Tajemný mnich

Výborné německé krimi, které později posloužilo jako jeden ze zdrojů pro giallo žánr. Už aspoň vím, odkud Argento čerpal pro svoje díla. Jinak samotný snímek se asi nejvíce v rámci gialla přiblížil Bavově The girl who know too much, ale je mimálně o řád lepší. PS: Pozorný jedinec může vraha lehce odhadnout už od půlky. (07.11.2009)

Moje druhá Wallaceovka (po Indickém šátku) měla znovu stylového záporáka, u kterého nebylo vůbec jednoduché uhodnout jeho identitu, a pak také vcelku těžce uchopitelný humor, který byl ještě absurdnější než ve výše zmíněném snímku, a přišlo mi, že místy už poněkud vyzníval do ztracena. Atmosféra byla velmi zvláštní (stejně jako hudba), za což podle mě krom patetického chování postav (jedna potrhlejší než druhá) může to špionážní podbarvení. Klasická vyvražďovačka je díky němu značně rozmělněná, čímž se ztrácí koncentrované napětí. Celkově mi však tato v základu velmi zdařilá detektivka vychází přece jenom ještě na slabší 4*. „Ten, kdo objeví mrtvolu, je podezřelý!“ - „Ale…první jste byl vy!“ – „Já?“ – „Ano, pane. Přišel jsem a našel vás tu s mrtvolou. Zíral jste na ni!“ – „Já jsem nezíral, já jsem…přemýšlel.“ (24.06.2015)

Tajomný mních mi pripadal výpravnejší a rýchlejšie ubiehajúci, ako nedávno videné Mŕtve oči Londýna, pretože sa do Londýna aj pozrieme a užijeme si viac exteriérových scén. Stále je to ale pre mňa také malé guilty pleasure, ktoré nedokážem brať vážne a užívam si ho ako nostalgickú záležitosť. Mne na Wallaceovkách nemeckí herci a nemčina skôr prekážajú, ťažko sa mi vžíva do anglickej atmosféry, ktoré musia mať ich predlohy. Ono to občas vyvolávalo vo mne pocit, že sledujem nejaký klasický nemecký erotický retro film. Je potešujúce, že záverečné odhalenie vraha je pomerne nečakané, tipnúť si, kto to z mnohých podozrivých je a prečo vraždí, nie je tak jednoduché, ako by som od podobného typu filmu čakal. (13.09.2013)

Působivý kriminální film na motivy Edgara Wallace z úspěšné řady, natočené Haraldem Reinlem. Tajuplný příběh, odehrávající se v dívčím penzionátu na zámku Darkwood, má i hororové prvky. A jako obvykle, Reinl sem, mezi napětí a tajemno, dokázal zanést i prvky humoru. Setkáme se tu i s některými herci, kteří hráli souběžně v německých mayovkách: Karin Dorová tu hraje půvabnou Gvendolínu, Harald Leipnitz inspektora Bratta a Eddi Arent školského pedela Smithe. Velmi zdařilé, doufejme, že film bude znovu k vidění i u nás... (28.06.2007)

Film, u kterého jsem se kdysi jako malý před půlnocí, když jej dávali v televizi, i trochu bál. Nové zhlédnutí po letech mne však zklamalo. Přišlo mi poněkud zbytečné ladit vše do parodie někdy až přehnané a včetně přehnané hudební stopy, když se daly využít hororové prvky a atmosféra staré Anglie pro lepší vedení příběhu. Vezměte si třeba Fantoma Morrisvillu, tam ty dekorace hrají svou roli, je to parodie, ale funguje to i jako tajuplný příběh samotný. Zde jsem měl zmatek, kdo je Lola, kdo Gvendolína, kdo se komu dvoří, který chlap ke komu patří, jak kdo mohl vědět, že zrovna teď tudy pojede někdo v autě atd., atd. Je to příjemný návrat do let minulých, ale myslím, že zrovna zde si Wallace zasloužil poněkud důstojnější a ne tak zbytečně přehnanou a třeskutou adaptaci. (07.12.2013)