The Frame

„BUĎ JSME BLÁZNI, NEBO TO PŘESAHUJE MEZE NAŠEHO CHÁPÁNÍ… ZÁZRAKY NEEXISTUJÍ. VŠECHNO SE DÁ VYSVĚTLIT …“ /// Za 20 minut ze mě udělaj čuráka! Během filmu se cejtím méněcennej, páč su zmatenej jako Goro v Tokiu. Vevnitř mi to šrotuje, abych si ucelil, jestli je to dobrý, nebo su jen zblblej originální dějovou zápletkou. Když začnou strkat dramatično i do sezení na hajzlu (přirovnání… buď nad věcí vole!), zákeřně (ze zadu) na mě leze nuda a cejtím, že je to uměle natahovaný. Pak přijde rozuzlení a finále. Zjišťuju, že mě vlastně vůbec nebere a mám naprosto jasno! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám dojem, že moji realitu vymýšlí nějakej magor. 2.) Z televize na mě kouká ženská. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.05.2015)

Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. (14.01.2015)

Mindfuck roku. Poslední půl hodina je něco tak neuchopitelnýho, že mám zase jednou neodolatelnou touhu si jít sednout do hospody s někým, kdo to taky právě viděl a do podrobna to rozebrat. Bohužel, ta hodina a půl předtím není bez kazů a neumí moc pracovat s tempem... *?)* Ale rozhodně obří doporučení, z tý poslední půl hodiny se vám vyloženě zatočí hlava v dobrým slova smyslu :) (28.03.2015)

Preventívne za štyri. Pri sledovaní najnovšieho mindfuckingu známeho mindfuckera Jamina Winansa som si spomenul na výrok scenáristu Lost, že po skončení seriálu mu neustále chodia vyhrážky na zavraždenie. The frame je parádnou paródiou na obsesiu televíznymi seriálmi. Ono Lindelofa nechcú zabiť preto, lebo všetko nevysvetlil, ale preto, že ultrafans seriálu už nemajú prečo žiť. Lenže tento satirický pohľad na vec je skôr jednou z menej dôležitých interpretácií, po jednoduchej a veľmi chytrej väčšine deja prichádza narad to, čoho som sa tak trochu obával. Niečo, čo možno má zmysel, alebo žiaden extra úžasný presah nemá. Winans tu už evidentne machruje, predlžuje ako sa dá, ukazuje aj to, čo už ukázal a nevie, kedy skončiť. Pozorný divák však pozná scenáristické kľučky a záver mu dôjde po pol hodine filmu. Ale aj to bude asi súčasťou Winansovej hry a možno predvídateľný záver bude na filme to najsatiristickejšie. Že sa filmári púšťajú v postmodernej dobe do skúmania paralelných svetov, do premýšľania nad tým, že aj nami vytvorené svety môžu byť regulérnymi vesmírmi, je logickým dôsledkom všetkého okolo nás. Extrémne zaujímavý film, ktorý asi treba vidieť dvakrát, aby si človek nie že všetko spojil dokopy, ale skôr došiel na to, či v tom má jasno samotný režisér a scenárista. Nebyť náboženských vodítok, možno by som 90% zaokrúhlil hore. Podľa mňa sú totiž v takomto filme prebytočné. (22.01.2015)

Originální a veskrze hravý mindfuck, pro který je ovšem potřeba mít špetku trpělivosti. Film se totiž ze začátku tváří jako nezkušená žačka katolické školy s ksichtem Freddyho Kruegera po automobilové nehodě, kteréžto nerozhodně odkapávají první menstruační krůpěje na učebnici prvouky a pro kterou je pojem sex něco jako ebola, postupně se však mění v průměrnou hospodyňku středního věku, která šuká v podprsence a má kokršpaněla jménem Adolf, aby se z ní ke konci stala luxusní drahá štětka s konturami Lamborghini Veyron, která vás dokáže udělat pohledem za plus minus 12 sekund a to včetně času, kdy jste volali mámě, že dnes na večeři nepřijdete. Kdyby můj život byl televizní seriál, zřejmě by se jednalo o gastronomické drama z prostředí levných fast foodů a upoutávky na něj by vypadaly asi nějak takhle - Zrodil se jako nevinný chlapec v podprůměrné rodině. Byl osamělý. Byl smutný. Byl zrazený. A měl hlad! Nedělní bůček jeho babičky jej uvedl na nebezpečnou misi sójového oleje, ze které není cesty zpět! Rozehrál špinavou hru na kočku a myš s obsluhou McDonaldu, aby získal slevu na svoji objednávku. Dokáže Ištván překročit svůj vlastní stín, uplatnit falešnou stravenku a sníst celé Happy Meal menu na posezení? Sledujte dramatický příběh mladého tlustoprda každý den ve 20:00 před výlohou mekáče! V neděli a o svátcích vysíláme z KFC. (09.01.2015)