Režie:
Jamin WinansScénář:
Jamin WinansKamera:
Robert MuratoreHudba:
Jamin WinansHrají:
David Carranza, Tiffany Mualem, Cal Bartlett, Christopher Soren Kelly, Kristin Keating, Elgin Cahill, Alexander Rhodes-Wilmere, Anthony Nuccio (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Alex (David Carranza) je gangstrom pracujúcim pre drogový kartel, z ktorého hľadá cestu von. Jedného dňa, sledujúc televíziu vo svojom rozľahlom, avšak biednom apartmáne, zistí, že z nej naňho uprene hľadí tvár mladej ženy. Táto žena sa volá Samantha (Tiffany Mualem); je zdravotnou záchranárkou, ktorá chce spasiť svet, utekajúc pred svojou temnou minulosťou. Obaja sa zrazu stanú hrdinami televíznej šou, o ktorej nemali najmenšie tušenie. Alebo sú takí osamelí a úbohí, že si to všetko iba vysnívali? Čo sa to v skutočnosti s nimi deje? Bud' sú blázni, alebo udalosti presahujú medze ich chápania. Avšak aká je skutočná realita a kto vlastne riadi túto šou? (sochoking)
(více)Recenze (117)
Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. ()
Ze začátku jsem čekal lepší thriller případně akci, postupně se ale začalo klubat něco úplně jiného. V momentě, kdy na vás z TV promluví postava seriálu, který pravidelně sledujete, zjistíte, že se děje cosi podivného. Nejprve jsem čekal Purpurovou růži z Káhiry, pak Smrtihlava, Matrix a....spousta dalších filmů s podobným námětem. Naštěstí nešlo o typ snímků jako je Enemy či Na hraně zítřka, kdy postava probíhá nekonečnými časovými smyčkami. Zde jsou sice oddělené časové roviny, ale důvod jejich existence je naprosto jiný. Skvělá hudba, pěkná kamera, sympatická ústřední dvojice a konec, co mne tentokrát opravdu potěšil (ale poměrně dlouho jsem v něj nedoufal). ()
Do filmu The Frame jsem šel s naprostým nic nevěděním, bez traileru, obsahu a nebo hereckého obsazení. Takže co vlastně očekávat? Vůbec jsem nevěděl a po prvních minutách měl Frame nádech obyčejného krimi - thrilleru, který nejspíš ničím neoslní. Jenže zhruba po dvaceti minutách se začnou dít věci, které divák nečekal a vše dostane skutečně originální nápad (Jaký? Neprozradím). Najednou vše začíná bavit a až do samého závěru si každý musí klást tolik otázek, že není možné vše vysvětlit. Přijde závěr, s ním scény s dobrými efekty a svým stylem zpracování vytřou "zadek" i kdejakým áčkovým snímkům. Nebudu psát nic o ději, jelikož nechci prozradit nic vyloženého, každý si musí utvořit svůj vlastní obrázek, ale tomuto dílu by měl dát šanci každý divák mysteriózních thrillerů. Samozřejmě najdeme nějaké mouchy, jako občas pomalejší tempo nebo přestřelená stopáž, ale i to se dá zvládnout, takže ... 8/10 = 88% ()
Inspirace nolanovskými motivy tu sice smrdí na sto honů, na druhou stranu zápletka je veskrze originální. Potěší neokoukaní herci, kteří tak nějak šablonovitě přesně splňují to, co je třeba. Žádné herecké ani jiné exhibice tu zkrátka nečekejte, Jamin Winans si prostě „jede to svoje“ a mám neodvratný pocit, že je ve své bublině spokojený a je zcela očištěn od jakýchkoliv vnějších hodnocení. Jestli k nějakému filmu dobře padnou přívlastky autorský a osobitý, bude to právě The Frame. Co sráží výsledný (jakkoliv pořád hodně dobrý) dojem, jsou evidentně těžce podfinancované triky. Nacpat do toho třeba o 50 mega víc, kdoví, jak by to dopadlo. ()
SPOILERY Pravda, že pozadí za tím vším mohl Winans víc dotáhnout a hlavně měl zkrátit stopáž, protože ji uměle natahuje na dvě hodiny přehnaně dlouhými scénami ze životů ústředních postav. Nějaká velká myšlenka z toho taky nevypadne, spíš to jen nastolí otázky typu "co když...", o kterých se dá diskutovat i dlouhé hodiny, ale pokaždé se dospěje k tomu, že jak to přesně je se nám nikdy nepodaří zjistit a tak je vlastně úplně jedno, jestli to tak je nebo není. Jenže jedna z těch zde nastolených otázek je taková, nad kterou se občas dost zamýšlím i já a ačkoli je pro reálný život nepodstatná, stejně by se na ní dala napsat dost zajímavá a rozsáhlá úvaha - Co se stane se seriálovým postavami, když jejich seriál skončí? Skončí tím pádem celý jejich svět, nebo pak nějak volně žijí dál? The Frame je vlastně jenom taková hříčka, která tenhle nápad umí těžit celkem solidně a promyšleně a kdyby neměla tak přehnanou stopáž, byl by z toho naprosto úžasný film s nezapomenutelně silnou atmosférou. Ta je zde ale bohužel rozmělňována záměrnými patetickými scénami z obou seriálových světů, které i přes záměrné poukázání na klišé nejobyčejnějších televizních seriálů pořád působí zbytečně dlouze a hlavně kvůli tomu to nikdy nevynikne úplně tak, jak by mělo a jak by chtělo. Jinak ale ten děj má dost do sebe a nakonec ani není tak těžký k pochopení. Postavou Scénáristy je v podstatě samotný režisér, který za oběma světy stojí a až do poslední chvíle je jen na něm, jak osudy postav zakončí, jen se mu do toho motají obě hlavní postavy, které zjistí, že jejich osudy někdo přesně řídí a snaží se mu v tom pochopitelně zabránit. A snaží se mu v tom zabránit hlavně Samantha, které se jediné povede najít scénář jejich světů a které se daří ho ke konci neustále přepisovat, aby Alexovi, jehož svět chce Scénárista nadobro uzavřít a jeho zabít, zachránila život. Jak jsem psal, opravdu je to jen taková hříčka, ale zajímavá, promyšlená a v mnoha scénách poutavá, navíc s nejedním skvělým filmařským nápadem (které ale přicházejí hlavně na konci). Dá se v tom najít i zamyšlení nad tím, jestli náhodou i naše osudy nejsou předem předurčenou nějakou vyšší bytostí, ale jak jsem už výše naznačil, je to jedna z těch myšlenek typu "co když..." a těžko nějak posuzovat její provedení, když tu je jen tak, že tu prostě je. Nepřesouvá se do žádných náboženských nebo nihilistických rovin a možná se mi jen její prostý náznak líbí víc, než nějaké jednoznačné Winansovo přiklonění. I když teda ta poslední scéna... Jinak se mi tu ale opravdu spíš líbil ten námět konce seriálového světa a otázky ohledně toho, co se stane s jeho postavami poté. Předtím se tomu věnovala i Zkáza ligy gentlemanů, později zase Gumball, ale nejlíp tenhle nápad podle mě pojal James Benning. A pokud víte, kdo to je, tak ano, opravdu myslím TOHO Jamese Benninga a konkrétně jeho krátký film Perimeter, který je podle mě jedním z nejlepších krátkých filmů, jaký jsem kdy viděl... Byť závěrečný díl Gumballa zase přišel s naprosto geniálním nápadem, když už to tu srovnávám... Slabé 4* () (méně) (více)
Galerie (7)
Photo © Double Edge Films
Reklama