Hříšná cesta do ráje

"Noc je ještě mladá a nějaké hloupé krvácení mi nezabrání v dalších nemravnostech." Já Lamb rozumím. Vypadám totiž jak Brad Pitt ... tedy po čelním střetu s Airbusem A380, ale nikdo mi za to dosud nenabídl odškodnění. Lamb ho dostala, takže utekla od Boha, nechala se spolknout od Las Vegas a pak ... no to je jedno. Jako pozorný divák jsem si však všiml, že se Lamb při hýření nebavila, což by mi zase tak moc nevadilo, ale já jsem se taky moc nebavil, což je mnohem horší. A na cpaní moralit do hlavy určitě nejsem ten správný objekt. (25.09.2016)

Hezký dojemný příběh o životních rozhodnutích a nalezení sebe samého, když o všechno přijdete. (Na první pohled o všechno.) Bylo by to jinak dokonalé, kdyby určité linky příběhu nešly až moc ala amerikaca style, aby film udělal radost všem. Kdyby to bylo jenom o té cestě a poznání a drama, bylo by to skvělé, ale ta část, kdy se film snaží o komedii a byla tam vsunuta dost násilná červená linka (proč? Každý stejně věděl, jak to s tou linkou dopadne, protože ve filmu šlo o něco jiného), za mě trochu drhla. Ale měla jsem obavy, že to bude horší, takže příjemné překvapení :) (18.06.2020)

Jak já se těšila na Julianne Hough a Russella Branda, kór když jim to v Rock of Ages tak šlo, ačkoli měli většinu scén jeden bez druhého. Začátek filmu, hlavně ta předtitulková část, v níž Julianne haní na celej kostel Boha za to, že jí komplet zohavil, plus příjezd do Las Vegas v touze napáchat co nejvíc hříchů, sliboval nekorektní zábavu plnou méně či více černého humoru a já už si dychtivě mnula ruce nad tím, jak se zase budu přiblble usmívat nad věcma, které bych před rodinou nikdy nahlas nezmínila. Jenže to nějak nevyšlo a jakmile se objevil Russell, stalo se z Paradise obyčejné a vcelku nudné drámo bez humoru, nesoucí se skoro hodinu na vlně poselství, že pravá krása se skrývá pod kůží (jak by určitě Lucifer Valentine sám řekl) a to jak vypadáme na to nemá vliv. Posledních dvacet minut už jsem si jen nervózně okusovala nehty nad nekonečnou stopáží přemýšlejíce o tom, zda si mám ten pupek teda vůbec ještě někdy holit. Buď z toho měli udělat čisté vážně míněné drama alá Rust and bone, nebo ztřeštěnou bláznivinu alá Farrellyovi, ale kaše, která se míchá na půl cesty mezi obojím, nepobrala moc na chuti. 40% (23.10.2013)

Tak nějak jsem si říkal, že tahle komedie by mohla bejt z toho zástupu, co tady je kritizována, ale ve skutečnosti se u ní divák vcelku dobře pobaví. Nestalo se. A to i přesto, že Julianne Hough v roli Lamb Mannerheim započne svůj herecký výkon vcelku slušným výbušným monologem uprostřed kostela o tom, jak přežila pád letadla, zkasírovala invalidní důchod a pod nátlakem očí z celého kostela rozjela tisícero nadávek na téma, jakej je Bůh sráč, a že vlastně vůbec neexistuje. Po vcelku vykřičeném monologu se uklidnila, strčila do kapsy zlatou kreditku a odcestovala do Las Vegas, aby si ten život trošku užila. Bohužel tento film natočil nějaký uvědomělý Američan a tak dobře rozjetou pařbu utnul v momentě, kdy v duši našla Boha a zjistila, že utratit všechny prachy v Las Vegas není úplně dobrej nápad. Škoda. Russell Brand by jí s tím určitě uměl pomoct. (12.02.2015)

Hledání cesty k sebepoznání sebe sama je sakra těžký úkol. A když do toho máte pocit, že v ostatních vzbuzujete leda tak lítost a nad sebou samým cítíte hořký odpor, o to těžší. Julianne Hough po těžké havárii se vydává vstříc víru Las Vegas ve snaze dohnat mainstreamové hříchy mládí a vypořádat se s aktuální životní situací. Úvod působí spíše komediálním dojmem, aby se postupně přeměnil v drama o smyslu života. Ano, na konci filmu už poselství o tom, že krása je v nás a ne navenek, působí až příliš nuceně, ale přesto mě nedokázalo zbavit hřejivého pocitu z předchozího průběhu. Asi je to klišé, ale ten film mě prostě dostal. Titulky tak doprovází jemný, trošku přitroublý, ale pohodový úsměv a pocit, že takhle by to jednou mohlo být v i reálu. I když víme, že nemohlo. Přesto těch necelých 90 minut uběhlo svižně a slabší 4* jsou plně zaslouženou odměnou. (22.08.2014)