Lůžkový vůz hrůzy
The Sleeping Car
Režie:
Douglas CurtisKamera:
David LewisHudba:
Ray ColcordHrají:
David Naughton, Judie Aronson, Kevin McCarthy, Jeff Conaway, John Carl Buechler, David Coburn, Nicole Hansen, Robert RuthObsahy(1)
Student žurnalistiky Jason je nucen si z rodinných důvodů najmout polovinu lůžkového vozu. I když je sám, má pocit, že nikoli. Ve voze se objevuje hrůzné zjevení, které zabíjí každého, kdo tam vstoupí. Podaří se Jasonovi nad zrůdou zvítězit? (Bontonfilm)
Recenze (17)
„Odpusť mu Jasone, odpusť mu“ ! Ano i já mu odpouštím, že jsem u tohoto lehce pomateného filmu musel tvrdnout hodinu a půl. Film sice není nic extra, přestože samotný námět zas až tolik hrozný není, jenže nevyrovnaná atmosféra, spousta suchého humoru a sexistických narážek + trapný konec s objímáním dost výrazně pokazí celkový prožitek z filmu. Alespoň malou útěchou mi byla účast Judie Aronsonové a dvě netradiční úmrtí. O mé průměrné hodnocení se nakonec nejvíce zasloužil Ray Colcord a jeho hudba, která byla opravdu hodně dobrá a alespoň trošku vzpružila skomírající napětí. ()
V rámci dopĺňania si vzdelania ohľadom vlakových hororov som natrafil aj na tento a hoci ide o béčko, je to béčko do značnej miery sympatické a svižné. Podiel na tom má fajn kasting, veľa sexu, solídna atmoška a zaujímavá vagónová poetika. Taká jednohubka, ale potešila by ma serióznejšia réžia, menej humoru a vážnejší scenár. ()
Už ten naprosto zcestný český název odkazuje na to, co můžete očekávat. I když zase na druhou stranu je tak šílený, že může nabudit na něco, na co budete zbytečně čekat. Předně, ten film vůbec není o vlaku a už vůbec ne o lůžkovém (ani lehátkovém) vlaku, dokonce ani o lůžkovém vagónu. Je to prostě o vagónu, jehož půlku si na bydlení pronajme postarší student novinařiny Jason, který nastoupil na místní vysokou. Ihned se spřátelí se svým lehce přestárle puberťáckým profesorem a sbalí pohlednou spolužačku. Kromě problémů se svou barbínovsky dementní exmanželkou však Jason poznenáhlu zjišťuje, že má mnohem větší problém. Kromě svého trochu trhlého souseda totiž zjišťuje, že vagón obývá ještě někdo, respektive něco. A to něco rádo zabíjí Jasonovy návštěvníky a brousí si to zuby i na jeho novou přítelkyni. Jason odhalí staré tajemství železnicí posedlého muže ovdovělé bytné a zjistí, že klíčem k záchraně před krvežíznivým duchem železničního vagónu je jen on sám. Má však na to? Poměrně slabé béčko ze samotného počátku devadesátých let, v němž jde ještě dost cítit atmosféra (ovšem pouze atmosféra) osmdesátých let, kterých se ve zlaté éře videopůjčoven ve spodních příčkách horrorových polic válelo nespočet. Pomalu jsem si začal myslet, že devadesátá léta co se týče filmového horroru nebyla zase tak špatná, ale právě tento film mě od toho opět odradil. Celou hodinu se v něm, kromě Jasonových humorných hlášek a intimního sbližování se spolužačkou Kim, nic zajímavého neděje. I ty smrti, ač mají trochu originální způsob provedení, jsou trochu suché a hlavně dost stereotypní. K akci dojde až v závěrečné půlhodince, i ta však kromě hodně povedené masky mrtvého železničáře nic závratného nepředvede. Kromě oné masky tak z filmu ulpí v paměti hlavně představitel hlavního hrdiny David Naughton s tváří mladého S. Stallonea a očima Kyle McLachlana (opravdu zajímavá kombinace) na něhož si možná vzpomenete např. z An American Werewolf in London, Body Bags, Amityville: A New Generation, Mirror, Mirror III: The Voyeur, Ice Cream Man, Flying Virus nebo Brutal Massacre: A Comedy a samozřejmě Judie Aronson v roli Kim, jejíž tvář třicátníkům bude určitě hodně povědomá, pokud si stejně jako já nebudete schopni ji trochu více zařadit, vězte, že jste ji viděli v nesmrtelných VHS hitech Friday the 13th: The Final Chapter nebo American Ninja. ()
Nebyť prsníka (naozaj v jednotnom čísle) od Judie, nedal by som ani dve*. A to je teda slabá vizitka pre film. Príšerná hudba, dementné správanie postáv, logika v prdeli... už nemám chuť pokračovať v písaní. Obitus sorry (Howard je OK), ale som rád, že mi doma nezaberá miesto VHS alebo DVD s týmto filmom. ()
Nějak se mi nedaří narazit v roce 90 na aspoň průměrný horor. Lůžkový vlak hrůzy je duchařina, která kupodivu funguje jako moderní duchařiny. To znamená že má hodinu dvacet a víc jak hodinu se v ní nic neděje. Jsou tu dvě vraždy dost o ničem a jinak se žvaní. Postavy melou neskutečný kraviny, čímž je to chvílemi i celkem vtipný (bílý mág stojí za to). No a finále je nakonec celkem slušný, i když tvůrci měli evidentně problém rozlišovat mezi duchem, monstrem a oživlou mrtvolou. Každopádně obluda se povedla, způsob její likvidace už míň, ale budiž... 2*, protože to nebyla úplná hrůza. ()
Reklama