Danielův svět

Pohled do životů několika mála českých pedofilů. Ve své podstatě dokument nemá moc čím překvapit či šokovat. Vzhledem k tomu, že to má Dan v hlavě lehoulince špatně propojené a vzrušují jej výhradně chlapci pod 10 let, tak s tím pochopitelně zaniká šance na lásku, založení rodiny, ba dokonce, nechce-li porušit zákon, tak i na sex. Tím pádem evidentně nemá nejmenší naději prožít "normální" život. Co si potom s takovým životem počít? O tom je právě tento dokument. Dle statistik se velké procento lidiček z povrchu zemského sama odstraní. Zbytek se s tím pokusí nějak smířit. Ono se zřejmě ani nic jiného dělat nedá. Docela s takto chybně orientovanými lidmi soucítím. Ze všech podobných sexuálních odchylek od normálu je tahle jistě jedna z nejhorších, ba dokonce úplně nejhorší. Když je člověk třeba zoofil, tak si jistě dovede zvířátko dle vlastních preferencí pořídit. Ale pořídit si takového 10 letého chlapečka? To už tak snadné určitě není. Takže milému Danovi nezbývá než celý svůj život prožít ve fantaziích, popřípadě chatováním a povídáním s podobnými devianty, což jistě stojí za hovno. Já osobně jsem člověk tolerantní a pedofily si rozhodně odsuzovat netroufám. Stejně jako kohokoli jiného. Přátelit bych se s nimi netoužil, ale nevidím důvod, proč je také nenechat volně dýchat. Vždyť heterák také neobskočí každou slečnu, kterou potká. Stejně tak vás ve chvíli nepozornosti jistě neobšťastní každá buzna. Tenhle celý kolotoč je mnohem více o lidech samotných, než o jejich orientacích. Osobně moc nemám pochopení pro lidský strach ze všeho, co je neobvyklé a vybočuje z normálu. Téma dokumentu samozřejmě chválím. Člověk si rád poslechne povídání o věcech, o kterých se povídat takřka nesmí. Ale dost bylo filosofování, jsme tu na filmové databázi, takže si dovolím hodnotit i tuto stránku. Forma dokumentu mě absolutně neoslovila. Koukat něco málo přes hodinku, jak vám jeden, pro mě osobně poměrně nesympatický, človíček povídá o svém prázdném životě není nic moc. Dále mi moc nevoní dokumenty, kde zcela chybí konfrontace názorů, i když v tomto konkrétním případě mě příliš nenapadá, jak a kam to do dokumentu zakomponovat. Celkově je to prostě hrozně vágní a obyčejné. Dokument tedy udržela nad propastí pouze odvaha zúčastněných a ožehavé téma. (08.06.2015)

Pedofilní Daniel se rozhodl promluvit o své pedofilní orientaci za což ho velmi oceňuji. Člověk by mu měl tleskat za odvahu. Říká, že je pedofil, ale taky umělec. Hlavně umělec. Studuji literární akademii, chci se stát spisovatelem, o svém předurčení jsem vydal knihu, hraju o něm divadlo...A dokument se tak pozvolna mění v sebevzhlíživý, dost strojený autoportrét, včetně scén ve vaně. Nejtěžší porážku utrpí dramaturgie, protože ji mladíkova osobnost takřka převálcuje. Daniel hovoří s lékařem – Co budu dělat dalších čtyřicet let života? Masturbace je nuda, i když bezpečná. Hovoří se zástupcem pochodu homosexuálů, do něhož se pedofilové zapojí. Opakuje se – Od sexu mám pravou ruku – a lituje se. V jediné chvíli sám přizná – Už mě to moje kňourání začíná štvát; no právě, diváka ještě víc. Monolog rozervanosti, který nikdo neusměrňuje a nepřerušuje, tudíž budí netrpělivost. Pomíjí věcné otázky nahlížené z vnějšku – jak mu vlastně jde psaní, co si o něm myslí ve škole, kdo ho živí, čím naplňuje svůj volný čas. Deník bez příběhu se točí v kruhu kolem dvou motivů: stesku, kdy zas uvidí objekt své lásky, a ujišťování, že milovanému dítěti by přece nemohl ublížit. Škoda že ostatní pedofilové vystupují ve filmu jen okrajově a že ze života navenek neviditelného společenství se tu uplatní pouze zábavné střípky v čele s pedofilními hymnami na internetu. (23.10.2020)

Jako správný učitel vím, že jsou mezi námi lidé, kteří mají děti opravdu rádi, ale Danielův svět dělá téhle nešťastně zamilované komunitě hodně medvědí službu. Režisérka, dle svých slov s velkou mírou empatie, překlopila všechny zavedené stereotypy a snaží se to do diváka naládovat v koňských dávkách. Což se jí… nedaří. Titulní protagonista dokumentu totiž tím, jak na plátně působí, vyplňuje škatulkové vnímání pedofilů ze strany většinové společnosti bezezbytku. Jeho strojený a do hereckých manýrů vtěsnaný manipulativní projev spouští vaše obranné mechanismy, ač si můžete hrát na liberálního humanistu až za hrob. Že tomu chybí dramatičtější konfrontace s druhou stranou, už pak jde vyloženě na tvůrčí triko. PS: Po projekci režisérka přiznala, že je čerstvou matkou. Jestli se její potomek s Danielem setká, nebyla schopna potvrdit, ani vyvrátit. (14.10.2014)

Na Danielově světě je nejcennější, že vůbec vznikl, že odbourává určitá tabu a dovolí nahlédnout do myšlení těch, kteří mají dobrý důvod skrývat své touhy, myšlenky a city. Najít pedofila, který by odhalil svou totožnost, musel být docela kumšt, bohužel schopnosti Veroniky Liškové se tím do určité míry vyčerpaly. Její autorský přínos je nepatrný, necítím tam ruku zkušeného dokumentaristy, který ví, jak zintenzivnit divákův prožitek, jak zpracovat námět tak, aby se divák v problematice orientoval a aby vzniklo něco, co není jen vyprávěnka jednoho studenta. Celkový dojem: 55 %. (06.01.2016)

Chce to odvahu natočit podobný film, respektive v něm vystupovat. Je to odvážné a je to i pěkná ukázka toho, jak je možné natočit psychologický profil člověka se všemi jeho slabostmi i silnými stránkami. Až mě skoro překvapuje, jak je film hodnocen. Možná mezi sebou opravdu máme dost lidí, kteří hned neodsuzují. (17.05.2016)