Danielův svět

Hodnocení je spíše za netradiční téma a jiný pohled na věc, co se tvůrčí náplně týče, tak tedy nic moc. Strojené situace byly až trapně úsměvné, viz scéna v obýváku s jeho mamkou. Musím říct, že nudnější a víc nic neříkající scénu jsem snad ještě neviděl. A ačkoliv v některých momentech si člověk říkal, že by bylo třeba přehodnotit určité pohledy na toto téma, v jiných mu zase šel mráz po zádech z toho, jak se potvrdily zavedené stereotypy. Nemyslím, že tento dokument bude zlomový pro vnímaní pedofilů ve společnosti, ale několik málo hodně otevřených lidí se nad tím minimálně zamyslí. (04.03.2015)

Pedofilní Daniel se rozhodl promluvit o své pedofilní orientaci za což ho velmi oceňuji. Člověk by mu měl tleskat za odvahu. Říká, že je pedofil, ale taky umělec. Hlavně umělec. Studuji literární akademii, chci se stát spisovatelem, o svém předurčení jsem vydal knihu, hraju o něm divadlo...A dokument se tak pozvolna mění v sebevzhlíživý, dost strojený autoportrét, včetně scén ve vaně. Nejtěžší porážku utrpí dramaturgie, protože ji mladíkova osobnost takřka převálcuje. Daniel hovoří s lékařem – Co budu dělat dalších čtyřicet let života? Masturbace je nuda, i když bezpečná. Hovoří se zástupcem pochodu homosexuálů, do něhož se pedofilové zapojí. Opakuje se – Od sexu mám pravou ruku – a lituje se. V jediné chvíli sám přizná – Už mě to moje kňourání začíná štvát; no právě, diváka ještě víc. Monolog rozervanosti, který nikdo neusměrňuje a nepřerušuje, tudíž budí netrpělivost. Pomíjí věcné otázky nahlížené z vnějšku – jak mu vlastně jde psaní, co si o něm myslí ve škole, kdo ho živí, čím naplňuje svůj volný čas. Deník bez příběhu se točí v kruhu kolem dvou motivů: stesku, kdy zas uvidí objekt své lásky, a ujišťování, že milovanému dítěti by přece nemohl ublížit. Škoda že ostatní pedofilové vystupují ve filmu jen okrajově a že ze života navenek neviditelného společenství se tu uplatní pouze zábavné střípky v čele s pedofilními hymnami na internetu. (23.10.2020)

Chápem, že na jihlavskom doku festivale pôsobí tento film ako očakávané zjavenie (Cena divákov). Publikum obdivuje čokoľvek vymykajúce sa z prevládajúceho (pod) priemeru. Portrét človeka so spoločnosťou odmietanou sex diagnózou do tohto očakávania zapadá. Snaha o pochopenie a akceptáciu hrdinovej homosexuálnej pedofílie, pridáva požadovaný prvok kontroverzie. Otázne je, či samotný výber témy dokáže kvalitatívne povzniesť inak priemerný mladíkov portrét. Pôsobí ako citlivý vš hipík, čo sa príliš zamiloval do veľmi šťastného detstva. Odmieta emočne aj vzťahovo prekročiť prah najkrajšieho obdobia svojho života (ako sa o tejto dobe sám vyjadril). Je otvorený so zmyslom pre humor. Sympaťák. Má aj potrebu niečoho, čo na celej LBGTIHP (to HP na konci sú homosexuálni pedofili) komunite skôr vadí. Ide o dôraz na vlastnú sex orientáciu, ako na jediný hnací motor života. Pobavil homosexuál - dúhový aktivista, ktorý vraj v živote nepočul o homosexuálnej pedofílii. To ozaj "dojalo". Poznámka: Dodávam (už som to kdesi písal, ale opakovanie je Matka), že mechanizmus vzniku homosexuality a pedofílie je z lekárskeho hľadiska zhruba totožný. Sexuálne sa obe minority orientujú na objekt, ktorý nie je pri vzájomnom styku schopný splniť základnú biologickú funkciu druhu: rozmnožiť sa a mať deti. Odlišnosť obidvoch odchýliek od štandardu teda nie je primárne fyzicko-biologická (tam sa líši len v objekte vášne), ale právna. Právo homosexuálne správanie v našej spoločnosti toleruje, pedofilné postihuje (ak je sexuálny partner mladší ako 15 rokov ide o trestný čin). Hranice veku, kedy bol sex s osobou povolený - teda právna zábrana pedofílie - sa ale historicky menila. A tak Danielovia istú šancu majú. Záleží na spoločnosti, či takéto správanie chce a dokáže tolerovať. A prispieť tak k tomu, k čomu LBGTIHP vyzýva: k odstráneniu všetkých foriem sexuálnej diskriminácie. (21.10.2015)

Na Danielově světě je nejcennější, že vůbec vznikl, že odbourává určitá tabu a dovolí nahlédnout do myšlení těch, kteří mají dobrý důvod skrývat své touhy, myšlenky a city. Najít pedofila, který by odhalil svou totožnost, musel být docela kumšt, bohužel schopnosti Veroniky Liškové se tím do určité míry vyčerpaly. Její autorský přínos je nepatrný, necítím tam ruku zkušeného dokumentaristy, který ví, jak zintenzivnit divákův prožitek, jak zpracovat námět tak, aby se divák v problematice orientoval a aby vzniklo něco, co není jen vyprávěnka jednoho studenta. Celkový dojem: 55 %. (06.01.2016)

2,5*. Vážim si najmä to, že tento dokument vznikol a že poskytuje pohľad na problém aj z iného uhlu pohľadu. Ale ako film je to naozaj nezvládnuté, nudné, nepovedalo mi to takmer nič nové a asi každý pedofil zobrazený vo filme, okrem Daniela, mi prišiel ako naozaj nechutná karikatúra. Keby bol celý film aspoň tak silný ako scéna konfrontácie so zakladateľom Pražského Pride-u, mohlo by ísť o výnimočný dokument. (04.08.2016)