Funny Games

Říká se: "Kdo si hraje, nezlobí.", ale docela pochybuji o tom že v případě tohoto filmu se s tím dá souhlasit. Protože tady se hrají hry veselé a děsivé a trošku depresivní a občas u nich i někdo umře. A někdo jiný se zase náramně baví.... tedy baví se jen dva uhlazení mladíci v rukavičkách, kteří si s chutí hrají hru na psychický teror nejen se svými oběťmi, ale i s divákem a s filmem jako s médiem samotným. Nebýt jedné převelice nudné části by film mohl být velice děsivým a intenzivním zážitkem, ale takto je jen inteligentnější, zajímavější, temnou a psychotickou alternativou k nudně masakrózním Saw, Hostelům a podobným "pseudohororům" ve kterých jde jen o to kolik lze z člověka vymačkat tělních tekutin. Takže: Pane, pojďte si hrát! (15.09.2007)

Ohľadom nemecko - rakúskeho provokatéra Michaela Hanekeho, musím sa priznať, mám akési RESTY z nedostatočného videnia jeho filmov. Čiernobielu Bielu stuhu som voľakedy dávnejšie zhliadol, a pamätám si, že ma na celej čiare zasiahla, ako ostrý šíp a Láska zaznamenala nevídaný úspech, pretavený do všelijakých filmových ocenení, včetne tých najhlavnejších, ktoré sa odovzdávajú v zámorí. Vskutku som bol následne zvedavý, plný očakávaní na rakúsky snímok FUNNY GAMES, ktorý sa datuje do roku 1997, keď bol premietaný vysoko - nákladný TITANIC, čiže mohlo by sa zdať, že zostane v akomsi zatratenom tieni lepších filmových počinov, z tých časov. V prvom rade musím upozorniť, že s „nepotopitelným parníkom” nemá absolútne nič spoločné ! Vážnu HUDBU v úvode, za doprovodu začiatočných tituliek, čoskoro vystrieda šialená, choromyseľná napodobenina muziky, kde trojčlenná rodina MIERI na typickú oddychovú víkendovú usadlosť, na ktorej by radi relaxovali, bohužiaľ, to by nesmeli pustiť dovnútra istého mladého muža v bielych rukavičkách, čo sa volá Peter. Prišiel poprosiť o vajíčka... A odteraz sa začína poriadne PSYCHO ! Totiž, nie je sám, má kamaráta Paula, ktorý o krátky okamih po jeho príchode, zavíta do tohto domu. Táto podarená dvojica bude extrémne šikanovať, ponižovať, biť, týchto členov rodiny, a tak Anna, Georg a ich syn budú konfrontovaní so psychopatickými, maniakálnymi VRAHMI, ktorí takéto veci už robili aj predtým. Nemecký ovčiak Rolfi pôjde na paškál, ako prvý ! A najväčšia drzosť spočíva v tom, že ten MAGOR PAUL sa pár krát prihovorí divákom do televízneho prijímaču. FAKT, ale fakt neodporúčam pozeranie filmu divákom, ktorí nemajú násilie vo filmoch príliš v láske, pretože by mohli schytať veľkú TRAUMU, ktorú by si nemuseli len tak ľahko vyliečiť ! A vlastne, kto má v obľube pozorovať, ako niekto strašne trpí ? Mal som, čo robiť, aby som sa spamätal z týchto extra presvedčivých obrazov, ktoré neveštili nič dobrého, a statická, minimalistická kamera robí svoje ! PS : Dávajte si pozor, koho púšťate do domu s prosbou o nejakú surovinu na varenie, lebo by sa vám to nemuselo vyplatiť. Aj z pôvodne dôveryhodného jedinca sa môže vykľuť maximálne možný PAKO, ktorý nerozmýšľa nad svojimi skutkami, či by mal mať z nich zlé svedomie. Oni dvaja určite nemajú ani kúsok zvláštneho pocitu z toho, čo praktizujú. (26.08.2017)

Zákeřná hra s žánrovými filmovými postupy i s divákem samotným. Napětí je podrazácky ředěno náhlými pohledy a poznámkami do kamery nebo rovnou podpásovkou s dálkovým ovladačem. Výsledkem je sice absurdní, ale také zcela nevypočitatelná thrillerová záležitost, která ráda sabotuje věrohodně plynoucí úseky a nezavazuje se vůbec ničemu. Ani příjemnému diváckému zážitku. Veškerá filmová štěstěna a logika je převrácena naruby a útrapy nezpůsobuje padouchům, nýbrž kladným postavám a divákovi (útěk syna, útěk ženy). Herecké výkony jsou dokonalé, především dvojka představitelů mladých tyranů věrohodně ztvárnila postavy, které hrají na dvě strany - jsou jak přesvědčivými padouchy ve filmu, tak i důmyslnými figurkami, které divákovi nejvíce dávají na zřetel absurditu celé této hry. Funny Games? Games určitě... (10.02.2011)

No tak tohle byla solidní úchylárna. Bizardní humor, jeden hororový moment, dva ulízaní skopčáčci, pár minut totální nudy, ale jinak skvělá podívaná. Výborný scénář a ta němčina, ta prostě tomuhle filmu sedla jak prdel na hrnec. No co víc k tomu povědět, než že tohle nemá obdoby a díky své originalitě si to vyslouží ode mě 4 hvězdičky. Každopádně mezi horory tohle počítat nebudu, protože u Hanekeho filmu se člověk spíš baví než bojí. :-D 75% (22.06.2010)

(pozor na spoilery) Neubránil jsem se dojmu, že německý ovčák pobíhající v druhé nebo třetí scéně po bytě je zřejmým odkazem na závěr Bressonova snímku Peníze. (Obě scény jsou záběrované velmi podobně, navíc ve Funny Games je tomuto pobíhání věnováno tak "zbytěčně" mnoho času, že ona pasáž přímo nabádá k tomu, aby v ní bylo hledáno něco jiného než jen informace týkající se příběhu filmu; Haneke se k ovlivnění Bressonem hlásí a mezi jeho nejoblíbenější filmy patří A co dále, Baltazare a Lancelot od jezera.) Chcete-li, srovnejte tyhle dvě scény, v kontextu obou celých filmů. Bressona zajímá, co člověka může dovést k tomu, že je schopný "bezdůvodně" vyvraždit jakousi cizí rodinu. Haneke film otvírá teprve těsně před činem a hraje si s divákovým očekáváním - jak to tu mnohem lépe, než bych byl já schopen, popsal např. Artran. Přestože se mi nakonec dostavilo jisté sklamání, pramenící pravděpodobně z toho, že jsem věděl o filmu předem příliš mnoho a mnoho čekal, celkově to bylo vlastně geniální (i když ne vždy úplně dotažené). Zahýbalo mnou nečekané zjištění, snad se mi to podaří popsat : Byl jsem připravený na extra nepříjemný, brutální film. Bál jsem se už před vstupem do kina. Vše bylo přesně tak, jak jsem si to představoval. A pak ta scéna, jak mladíci náhle zmizí. Věru trochu nevěrohodné chování přeživších manželů. A ač jsem tím sám sebe překvapil, řekl jsem si v duchu, že jsem se těšil, že tam toho mučení bude trochu víc. Haneke mě dostal. Pak se samozřejmě (podle logiky plnit divákovo očekávání, i když to vyzní nevěrohodně) mladíci vrátí s lapenou manželkou a na začátku následující scény se zdá, že Haneke opravdu počerpá trochu inspirace od Tarantina. V tu chvíli jsem byl vyděšený, že jsem myslel, že uteču z kina. A dostal mě znovu. Žádné mučení (ála řezání ucha v Gaunerech) nepřijde. Zastyděl jsem se.. (06.02.2010)