Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Plný počet dávám hlavně kvůli tomu, že se mi zalíbilo poněkud originální pojetí naprosto klasického žánru. Hlavní postava s opravdu pesimistickým a "antisociálním" uvažováním, které vzhledem k jeho minulosti dává smysl - během dětství přišel prakticky o všechny ideály a teď už se jen nechce znovu spálit... Pak tu máme svéráznou a velmi zajímavou Yukino a milou a sympatickou Yui. Postavy se zkrátka povedly. Škoda jen toho ne úplně přítomného posunu děje... snad se to zlepší ve druhé sérii. - 95 % (07.05.2017)

Natož, že se jedná o komedii, tak tam nebylo prakticky nic vtipného. Po prvý jsem to vzdal po dvou dílech, ale když to vyšlo koplet a pořád to mělo tak dobrý hodnocení, tak jsem si řekl, že to zkusim dokoukat celý. Až ke konci to začíná být trochu zábavný a v posledních dvou dílech i dokonce trocha legrace. Nejvíc mě bavila epizoda se sportovním dnem a potom s přípravou na kulturní festival. Jinak animace nic moc, hudbu si ani nevybavuju. 55% (22.07.2013)

My Teen Rom-Com SNAFU predstavuje jeden obrovský vztýčený prostredník do tváre diváka s očakávaniami. Množstvo fanúšikov so seriálom sympatizuje, najmä kvôli osobnej podobnosti k samotárskemu protagonistovi, ktorý nepochybne disponuje nadpriemerným intelektom, ako aj rozhľadom, ohľadom štandardných praktík teenagerov, pre získavanie pozornosti. Problémom je však skutočnosť, že pre zachovanie celkovej konzistentnosti je takýto charakter žalostne málo. Neviem, do akej miery môžem zachádzať do detailov, nakoľko nezvyknem spoilerovať, avšak to, aby ani jeden z predstavených charakterov nepredstavoval pre dej hlbší význam, tak to sa mi ešte pri žiadnom anime nestalo. Motív romancy, milostného trojuholníka, či dokonca (spočiatku sa jemne črtajúci) neštandardný koncept lásky medzi žiakom a učiteľom, sú pohodlne odsunuté stranou a povrchne nahradené filozofickým kontextom, ktorý aj napriek čiastočnej pravdivosti, je v porovnaní s inými seriálmi humorným iba málokedy. Opäť som sa presvedčil, že nie každý prívetivý vizuál skutočne stojí za zhliadnutie. (17.05.2015)

Příběh Hikigayi Hachimana patří mezi ty, které mě opravdu zasáhly a já celé anime hltal od začátku až do konce. Oproti jiným podobně laděným příběhům tu máme celkem specifického protagonistu, který je na okraji společnosti, ale pořád se ze sebe snaží dát to nejlepší, když přijde na řeč. I kvůli jeho životnému postoji je dán do jakéhosi klubu pomocníků, kdy musí vyhovět všem, kdo přijdou s žádostí a i to jej pomalinku mění. Hikigayův život se tak začne točit kolem dvou dívek, které jsou taktéž součástí klubu a časem blíže poznává i ostatní spolužáky a on možná i poprvé v životě začíná mít nějaké přátele. Postavy jsou zde celkem detailně vykreslené, máme tu trochu filosofie a spoustu silných momentů. S hrdinou jsem se celkem dost ztotožnil, byť jsem na rozdíl od něj optimista a nikoliv pesimista. Spolu s Rascalem a Beastars patři Oregauru určitě k vrcholu anime romdrama. 85% (01.03.2021)

Oregairu mi jistým způsobem připomíná trilogii Matrixu. Pochopitelně ne žánrově, ale z hlediska výstavby ano: první část je nápaditá, zábavná a divácky snadno přístupná, ovšem se druhou částí přichází větší filozofování a výrazná proměna nálady a třetí část přináší závěr, který pro nemalou část diváctva bude znamenat vyloženě zklamání. Pro Oregairu je typický převážně epizodický děj odehrávající se na střední škole, v jehož středu je přemýšlivý a cynický Hačiman, jeho jízlivé komentáře a interakce s různými typy spolužáků. První řada je zaměřena pouze a jen na situační humor, který je nadmíru příjemný a zároveň inteligentní, a nabízí i dobře napsané postavy. Poté však záleží, jestli budete chtít do králičí nory proniknout hlouběji. Druhá řada totiž odhazuje komediální charakter první řady, mění se vzhled postav a ze seriálu se stává regulérní drama o dospívání, kde se sice stále dá najít několik komediálních okamžiků, ale prim zde hraje psychologický vývoj postav a jejich vztahy. V tomto ohledu chápu ty, kteří byli touto změnou rozčarováni a očekávali další jednoduchou, avšak inteligentní zábavu, a druhou a třetí řadu považují za nudné tlachání o ničem. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry a budete každou řadu brát jako nedílnou součást velké mozaiky o dospívání, kdy hrdinové postupně vyzrávají a s přibližujícím se posledním ročníkem si uvědomují životní priority, můžete si to náramně užít jako já – a to včetně závěru. Právě závěrečnou, třetí řadu považuji zpětně za tu nejzajímavější část a celé anime můžu vřele doporučit. Lepší 4*. (06.03.2021)