Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

[1. série] Nemůžu se ztotožnit s názorem HDeer, který snad vůbec nepochopil, co se děje anebo koukal na něco jiného. Koncept lásky mezi žákem a učitelem? Nějak jsem ho nepostřehl. Já koukal na poměrně originální námět jinak neoriginálního školního světa, kdy hlavní hrdina je poměrně kyselý, antisociální, posměšný, emocí se štítící chlapík, který by snad nejraději ani neexistoval, což mě zaujalo. Když se přídá podobně zamlklá, rezervovaná a příkrá parťačka z klubu, tak se nám otevře dost prostoru nad neobvyklým filosofickým přemítáním, proč je ten svět kolem nás tak povrchní. Rozhodně není šťastné Yahari považovat za tutovou komedii a už vůbec ne romantiku, která se jen tak lehce mihne a brzo zase zamává, protože se nám spíš dostává cynické a sarkastické podívané na to, jak řešit lidské problémy, vztahy a životní situace malinko neortodoxním způsobem. Hlavní duo je přirozeně chytré a vzájemné dialogy mají solidní jiskru, které právě dávají vzniku nejúsměvnějším situacím. Hikigaya mi připadá scénáristicky trochu přitažený: Přistihnete se, že byste už konečně chtěli od něho nějakou emoci, nějaký úsměv. Nebude vám vyhověno, ale nedělá to z něho nějakou nenáviděnou postavu. Yukino mě naopak zaujala rozhodně mnohem víc. Už dost lolitek a hloupoučkých submisivek; Yukino je naprosto svěžím vánkem a rychle se dostala v mém osobním žebřícku anime hrdinek téměř k vrcholu. Celkově má seriál příjemný flow, žádný velký zásek s mírnou gradací na závěr. Animace je ucházející. Za mě mírné překvapení. (09.06.2015)

Příběh Hikigayi Hachimana patří mezi ty, které mě opravdu zasáhly a já celé anime hltal od začátku až do konce. Oproti jiným podobně laděným příběhům tu máme celkem specifického protagonistu, který je na okraji společnosti, ale pořád se ze sebe snaží dát to nejlepší, když přijde na řeč. I kvůli jeho životnému postoji je dán do jakéhosi klubu pomocníků, kdy musí vyhovět všem, kdo přijdou s žádostí a i to jej pomalinku mění. Hikigayův život se tak začne točit kolem dvou dívek, které jsou taktéž součástí klubu a časem blíže poznává i ostatní spolužáky a on možná i poprvé v životě začíná mít nějaké přátele. Postavy jsou zde celkem detailně vykreslené, máme tu trochu filosofie a spoustu silných momentů. S hrdinou jsem se celkem dost ztotožnil, byť jsem na rozdíl od něj optimista a nikoliv pesimista. Spolu s Rascalem a Beastars patři Oregauru určitě k vrcholu anime romdrama. 85% (01.03.2021)

Trhá mi to srdce, protože Oregairu by si za mnohé zasloužilo mnohem víc. Skvělými postavami, námětem, myšlenkami i formou je to seriál pyšnící se vysoko nad průměrem romantických anime, ale bohužel je přecpaný prázdnými pseudohlubokými kecy, fádními a nekonečně nudnými pasážemi o ničem, při kterých má člověk chuť to několikrát dropnout (ehm, prostředek druhé sezóny mě donutil dát si pauzu asi na měsíc) a občas hrozně nesmyslnými problémy, za kterými často stojí pár nicneříkajících vět některé z žen YukinoSHITových a které se vždycky vyřeší nějak hrozně random, ale má to vypadat mindbowingly důvtipně. Díky tomu bylo pro mě sledování občas dost painful a i když mě to hrozně mrzí, tak mi to až příliš kazilo dojem. Charaktery postupem času nabydou větší lidskost a zranitelnost, ale zároveň skoro všechny ztratí svoji jiskru a zábavné, drzé dialogy se vytratí taky skoro úplně (Yukino s Hachimanem ke konci bohužel až moc "znormálnějí" a nejsou pak už ani trochu kousaví a to mě na nich v první sérii hrozně bavilo). A navrch jedno z hlavních děvčat se od druhé sezóny v seriálu skoro přestane vyskytovat a pro mě pak bylo hrozně těžké jí fandit. Nakonec se stalo, že svou lidskostí, živelností a citelně hořkou rozpolceností, mi nejvíc k srdci přirostla Yui. Její charakter v průběhu seriálů kolísá ze všech nejmíň a zůstává pro mě jako nejvíc main MC, bez které by to stálo už úplně za nic. Moc se mi ale líbila bromance Hachiman + Saika a taky krásně ryzí, reálné a relatable přátelství Yui s Yukino. (12.09.2021)

Trochu mě tu děsí ta romantika, ale dejme tomu, že tam je s určitým slabým nádechem přítomna. Tohle je hlavně o vtipu, psychologii a filosofii. Co se týče vtipu, tak většina věcí se týká cynismu, takže ne každý si přijde tomuhle seriálu na chuť (narozdíl od jiných anime, to tu naštěstí není stavěno na klasických klišé nebo ecchi prvku). Případně se o hodně vtipných scén postará onen BL prvek. Další věcí je určitý souboj mezi psychologií a filosofií, proto se tohle anime celkem těžce sleduje. Člověk si musí lámat celkem slušně hlavu tím, kde končí filosofie a kde začíná psychologie. Navíc je zde vidět, že počáteční těžký kriticismus se postupem času mění díky jednotlivým událostem a zesilňujícím "poutem" v lehkou kritiku. Nejvíce se mi tu hlavně líbil onen prvek, kdy občas, abychom dosáhli požadovaného výsledku, musíme zvolit ne úplně dobré prostředky. A tím se dostávám k jednotlivým postavám, kdy každá z nich je unikátní a má svůj specifický účel. Když vezmu tohle anime obecně, tak si udržuje intelektuální úroveň a proto je oproti drtivé většině podobných anime vyspělejší. Animace je opravdu povedená a hudba, i když není výrazná, tak je celkem příhodná atmosféře. (04.04.2015)

My Teen Rom-Com SNAFU predstavuje jeden obrovský vztýčený prostredník do tváre diváka s očakávaniami. Množstvo fanúšikov so seriálom sympatizuje, najmä kvôli osobnej podobnosti k samotárskemu protagonistovi, ktorý nepochybne disponuje nadpriemerným intelektom, ako aj rozhľadom, ohľadom štandardných praktík teenagerov, pre získavanie pozornosti. Problémom je však skutočnosť, že pre zachovanie celkovej konzistentnosti je takýto charakter žalostne málo. Neviem, do akej miery môžem zachádzať do detailov, nakoľko nezvyknem spoilerovať, avšak to, aby ani jeden z predstavených charakterov nepredstavoval pre dej hlbší význam, tak to sa mi ešte pri žiadnom anime nestalo. Motív romancy, milostného trojuholníka, či dokonca (spočiatku sa jemne črtajúci) neštandardný koncept lásky medzi žiakom a učiteľom, sú pohodlne odsunuté stranou a povrchne nahradené filozofickým kontextom, ktorý aj napriek čiastočnej pravdivosti, je v porovnaní s inými seriálmi humorným iba málokedy. Opäť som sa presvedčil, že nie každý prívetivý vizuál skutočne stojí za zhliadnutie. (17.05.2015)