Keoma

„The world keeps going around and around so you always end up in the same place.“ Keoma reprezentuje Svobodu, babizna s vozejkem Smrt a nenarozené dítě Život. Symbolismus, mystika, Shakespeare, Peckinpah. Nyní už máte potřebné indicie k tomu, abyste se zorientovali v lehce děravém příběhu průběžně dopisovaného scénáře a pochopili, proč se Nero po návratu z Woodstocku ihned zapojil do produkce zpomaleně umírajících nesvobodných padouchů a pouštěl si k tomu tam pořízené hudební nahrávky. Špagety došly, kruh se uzavřel. Franco může Björnu Borgovi vrátit paruku.. „He can't die. And you know why? Because he's free. And man who's free never dies..“ (20.02.2024)

Hodně zvláštní western, jenž - na rozdíl od toho, co ve svém komentáři tvrdí Mariin, který film očividně nepochopil - dokonce nabízí křesťanské prvky. Pravda trochu obalené mystikou, ale jsou tam. Ale popořadě. Jestli mi na filmu něco vadilo, tak hudba a vsuvky v podobě „vysvětlujících“ písniček mimo obraz (asi nejhorší byla ta o otci a synovi). Ale jinak je to celé o hledání sebe sama, říznuté tou mystikou v podobě vědmy, která se vždy nečekaně objeví tam, kde je Keoma (a která může za to, že Keoma jako dítě přežil), o mezilidských vztazích, a především o oběti a hodnotě oběti (což nechápu, že tam Mariin neviděl). Ono je tam ale víc křesťanských paralel, třeba to, že „vlastní ho nepřijali“ a „nikdo není doma prorokem“ nebo že hlavní hrdinka je těhotná a hledá místo, kde by porodila a jednu chvíli bydlí v jeskyni (no, co to asi připomíná, že?) a ostatně i scéna porodu je natočená hodně mysticky, s přesahem za obyčejnou přestřelku. Líbily se mi i hodně zajímavé kameramanské záběry, jak ten úvodní, tak třeba počítání padouchů přes prsty. Kromě hudby mi vadila vlastně občas ještě naivita některých scén - třeba jak jedou pro léky, to proklouzli moc jednoduše -, ale stejně jde celkem o hodně promyšlený mytologický western. (20.04.2024)

Pokus o spaggeti ve stylu shakespearových dramat. Farmář a pistolník měl tři syny (Král Lear), řeč nad jeho mrtvolou (Julius Caesar), no a to ženské ztělesnění Keomova indiánského původu ve stylu Bednarika nebo Morávka - zdá se, že se tu hraje velkolepé divadlo, ale jen vcelku nápaditá režie zakrývá celou tu vesnickou šmíru. Keoma připomíná Ježíše, filosofuje s adoptivním otcem o smyslu svého života, učí obyvatele města bojovat za svobodu a nerozlišovat podle barvy kůže ... a zabíjí a zabíjí. I hudba se snaží drasticky vzbudit v divákovi dojem osudovosti, jenže kde nic není... (18.06.2009)

Odpad italowesternu, resp. anarchistický brak (nehledě k naprosto nevhodnému obsazení role indiánského míšence Francem Nerem). Pro primitivní diváky zvýšené efekty vzduchem létajících pistolníků, jež zasáhla kulka. Závěrečná scéna se řvoucí rodičkou a Keomova "filozofická" sentence jako tečka na konec- to je opravdu vrchol stupidity! (Díky těm, kteří tomuto šmejdu dali - navzdory zde převažující chvále - rovnou hodnocení "odpad"). (08.11.2010)

Klasická špagetovka. Jednoduchý scénář, který se psal za pochodu v průběhu natáčení. Hlavní roli hrají vše říkající pohledy mezi postavami a neméně důležitou hudba. Všudypřítomná pravá western atmosféra. Po zásahu kulkou padouši dělají pomalu gymnastiku. Originálního Djanga jsem neviděl, ale tady to hrál Franco Nero výborně. (15.06.2015)