Hoteliér

Viděno 8. 4. 2018 na festivalu Bystřické filmové jaro s komentářem obou hlavních (žijících) protagonistů Jana Kačera a Vladimíra Pucholta. Silný moment konfrontace Libušky Šafránkové a Kačerem, na kterém bylo v průběhu dokumentu vidět, že sám pochybuje. Ale ta zarputilost režiséra a kamarádka, který je přesvědčený, že jediné, co Lanďákovi pomůže je dostat ho na jeviště, byla hodně působivá. Myslím si, že je dodnes přesvědčený, že udělala dobře. Necítím se v pozici nějakého pomyslného soudce, který by tento konflikt rozsoudil, hodnotím pouze dokument a ten se povedl. Jenom mě mrzí, že sjem zatím neviděla divadelní hru Hodinový hoteliér, protože si stejně jako Vladimír Pucholt myslím, že je dobrá. (13.04.2018)

Rozporuplní věc. Jednak je až odporně voyeurský v tématu stáří a jasné demence člověka, který dost možná ani nemá duševní stav na takové výši, aby mohl adekvátně souhlasit s natáčením/výsledným filmem a na druhou stranu je neskutečně zajímavé pozorovat Kačera, který odmítá akceptovat Landovského zdrav. stav a... A dále jen telegraficky -- z Pucholta je lékař a ještě k tomu tak skvěle koexistující s člověkem s demencí? Skvělý! -- Mladej Abrahám je hyena -- Starej Abrahám se před kamerou vlastního syna evidentně necítí dobře -- Jediná Libuška Šafránková má koule -- ende -- (10.09.2016)

"Přátelé, je potřeba lid vyzkoušet. Natočíme dokument s otřesnou kamerou, ale skvělými herci. Bude to dokument o tom, jak se Landovský k životu přivede. Sice ve skutečnosti se to nepodaří, ale o tom to je. Pokud to bude mít na ČSFD alespoň šedesát procent, je jasné, že lidé kašlou na kvalitní kameru a zvuk. Hodnotit budou protagonisty, které znají z klasik Československé filmové éry. A to bude naše vítězství." Takhle určitě neprobíhala preprodukční debata před natáčením tohoto velice zajímavého dokumentu. Nicméně pravdou je, že kamera a střih je velice podprůměrný a zvuk též nedosahuje obrátek, na který jsme u profi filmu zvyklí. Celé to působí dosti chaoticky, neuceleně. Ovšem neberte to jako výtku kvůli které se na tento film nepodíváte. Celek není dokonalý, ale je to krásný pohled do závěrečné éry života jednoho slavného zahořklého herce a jeho přátel, co se mu snaží pomoci. Film pak nastoluje otázku, zda je dobré pomáhat někomu, kdo o pomoc ani nestojí, a že ve výsledku všechna světská sláva je jen ta polní tráva, která nakonec usychá. Je to smutné, ale pravdivé. A za tento pohled a zajímavá moudra z konfrontace pana Kačera a Libuše Šafránkové, uděluji: 65% (12.04.2016)

Jeden z nejlepších dokumentů o přátelství a stáří, co jsem za poslední dobu viděla.... Možná, že k tomu, aby ho tohle zasáhlo, fakt musíte mít "odžito" a mít pár kamarádů, které Vám stáří mění před očima a kterým byste hrozně rádi nějak pomohli a nevíte, jestli ta Vaše pomoc je ta pravá... Osobně rozumím i postoji Kačera i postoji Šafránkové, ale až to budu já mít "za pár", moc bych si přála mít kamarády, kterým bych stála za takovýhle "štrapáce"!!! (12.10.2014)

Kačer se ve své ctnosti snaží zkrotit Lanďáka, jenž však zůstává klející, odsekávající, rezistentní, ale v každém okamžiku svůj, čímž nakonec cvičí Kačera, znejistí ho až do morku kosti a donutí k několika přirozeným, a zcela nectnostným reakcím. I proto je moc dobře, že Kačer něco takového inicioval, díky tomu totiž vznikl pozoruhodný dokument o svérázné krásné (nejen) Lanďákově duši. (19.09.2015)