Angelika

Takhle to přece vůbec nebylo! Milovníci klasické verze o čachrářce s manipulativním rozkrokem můžou být oprávněně rozhořčeni, ale mně spíš vadilo celkově mdlé osobní i romantické kouzlo, často zmatečné přechody mezi scénami a lehká dobová nevěrohodnost (tahle Angelika klidně mohla nosit mikinu GAP s kapucí). V podstatě je tento remake zbytečný jak běžecký pás v domácí posilovně hraběte de Peyraca.. (04.12.2023)

Nehezcí nesympatičtí herci, kterým nelze věřit nic z toho co hrají. Celý film šedý tmavý depresivní. S původní Angelikou to nemá vůbec nic společného. A je i lepší to tak brát že se jedná o uplne jiný film. O výběru hlavních hrdinů se nebudu ani zmiňovat. I v původním příběhu bylo Angelice snad 15 a "Žofrému" cca 40 ale tady je to tedy opravdu velký rozdíl. Jako samostatne braný film za 3☆. Jako remake Angeliky pr*ser. Takže celkem 2☆ ať nejsem zlá. (22.10.2023)

Nikdy jsem nepochopil proč zrovna z Angeliky je pomalu celá pánská část Francie tak vyplesklá. Jistě, rajda to je přijatelná, jenže jestli se Francie něčím vyznačuje, tak je to zvýšeným počtem žab na talíři a zvýšeným počtem kurtizán na jednoho obyvatele, takže sedat si na prdel zrovna s Angeliky je fakt těžkej úlet. Navíc už vidím jak Joffrey, přinese domu kachnu a řekne Angelice, ženo má milá, udělej mě nedělní oběd. Nicméně ortodoxní odmítačka domacích prací, která se postupně z lásky k Joffreyeovi prošukává celou Francií je takovej fenomén, že se dočkal remaku. Samozřejmě při vyslovení "nová Angilka" jde tak trošku husí kůže, protože ať tak nebo onak, původní Angelika sbírala u diváků body napříč generacema a nejedna žena si z té velké lásky zaslzela. Nová Angelika pro mě překvapivě neupadá na příběhu, ale na postavě Joffreye. Nic proti, Gérard Lanvin je výbornej herec, ale takovou personu jakou je Robert Hossein prostě nepřehraje. I když je Robert především divadelní herec, tak svoje filmový postavy hraje takovým způsobem, že je vlastně vytváří a to je pak naprosto nemožný ho ve stejný postavě překonat. Jiná situace nastala u Angeliky i když Nora Arnezeder u mě zpočátku nebodovala, nakonec jsem jí tu lásku a odhlodání věřil víc než Michele ! Pokud jde o další herce, tak nemám žádných větších výhrad, nejvíc mě dostal Tomer Sisley. Příběh má své mušky, ale i masařky, je sice hezký a docela originální, že se Angelika několikrát zhoupne a má dvě děti, ale stárnutí by mělo platit snad i na markýzu andělů ne ? Joffrey má něštěstí ksicht v hajzlu pořád, takže se tam nějaká vráska navíc snad už ani nevejde. Ovšem nejvíc mě vadily dialogy. Člověka co je psal, může zametat nádráží v Mukačevu, ale ne se srát do filmů. První polovina byla dějově ucamraná, ale v druhý části to přece jen začne žít, hlavně když Angelice zabásnou toho jejího pajdu a začne jí hořet koudel u prdele. Chlapi se totiž můžou přerazit, aby jí buď zabili a nebo zachránili. Co bych tvůrcům vyčet je menší péče při výběru exteriérů, protože to spolu s hudbou byla největší síla původní Angeliky. Sice nevím proč se rozhodla distribuční společnost film uvádět s dabingem, ale když už, tak v rámci možností ho považuju za vydařený, vyjma Vaška Vydry, to fakt sorry. (19.02.2014)

Už aj Francúzi si prznia klasiky. Teda skôr by sa hodilo označenie klasiku našich babičiek. Napriek tomu nemám proti pôvodnej filmovej Angelike nič. Obzvlášť ten film síce neadorujem, ale ani ho neodsudzujem. Vo svojej dobe svoje opodstatnenie má. Nemám nič ani proti podobným kostýmovým romancám, aj keď ich prioritne nevyhľadávam. Avšak novodobá Angelika zlyháva aj v tých najzákladnejších rovinách. Neexistujú v nej motivácie hrdinov, emócie sú na bode mrazu, vzťah s Angelikou nemá žiadnu iskru, všetky postavy sú nesympatické, rozhovory absolútne nepodstatné a samotný dej zbytočný. Film nemá žiaden spád, tempo viazne od úvodných sekúnd a dielo skazy dotvára nekonzistentný strih scén. Jednoducho fraška, ktorá snáď ani nikto nemohol myslieť vážne. Bohužiaľ myslel a tak sa to tvári ako seriózny „remake“. Neskutočne nezáživné, otravné a dementné. Ani to nemám chuť ďalej komentovať. CELKOVO: 0,5* (1/10) aj to len zo cti ku kultovému statusu pôvodnej Angeliky (17.07.2014)

K původní Angelice mám silnou dětskou nostalgii. Však taky původní Angelika jako film je nádherná kostýmní podívaná, romantické dobrodružství a Angelika jako žena luxusní exemplář, přímo výstavní, samičky lidského druhu. O nové Angelice se dá říct, že je to opravdu hodně dlouhé a to je ještě nejsilnější ze slabých stránek celého filmu, přičemž stránky silné tento film nemá. Odmítám cítit se nadšená z toho, že dobrodružný romantický film, rozmáchlostí konkurující klasickým velkofilmům, tvůrci směle vyvedli do exteriérů a stromy, lesy a zámky nejsou z kašírovaného papundeklu. a z papundeklu nejsou ani představitelé jednotlivých postav a popravdě, lépe by snad bylo, kdyby byli. Angeličina romantická láska z dětství Nicolas v dospělosti je, či aspoň vypadá, jako mladší vrstevník jejích dávno sešlostí věkem uhynulých prarodičů a ne jako její rostenec, její sestra sice nemá být tak krásná jako Angelika sama, ale ona celkově vypadá, jako by vylétla z jiného hnízda, Desgrez ... tady bych se zastavila, tato postava mé kritice unikne, protože je to sympaťák, stejně jako Sorbon, no a potom už bych do jednoho pytle krom Peyraca a Cantora s Florimontem (strašně blbá jména, ale to zřejmě přináší už kniha, kterou jsem nečetla) hodila postavy všechny, jen nevím, zda Angelikou samotnou bych začala či končila. Mám obecně problém tyhle nevýrazné typy považovat za vůbec nějaké. Ideální materiál na modelky, na ksicht se jim dá namalovat jakýkoliv člověk je potřeba a figurálně je Angelika podařená, s tou mordou je to o poznání horší. Tuctová, zaměnitelná, nezajímavá a po obarvení na hnědo se to nezlepšilo. Špatný odstín, nasvícení či jiná konstelace, ale vypadá opelichaně, nezdravě a pizizubě. Peyrac je sice zralý jako archivní whiska, ale je charismatický, děti jsou většinou bez vlastního přičinění roztomilé a to se týká i představitelů potomků hraběcího páru z Toulouse. Na rozdíl od jiných se mi filmová zkratka, kdy narození dětí bylo divákovi sděleno během pár zhoupnutí Angeliky na houpačce, velmi líbila. Jiná cesta by byla zřejmě ukázat Angeličiny ranní nevolnosti a radosti porodu v 17. století, což by, vzhledem k tomu, jak dlouhá byla milostná scéna, byla zřejmě téměř jedna ku jedné a film by tak byl ještě o poznání delší. Končilo to výhrůžkou konec prvního dílu. Opravdu má časem diváky zhlédnutím a následnou explozí očí ohrožovat díl další? No potěš koště, nikoho jiného to totiž nepotěší. (26.01.2017)