Namyeong-dong 1985
National Security
Režie:
Ji-yeong JeongScénář:
Ji-yeong JeongHrají:
Won-sang Park, Kyeong-yeong Lee, Cheon-hee Lee, Bang-woo Dong, Byeong-gil Kwon, Dong-soo Seo, Seong-geun Moon, Ee-seong Kim, Seong-geun Park, In-hyeong Kang (více)Obsahy(1)
Aktivista Kim Geun-tae byl v roce 1985 před očima své rodiny unesen a dvaadvacet dní mučen. Neblahá kapitola korejské historie se v tomto tísnivém a sugestivně zahraném filmu před očima odvíjí ve vší bolestnosti a vedle otevřeného odhalování brutálních policejních praktik vyzdvihuje též sílu vůle. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (13)
Nejvíc mě vyděsilo, že tohle, co u nás dělali komunisti v padesátých letech, se v Jižní Korei odehrávalo v roce 1985 a jen o tři roky později tam proběhly 24. Letní olympijské hry. Ať mi nikdo neříká, že vedení tehdejší junty nebylo nijak spjato s následující vládou a nebylo napojeno na už tehdy velké firmy jako například SAMSUNG. Myslím si dokonce, že bývalí diktátoři nebo jejich spolupracovníci či rodinní příslušníck jsou dodnes ve vedení těchto firem. Jenže geopolitická mapa světa říká, že Jižní Korea je strategické místo, navíc na severu velký Kim, takže USA nad lecčíms zamhouřily oči. ()
Historickým významem by se neměla maskovat filmařská rozporuplnost. Fyzické to je první hodinu, pak už mi to bylo jedno. Závěrečný titulek je past na diváka. ()
Je to mierne nadpriemerná thrillerovo ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o aktivistovi pre demokraciu, ktorý je počas prísneho režimu unesený tajnou službou a v jej zariadení podrobený dlhému a krutému mučeniu, aby sa priznal k spolupráci s komunistami. Spracovanie nie je zlé, ale nie som s ním až tak moc spokojný. Táto téma je nepochybne veľmi vážna, dokonca aj pomerne čerstvá, pričom niečo podobné sa deje stále, ale toto prevedenie mi až tak dobre nesadlo. Pri podobnej zápletke by som ocenil, keby veľký priestor malo vykreslenie samotnej politickej situácie a rovnako hlavný hrdina by mal byť dostatočne predstavený, aby sa dal k nemu vytvoriť lepší vzťah, ale tvorcovia si v tomto prípade vybrali iný a podľa mňa nie práve ideálny spôsob. Dej je až príliš jednotvárny, jednoducho len väčšinu času skupina vyššie a nižšie postavených členov tajne služby vypočúva a mučí človeka rozmanitými spôsobmi, aby ho zlomila a odohráva sa to snáď len v dvoch miestnostiach, takže je to dosť stereotypné, ale aspoň je to dostatočne kvalitne zvládnuté a hlavne skupina vyšetrovateľov je zložená z celkom zaujímavých postáv, pričom ma zaujal ten ich neosobne pracovný a občas aj celkom priateľský prístup, takže aj na toto sa dá bez problémov pozerať. Neskôr sa síce dej trochu posunie, ale aj tak to film výraznejšie nezlepší a tak tú mierne nadpriemernú úroveň si to udrží prakticky až do konca. Inak celkom ma aj prekvapilo, že samotné mučenie tu pôsobí až prekvapivo surovo, samozrejme sa to nemôže porovnávať so samoúčelnými hororomi, ale aj tak je ho tu plno, je rozmanité a skutočné obete si toho nepochybne museli vytrpieť viac než dosť. Herecké obsadenie nie je zlé, jedine hlavný hrdina mi nepríde moc výrazný, ale ako som spomínal, vedľajšie postavy mi sadli a poteší hlavne charizmatický Lee Kyoung-Young, ktorý nemôže chýbať v žiadnom podobnom filme. Réžia a technická stránka sú na tom veľmi dobre, toto je viditeľne kvalitne zvládnuté po všetkých stránkach. Takže skutočne škoda toho jednotvárneho scenára, kvôli čomu si to už znovu pravdepodobne nepozriem, ale svoje kvality to rozhodne má a navyše som sa nenudil, takže nemám dôvod byť zbytočne kritický, len to mohlo byť aj podstatne lepšie. 56% ()
Spočiatku som si myslel, že to bude rutina. Bolo mi síce jasné, že sa budú metódy mučenia počas vypočúvania stupňovať, no od kedy sa obrazne povedané na scéne objavil "Mengele", normálne mi obracalo palce na nohách. Do toho ten jeho profesionálny, chladný prístup k práci, premiešaný absurdným postojom ostatných zúčastnených, no, skutočne prazvláštnu atmosféru mal tento film. Napriek tomu, že je ale herecky nadštandardne zvládnutý, samotný príbeh sa vzhľadom k tomu, že sa takmer celý odohráva v jednej, dvoch miestnostiach, nevyhol nastolenej dejovej rutyne. O to však v tomto prípade nešlo. Nezlomná vôľa "vs" nezmyselné praktiky, ktoré z 90% vedú iba k tomu, čo človek chce počuť ... o to tu išlo. ()
Postavy v tomto politickém filmu o mučení působí bohužel dosti karikaturním dojmem - buď jde o jasné klaďasy (hlavní hrdina), jasné zloduchy (Funebrák a další šéfové) nebo o komické postavičky (stále usínající strážce tlusťoch, jiný strážce, co má permanentní potíže s holkou atd.). S absencí hlubší psychologie postav tak bohužel bere věrohodnost děje za své. To vše prolnuto s kýčovitými snovými výjevy z hrdinovy idylické minulosti a neustálou slzopudnou hudbou, která podkresluje i scény fyzického násilí, dává v kontrastu vzpomenout na zdařilejší filmy s obdobným tématem - včetně Costa-Gavrasova Doznání. ()
Brilantně zrežírované drama. Odehrává se sice výhradně mezi dvěma místnostmi, přesto je ale každá další sugestivní scéna mučení díky Jeongově režijnímu umu naprosto pohlcující. Vězeňská dramata s důrazem na utrpení vězňů obvykle ztrácejí dech po první hodině, Národní bezpečnost ale díky (některým) komickým vedlejších charakterům a snovým sekvencím drží trumfy v rukávu po celou dobu. A to jsem ani nezmínil to upřímně poselství. 90% (KVIFF 2013) ()
Jednomu by se mohlo zdát po přečtení obsahu filmu nebo některých zdejších komentářů, že nás čeká variace na japonský morčátko http://www.csfd.cz/film/179799-za-ginipiggu-akuma-no-jikken/. Chyba odhadu. V podstatě jde o dvojí a ani jedno není užívání si explicitnosti mučení. Korejci se filmem vypořádávají s vošklivým strašákem v ne moc staré skříni, informační hodnota cenná především pro mladý, kterým bych tímto filmem klidně vykládal naše padesátý léta. Korejská historie je zásadní především pro samotný Korejce. Druhá, zajímavější rovina je ve sledování skupiny trýznitelů, vztahů mezi nimi (a vězněm), vývojem. V místnosti, kde se odehrává brutální mučení, v podstatě souběžně můžeme sledovat obyčejný pracovní prostředí podobný kdejakýmu předrevolučnímu závodu se zaměstnanci, co s nevolí hákujou svoje dvanáctky a řeší problémy s buchtama a alkoholem. Jo a to, že někomu teče z koulí krev, ještě neznamená, že je nemá. ()
Národní bezpečnost by šlo docela trefně shrnout spojením "týpek dostává čočku" (přičemž jsem si hned vzpomněl na tento proslulý obrázek). Problémem filmu je, že týpek tu čočku dostává celých 22 dní (nebo spíš 110 minut). Je z toho trochu cítit ta asijská ujetost na násilí, ale film mně osobně přišel na druhou dost autentický (tak, doufám, že se teď do mě opře nějaký zkušený waterboardingsta, či specialista na protržené hráze). 1985 každopádně není tak dávno. (75%) ()
V podstatě se můžu podepsat pod to co napsal Vilg. Problémem tohoto filmy je jeho ubíjející monotematičnost a kdyby tvůrci zkrátili mučení na polovinu a více se soustředili na minulost hlavní postavy, rodinu, případně pozadí popisované vojenské diktatury jistě by se to pozitivně podepsalo na zábavnosti filmu. ()
Ta magická slova "založeno na skutečných událostech" jsou zde naprosto nezbytná a chtě nechtě posouvají film z plytké, téměř dvouhodinové grotesky o všelijakých možných způsobech mučení k těžké, náročné a autentické podívané. Absence příběhu mi zde nechyběla. Nicméně zaujala mě charakteristika dozorců - zvláštních postav, kteří balancují mezi parodickým dojmem a až šokujícím znázorněním té specifické skupiny lidí, která "drží hubu a krok". Těžko říct, jestli i tyto postavy jsou skutečné nebo fikce. Národní bezpečnost je film, po kterém je člověku těžko, ovšem filmy, připomínající podobné události jsou důležité. ()
Tohle hodnocení je problém. Na jednu stranu se jedná o závažné téma a vynucená přiznání k nespáchaným politickým zločinům prostřednictvím mučení by měla být veřejnosti připomínána pravidelně, aby se zvedl dostatek iniciativy k jejich vymýcení a důsledné likvidace, kdekoliv na světě se dějí. Dále je tu psychologická rovina, která předvádí předělání vzpurného člověka, chovajícího víru v zákony a lidská práva, na zdeptanou trosku, která ve finále podepíše vše, co se jí předloží - i to je určitým způsobem působivé. Sice odstrašující, ale působivé. Ale pak je tu ta příšerná repetitivní nuda, která se objevuje právě ve chvílích, kdy by měl snímek vyeskalovat a rozdrásat divákovy nervy - během mučení samotného. Film selhává v jakémkoliv pokusu vtáhnout diváka do děje a od začátku do konce nedává naprosto žádnou motivaci, proč by mu mělo na Kimovi záležet, kromě toho, že mu ubližuje banda blbečků. Proto je hodnocení problém. Chtěl jsem dát 3, kvůli zvolenému tématu a kvůli démonizaci Oh my darling Clementine, která byla výborná, ale nakonec dvě. Co se imerze týče, byl by to odpad. ()
Film, který je čistou hodinu času o mučení jednoho člověka bandou černobíle odpudivých grázlů, je fail od tvůrců i od dramaturgů festivalu. Po hodině jsem to zabalil, protože konec i náznak jakéhokoliv vypravěčství byl v nedohlednu. (KVIFF 2013) ()
Jak hodnotit tento film? Otázka možná až trochu filozofická. Ono je to celé dvě hodiny pořád jedno a to samé a pořád dokola - ukázka jak zlomit člověka pomocí mučení. Pokud bych to měl hodnotit takto, tak by to na moc hvězd asi nebylo. Pokud ale se na tento film budu dívat podle toho, jak to na mne zapůsobilo (emoční síla) - tak to je prozatím asi nejsilnější emoční zážitek na KVIFF 2013 (i když slovo - líbilo se - bych asi nepoužil). Má se jednat o film podle skutečné události - kterak mučením vynutíme přiznání na cokoliv. Možná se mi to časem ještě rozleží v hlavě, ale hodnocení píšu, téměř ihned po zhlédnutí filmu, kdy je zážitek ještě čerstvý – takže 4,5*. Navíc při sledování filmu my zde přišla (možná podivná) podobnost sledovaného období s obdobím 50. let u nás. ()