Tutti i colori del buio

Začne sa hneď zostra, v samotnom úvode filmu panuje giallo, potom sa presedlá na psychothriller, sem-tam prejdeme k horroru. Ťažko povedať, či táto žánrová prelietavosť je na škodu alebo nie. V každom prípade prvá polovica je lepšia, príbeh má grády a napatie, potom to ide pre mňa neželaným smerom, ale napokon sa dopracujú tvorcovia k želanému výsledku. zásluhu na tom má hlavne sex symbol 70-tych rokov v Taliansku Edwige Fenech, tá je skvelá a rola jej padla ako uliata. (12.07.2014)

Martino sa snaží byť tak mystický, až tá mystika prechádza do zmätenosti a miestami sa vytráca dokonca aj atmosféra. Skrátka z námetu a z toho, že vám vo filme hrá Edwige Fenech takúto postavu, sa dalo vyťažiť viac. Miešanie predstáv s realitou býva na plátne veľmi príťažlivé, len Martino v tomto filme akoby nepoznal mieru a ku koncu som už len túžil, nech to má aspoň logické vyústenie. To sa dostavilo, zároveň sa ale nedostavilo prekvapenie, i keď sa film tváril, že má tých es v rukáve viac. (22.10.2021)

Velice zajímavý a atmosferický mix thrilleru, mysteriozního filmu a tak trochu i gialla. Hned na začátku snímku jsem vzpomenul na Argenta, protože úvodní scéna byla jako vystřižená z Profondo Rosso. A musím konstatovat, že je to zároveň nejlepší scéna filmu. Ta mě dokázala správně naladit a já byl jsem napnutý, co bude dál. Příběh se pak začne pěkně odvíjet, bohužel, je ale prokládán velkým množstvím halucinogeních scén, které mě spíše nudily. Naštěstí je Martino zdatný režisér a dokázal mojí pozornost udržet. Především díky výborné kameře, krásným herečkám a částečně i atmosféře(hudební složka zajímavá) a samozřejmě pointě. Na ty je Martino fakt machr a opět nezklamal. PS:Zajímavé na filmu je, že se na plátně setkali největší soudobé giallo krásky Edwige Fenech a Nieves Navarro, škoda jen, že neměli spolu nějakou "pořádnou scénu". (24.11.2009)

Koukal jsem na to po o rok mladším a perfektním Torsu (1973) a furt mi moc nebylo jasné, na jaký to horrorový subžánr koukám. Z nějakého neznámého důvodu jsem myslel, že to bude giallo, ale nebylo. Příběh se točí pořád dokola v halucinogenních a snových smyčkách, což vyloženě nesnáším. Divák přestává rozeznávat co je skutečnost, co halucinace a co sen, stejně jako hlavní hrdina(ka). Hlavní hrdinka je sice nádherný kus ženský a ňadra má první polovinu filmu skoro stále venku, ale to nějak film nezachrání... Vyústění filmu a zjištění proč, zač, nač pak příjde běhěm několika minut a je konec ... Tyhle horrorové subžánry opravdu moc nemusím. Ale musím pochválit perfektní bezchybné technické zpracování a že chtě-nechtě film diváka vtáhne a nepustí, ať divák chce nebo ne... (17.05.2009)

Výborně zkombinované aroma italského psychologického sedmdestákového thrilleru je úžasné. Ta móda, neumělá ženskost žen, minisukně v kombinaci s kozačkami (můj soukromý fetiš) a nijak neskrývaná přirozená nahota (ve smyslu, že když má být někdo nahý, tak je prostě nahý a nikdo se to nesnaží nějak zakrývat nebo tupit nezvyklými úhly kamery). Vždycky mě překvapovaly pointy a vyvrcholení mnohých podobných italských snímků, které z dnešního pohledu už nejsou moc "košer", ale přesto mají své kouzlo (snad svou lehkou naivitou nebo lépe řečeno prostotou a jednoduchostí). Všechny tyhle klady však dost výrazně převyšují dva výrazné nedostatky, je to poněkud zdlouhavé a v souvislosti s tím poměrně nudné. (03.04.2013)