Django

V žánru spaghetti westernů jeden z nejpovedenějších filmů, kde je Franco Nero dokonalý, kde mne vždy překvapí tajemství jeho rakve a kde je vynikající nejen závěrečná scéna v zabláceném městečku, ale hlavně ta na hřbitově. Plus jako vždy hudba. Mám moc rád tento film a nevadí mi jej vidět znovu a znovu. (15.03.2013)

Nie je možné nevidieť, ako Leoneho westerny ovplyvnili tento film. Režisér Sergio Corbucci však nielen kradol, ale do istej miery spravil originálny výsledok. Klasicky štylizovaná partitúra dobre ladí s obrazmi zobrazenými na obrazovke a niektoré akčné sekvencie vo filme sú skutočne silné. Franco Nero možno nie je žiadny Clint Eastwood, no svojej postave vnáša šarm a dôveryhodnosť a rolu zvláda dobre, aj keď je možno až príliš pekný na to, aby to dokázal dotiahnuť do takej miery, ako by sa to dalo. Film obsahuje veľa blata (áno, blato), a to mu dodáva špinavý, utláčaný pocit, ktorý je v súlade s tým, čo diváci od podžánru spaghetti westernu očakávajú. Titulná melódia, ktorá je o ústrednej postave, je veľmi prehnaná a pôsobí takmer komicky, ale po pri tom veľmi ľahko sa vryje pod kožu.  Ak máte radi Leoneho westerny (a priznajme si, kto nie?), tak sa vám film bude páčiť. 7,5/10 (06.09.2022)

Levnější kopie leonovek, která nepřináší nic nového a jen málo zapamatováníhodného, a tím málem mám samozřejmě na mysli titulní postavu a rakev, kterou sebou neustále tahá. Corbucci opisuje seč může, ale i kdyby se rozkrájel Leone z něj nebude, což je patrné z každého záběru, bahno taky není tak efektní jako prach, ale Franco Nero jako nápodoba Clinta Eastwooda, a současně vzor pro Terence Hilla (který si mimochdem Djanga později také zahrál), ten nemá chybu. První polovina, kdy nemluví ale koná, tahá sebou rakev a jeho motivace zůstávají nejasné, je výborná, ve druhé půlce se však tohle všechno vypaří a kvalita jde dolů. Přesto, patří Django k italské klasice a minout ji by byla škoda. (31.03.2011)

Takový metahipsterský western - střílečka, která se snažila být za každou cenu cool ještě než být cool za každou cenu začalo být cool. A co si budem povídat, forma je zvládnutá al dente, Franco Nero je charismatický až na půdu, obličejík Loredany Nusciakové vypadá jako anděly vytesaný do bezkazého mramoru a ta po víko ozbrojená rakev je prostě ikonická a nezapomenutelná. Plus to bahno, tuny a tuny bahna, bláta a bažin. Jenže ve skutečnosti není Django perfektním westernem ani omylem. Místo toho jde o povedenou neintencionální parodickou komedii napěchovanou planými prkennými plky a stupidně situovanými situacemi, kterým se prostě nedá nesmát. Jo a ta přemíra bahna, tu už jsem zmiňoval? Tak ta celoý ten pokus o drsný coolový (super)"hrdinský" western jen šperkuje. (22.09.2015)

Kultovní spaghetti western, který udělal Franca Nera. Cool hrdina v černém s tajuplnou rakví, krásná žena, fajn sadistický záporák, rozblácené město, tvrďácké dialogy a skvělá hudba. A když tu dojde na střílení, často má podobu masakru a celkově tu nikdy nejdou k zemi míň jak čtyři lidi zároveň. Ale že by to bylo nějak extra natočeno... Rozchechtalo mě plivnutí zátky do tváře padouchovi. Film se dočkal desítek neoficiálních sequelů (čtyři vznikly ještě téhož roku!) a až po 11 letech i jednoho oficiálního - a mizerného - DJANGO SE VRACÍ (1987), opět s Nerem. Scéna uřezání ucha inspirovala Quentina Tarantina k podobné scéně v GAUNERECH. (16.04.2007)