Sils Maria
Die Wolken von Sils Maria
Die Wolken von Sils Maria
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Režie:
Olivier AssayasScénář:
Olivier AssayasKamera:
Yorick Le SauxHrají:
Juliette Binoche, Kristen Stewart, Chloë Grace Moretz, Lars Eidinger, Johnny Flynn, Hanns Zischler, Angela Winkler, Nora von Waldstätten, Brady Corbet (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Okouzlující a stále atraktivní čtyřicátnice Maria Enders je na vrcholu své herecké kariéry, kterou před dvaceti lety odstartovala ztvárněním provokativní a nezapomenutelné postavy Sigrid v oceňovaném lesbickém dramatu. Právě přijala nabídku zahrát si v současném remaku tohoto slavného filmu, avšak tentokrát se má zhostit role starší Heleny, kterou Sigrid svede a dožene až k sebevraždě. Maria se svou asistentkou odjíždí do Sils Marie, odlehlé oblasti švýcarských Alp, aby se nerušeně připravovala na svou náročnou roli. A role Sigrid na druhé straně připadla lehkovážné mladé hollywoodské hvězdičce, vyžívající se v alkoholových skandálech. Maria se tak na rozdíl od původního filmu nachází na druhé straně zrcadla, tváří v tvář okouzlující dívce, která je v podstatě znepokojujícím odrazem jí samotné. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (99)
Strašne strašne zdĺhavé a tým pádom aj nesmierne nudné. Kľudne by to išlo skrátiť aj o 30-40 minút, pretože v mnohých fázach sa vyskytovali dosť nepodstatné scény. Možno by potom aspoň o čosi viac vynikla tá samotná kostra príbehu a nemusela by byť obalená v tom tuku zbytočností. Ale ani tá kostra nebola dostatočne pútavá a celá tá zápletka bola veľmi slabučká a strohá. Mňa osobne to absolútne nenadchlo a najkrajšou scénou bol asi aj tak ten Majolský had, ktorý sa preplazil malebným alpským údolím za sprievodu nesmrteľného Pachelbelovho rytmického Canonu. ()
Podivně příjemný zážitek, který osciluje na hraně reality a takové podivné surreálnosti, která je těžko uchopitelná a o to víc zajímavá ale i pomíjívá. Prostě zdánlivě prostá konverzačka, která vám chvílemi hodí indicie, při kterých vám na mysl přijde něco podivného. A i když to podivné "něco" je velice těžké rozšifrovat, je to tak nějak i podivně příjemné. 8/10 ()
[Be2Can 2014] Najambivaletnejší film prehliadky. Konverzačný trojlístok Binoche-Stewart-Moretz popisuje akcenty v herectve ovplyvnenom generačným odstupom, vývojom a fyzickým i psychickým dospievaním s pár zvláštnosťami. Každá z nich reprezentuje charakteristický stereotypný obraz, ktorý odráža povrchnú verejnú mienku - konzervatívna klasická herečka Maria v strednom veku s predsudkami voči modernému rázu kinematografie a nastupujúcim hviezdam a "hviezdičkám", jej protipól v podobe obletovanej "hviezdičky" Jo-Ann, stelesňujúcej na prvý pohľad všetko, na čo sa Maria díva s posmechom, ale zároveň snažiaca sa o vymanenie zo škatuľky škandalóznej celebritky prechodom do divadelného a artového odvetvia, a nakoniec ešte stále veľmi mladá, ale zároveň už vyspelá Valentine, ktorá je tak niekde medzi - avšak nie je herečka, len asistentka. Prvú polovicu filmu, príznačne rozdeleného do dvoch kapitol a epilógu, uvedených cez naratívne obrazy alpskej Sils Maria, je súbojom na hrane katastrofy, v ktorom ploché archetypy rozprávajú o ničom a nikam sa nedostávajú. V druhej polovici však nastáva nečakaný obrat, ktorý sa vyjaví úplne nenápadne a akoby len tak mimochodom, avšak zásadne všetko zmení. Jeho dopad nečujný absolútne podrýva predčasne utvorený názor na čisto konverzačný skoropopulizmus (pocit rozprávania o ničom, len pekného obalu bez skutočných základov a pochopenia témy) a stáča výhybku na koľaj, ktorá dovedie vyústenie úplne iným smerom. Inscenácia, ktorá spravila z Marie hviezdu a v ktorej má teraz stvárniť protiklad svojej mladosti a zároveň sa premieta do jej vlastného života - ona Helenu nehrá, ona sa ňou stáva. To nakoniec potvrdí aj príchod Jo-Ann na scénu (ktorý je mimochodom podľa môjho názoru trochu zbytočný, pretože prítomnosť Moretzovej počas 90% filmu len v podobe úzko spätej s jej generáciou - teda fotografií a videí na internete či v televízii, alebo vo filme v kine dodávala jej postave zvláštnu mytizovanú pozíciu, keď si divák nebol schopný overiť, či je skutočne len taká, ako ju prezentujú médiá). Spätne dostáva prvá kapitola nové vrstvy a hrubšie obrysy, ktoré pod svetlom vrhnutým faktami dostávajú iný význam. Vzdanie holdu prírode prostredníctvom zasadenia a citácie starých nemých oslavných dokumentov a filmov s dominanciou zasnežených vrcholkov hôr (legendárny, dnes už prakticky neexistujúci žáner "vysokohorských filmov", ku ktorého koreňom sa film vrhá a jasne na ne odkazuje švajčiarskymi lokalitami). Reklama na Peugeot s Kristen Stewart, ktorej je nevoľno natočená v dvojexpozícii s absolútne odlišným hudobným sprievodom, aký môžme počuť po väčšinu filmu, je zábavná. A na záver zostáva aj jedna nevyjasnená otázka. Alebo viac? Na to už musia prísť diváci sami... 80% ()
Kvalitních konverzaček pohříchu ubývá. Tady jde o nastudování nové divadelní role pro stárnoucí herečku (Juliette Binoche), kterou na evropské cestě doprovází asistentka s tváří Kristen Stewart. Ocitnou se ve švýcarské vesničce, kde se tak střetávají dvě rozdílné generace, různé pohledy na svět žen (každá doba přináší jiné přístupy), stejně jako jsme svědky sekvencí živých zkoušek náročného textu. Pokud si vše sedne, máme vyhráno. Jenže diváků, kteří mají náladu na stovky slov, hodně nepospíchající tempo a absenci střihače v místech, která si o krácení nahlas říkají, zřejmě moc nebude. Některé minilinie jsou zbytečné, nezáživné. Jindy vynikne dokonalé soustředění na roli. Binoche stále dokáže zaujmout, u Stewart oceňuji snahu zkoušet štěstí v nezávislejších vodách (Still Alice, Svět podle Mallory i snímky před emo-bezkrevnou romantikou). Tady nicméně vyběhnou závěrečné titulky a snaha zapamatovat si tenhle konverzační kus záhy ztrácí na síle. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (9)
- Film se natáčel v Německu, Švýcarsku, Itálii a USA. (Blackey.)
- Proslýchalo se, že do role Henryka Walda byl obsazen Bruno Ganz, ale Ganz nikdy do projektu zapojen nebyl. (Steel32)
- Do role Klause byl původně obsazen Daniel Brühl, ale opustil produkci kvůli jeho propagačním povinnostem pro film Rivalové (2013). Nahradil ho Lars Eidinger. (Steel32)
Související novinky
Přehlídka Crème de la Crème II
Druhý ročník přehlídky francouzských filmů Crème de la Crème se uskuteční od 13. do 17. 5. v pražských kinech Lucerna, Evald a Mat a poprvé vstoupí do regionů. Do kin za nevšedními zážitky mohou… (více)
Be2Can: unikátní přehlídka festivalových filmů
Berlín, Benátky, Cannes – tři prestižní mezinárodní filmové festivaly, které každoročně přináší divákům to nejzajímavější ze současné filmové tvorby. Společnost Film Europe Media Company přinese… (více)
Oblaka nad Sils Maria... nemělo by mě překvapovat, že distributoři v mnoha zemích světa (typicky) zvolili tak doslovný název. ovšem, oblaka zde mají svou úlohu, ale ještě spíše než doslovnou plní funkci obraznou. jsou (nahlíženo "zevnitř" filmu) v sémiotickém smyslu slova ikonou, (z pohledu zvnějšku) synekdochou a částečně i předmětem volného výkladu. forma oblaku je zde neopomenutelná, ale jedině proto, že dává vzniknout smyslu; že jeho vznik podněcuje, je-li vnímána subjektem. není to oblak. je to had. a není to had. je to smysl jako takový. /// Assayas ve svém poslednímu snímku tematizuje 'smysl' a s ním způsoby jeho vyjadřování i způsoby, kterými ho do textu promítají jednotliví participanti (ať už tedy diváci, nebo herci). Assayas omezuje narativní informaci tak, abychom si jako diváci nemohli být jisti významem filmu, který sledujeme, přestože jej zřetelně vnímáme, a o to intenzívněji a zároveň úzkostlivěji onen důmyslný a zároveň delikátní narativ mapovali, tj. abychom zakreslovali vysledované souvislosti do pomyslného celkového obrazu. a přeci, nehledě na všechny snahy, nebo snad díky všemu tomu úsilí, zde budou jisté dráhy vždy citelně scházet. Assayas hledá a pokud mohu říci, tak i úspěšně nachází, dokonalý bod rovnováhy mezi relativizací umožňující bezbřehé moře výkladů a specifickým útvarem zároveň vymezeným několika hranicemi a zároveň na specifických místech otevřeným, nebo lépe řečeno - nedotaženým. smysl mu tedy neuniká a jak by také mohl, je-li v tomto případě sám smysl smyslem. /// "Ona nakonci zmizí. Je to dvojznačné." říká postava Valentine (Kirsten Steward) a Marie (Juliette Binoche) oponuje "Odejde na procházku a nevrátí se. Mně se to zdá dost jasné." a přesně tak je to s celým filmem. jednomu stačí náznak a je to dostatečně jasné, jiný vnímá jen ambivalenci a tedy více možností, mezi které se smysl drobí. /// mohu si být já vůbec jist vlastním výkladem, když si tvůrci dali tolik práce, aby diváka v jeho snaze o výklad znejistili? nemohu. ale mohu se pohybovat v tomto nejasně vymezeném prostoru úvah nad textem a jeho čtením a mít z toho přinejmenším intelektuální potěchu i poučení. ale ačkoliv jde o film, který by se bez obvyklých hanlivých konotací dal pojmenovat jako "intelektuální", neschází mu ani nepostradatelný cit. jako hlavní prostředy vyjádření smyslu v tomto filmu-úvaze totiž neslouží metaforická oblaka, ale především herci. /// jakkoliv bývá herec a jeho úloha často marginalizován coby pouhá jedna z mnoha součástek komplexu mizanscény, Assayas oproti tomu líčí herectví jako klíčový prostředek k převodu smyslu a rozjímá i nad úskalími přenosu významu touto specifickou formou. /// "fiktivní" postavy z fiktivního narativu divadelní hry Maloja Snake se mohou na první pohled zdát jen jako zprostředkovatelé, či spíše záminky, jak divákům přiblížit prožitky "reálných" hrdinek filmu a především hlavní hrdinky Marie. na druhý pohled nelze přehlédnout paralely mezi "fiktivními" a "reálnými" postavami. je jich celá řada. třetí pohled mě vede k závěru, že nikoliv jen jedna, ale rovnou obě (navzájem velmi kontrastní) Mariiny role se vztahují k ní samé, obě jsou komunikačním kanálem umožňujícím vyjádřit jinou část jejího nitra. jedná se o velmi vynalézavý postup, jak překonat limity ztvárnění postav v rámci psychologického realismu, v jehož podmínkách tvůrci nejčastěji dospívají k daleko triviálnějším výsledkům. postavy Sils Maria mají k triviálnosti daleko, ale přesto jsou stále přístupné a hmatatelné. lze s nimi navazovat vztah, sympatizovat a vyloučená není ani divácká identifikace. /// Marie jako herečka vyznává přesvědčení niterného spojení herce s postavou. stejně tak i Mariina představitelka Juliette Binoche podává vynikající výkon, neboť do něj vkládá krom hereckého umu i cosi opravdového ze sebe. její výkon představuje v duchu všeobecného hledání oduševnělosti vlastní "neživému" textu (či snad vdechování smyslu do textu?) přemostění "strojeného" falše (tj. herecké metody) a opravdovosti. a kde je pravda, jsou i emoce. () (méně) (více)