The Frame

Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. (14.01.2015)

Hmmm... Takže vzpoura filmových postav... Leccos se tím vysvětluje. Třeba to, proč ti gangsteři působili celou dobu tak...tak...blbě filmově. Proto jsem jim to nevěřil, měli být napsaní... Nebo to bylo proto, že to bylo blbě udělaný? Osobně se přikláním k té druhé variantě. Dost dlouho jsem taky čekal na rozuzlení v podobě mindfucku a ejhle, on to fakt mindfuck jako svině. Hodně si vyhráli s hudbou, ale ta to sama o sobě nezachrání. Pohádka, co se měla tvářit jako drsnej thriller. Zajímavej nápad, ale moc to nefunguje. Na mě tedy ne. (11.04.2015)

Winanse zbožňuju od prvních minut jeho předchozího filmu Ink, který je vpravdě geniální pro mou osobu, mnohé věci zde jsou stejně kvalitní (a někdy i lepší), například neskutečně geniální kamera, která je tak dobrá, až jsem si v některých místech přál, ať postavy začnou vypouštět dialogy a nechají mluvit jen záběry, absolutorium si zaslouží i hudba (i když ničeho tak uhrančivého, jako rytmus raz, dva, tři, čtyři se tu nedočkáme). Jenže k tomu by se mnohem víc hodila snová a trochu mysteriozní atmosféra, ta se tu obtěžuje zjevit až na pár minut v závěru, službu medvěda brtníka tu totiž odvádí dost podivné zasazení do současnosti s postavami, které se navzájem neznají jako reálné osoby, nýbrž jako postavy ze seriálů. A to ze seriálů, na které bych nikdy nekoukal a jestliže je děj složen za A) příběhem jedné postavy, za B) příběhem druhé postavy a za C) příběhem společným, je pro film vlastně obrovským uznáním, že je dobrý, když jsou dějové linie A a B tak přihlouplé, špatným způsobem naivní a všeobecně docela nezajímavé (i když třeba kolega Madsbender to považuje za jasný záměr a důkaz tvůrčích kvalit). Je to velmi povedené, ale bohužel se potřebná atmosféra dostaví až v samém závěru dvouhodinové stopáže. Vesmírná vydra s chapadly se bohužel nedostaví vůbec. (07.05.2015)

„BUĎ JSME BLÁZNI, NEBO TO PŘESAHUJE MEZE NAŠEHO CHÁPÁNÍ… ZÁZRAKY NEEXISTUJÍ. VŠECHNO SE DÁ VYSVĚTLIT …“ /// Za 20 minut ze mě udělaj čuráka! Během filmu se cejtím méněcennej, páč su zmatenej jako Goro v Tokiu. Vevnitř mi to šrotuje, abych si ucelil, jestli je to dobrý, nebo su jen zblblej originální dějovou zápletkou. Když začnou strkat dramatično i do sezení na hajzlu (přirovnání… buď nad věcí vole!), zákeřně (ze zadu) na mě leze nuda a cejtím, že je to uměle natahovaný. Pak přijde rozuzlení a finále. Zjišťuju, že mě vlastně vůbec nebere a mám naprosto jasno! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám dojem, že moji realitu vymýšlí nějakej magor. 2.) Z televize na mě kouká ženská. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.05.2015)

Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. (19.01.2016)