzeniny. Také mi nebylo dost jasné, jaký zločin že to vlastně spáchal, když vyfasoval neobvyklou sazbu šest měsíců v base s nejhnusnějšími vrahy s trojnásobným doživotím. Asi při vylupování mléčného baru se stříkací pistolí šlápl nějaké paničce na čivavu, přičemž jí způsobil těžké ublížení na zdraví s doživotními následky. Holt ale nějak ten náš Sanavagan toho Sanavabiče Emana potkat musel. Ten to jako obvykle herecky nezvládá vůbec a navíc ve mně takové vyteplené kopyto v roli nejkrutopřísnějšího a ultradrsného australského mukla nechtěně místy vyvolávalo samovolné dušení se průduškovým hlenem. Mnohem věrohodněji by zde určitě působilo obsazení Žorže Majkla, Eltna Džona nebo Šer. Po vzoru místních erudovaných kritiků hodlám být nyní pregnantně objektivní, doufám, že z toho po pár měsících neporodím nedonošenou pětikilovou demagogii, a cítím tedy nutkavou potřebu uvést, že mé hodnocení v tomto případě leží přesně v uzavřeném intervalu <58,235;69,251>. Jako by to někoho včetně mě samotného, kurva, zajímalo. (21.01.2015)

Sice jsem čekal trošku víc, ale i tak se jedná o dobrou žánrovku, která se příliš nezabývá scénáristickými veletoči a s neuchutajícím tempem spěje k závěrečnému rozuzlení. To bylo na mě sice trošku přepálené, ale to vem čert. Herci dobří, ačkoliv ústřednímu adolescentovi jsem nejprve nemohl přijít na chuť. Naopak McGregorovi se povedlo vymanit se ze škatulky pravověrných klaďasů a i když jeho postavu nelze označit vyloženě za zápornou, mě se jeho výkon líbil. 65% (08.01.2015)